Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Degi von Myva

-> Charakterník

Všechno to začalo ve městě Degi. Bylo to město hříchů a zkažených elfů. Jak jsem se narodila má matka mě nechtěla a tak mě prodala překupníkovi s lidmi. Odkoupil mě za pár grešlí a odešel. Prošla jsem snad stovkami rukou. Je div že jsem to vůbec přežila. Nakonec mě získal nekromancer Falk. Měla jsem veliké štěstí. Z 20 dětí které Falk odkoupil od překupníků jsem přežila jediná. Používal nás jako pokusné králíky pro jeho nové a nové šílené nápoje.

*elfka se odmlčela*

Můj nevlastní otec mi vyprávěl jak mě našli. Ležela jsem na Falkovém stole celá promrzlá a na těle jsem měla dost podlitin a byla tak vyhublá, že to vypadalo, jako by jsem ještě nikdy neviděla jídlo. Ale Falk nebyl nikde, a tak se domnívali, že je slyšel a stihl utéct. Ujali se mě hodní lidé. To mi byl asi rok. Mým novým rodičům asi okolo 40. Žili jsme poklidným životem jenže v den mých patnáctin se s tebou něco stalo. Po oslavě jsem si vzala kosti ven a hrála jsem si s nimi. Teď už ani nevím proč. Horší bylo, že se ty kosti po pár dnech začaly samy od sebe hýbat. A to již rodiče věděli že je zle. Vyrazili jsme do nejbližšího kostela za knězem, jenže jsme bydleli daleko od města. Cesta trvala okolo dvou dní pěšky. Proto jsme museli přespat v lese. Otec mi pak vyprávěl že se snažil tu noc neusnout. Obvykle vydržel i několik dní bez spánku. Jednu chvíli tam stál a držel hlídku a na najednou spadl na zem a spal. Probudila jej až ráno žena, asi tak v poledne. A to já jsem již byla pryč v temné věži nekromancera Falka..

Probudila jsem se na posteli v nějaké místnosti. Slunce svítilo dovnitŕ pouze jedním vysoko položeným oknem takže bylo docela přítmí. Vedle mě nalevo stál psací stůl s židlí a naproti něj skříň s několika starými knihami. Po pravé straně byly dveře. Asi po půl hodině, co jsem se probudila, se dveře skřípotem otevřely a vešel vysoký elf s dlouhými vlasy v temné róbě.

Kdo jste?? Co po mě chcete? Nic jsem vám neudělala!
Copak ty si na mě již nepamatuješ? Teď ti říkají Degi ne? Jsem tvůj starý přítel Falk.
Přítel? Nechte mě být! Já chci domů!
Nikam nepůjdeš a už konečně přestaň škemrat! Jsi můj jediný podařený pokus! Tak si toho važ! Stala jsi se nekromantkou a to již nikdy nezměníš. Teď jsi mojí novou učednicí a tak se podle toho chovej!

Uplynulo několik roků a musela jsem se učit temné magii. Oživovala jsem mrtvé. Ale ze všeho nejvíc jsem chtěla pomstu. Chtěla jsem se vrátit domů a žít zase s rodiči. A tak jsem jednoho dne……

Tak. Nyní jsi skoro velmistryní našeho umění. Umění nekromantů. Jsi ráda?
Velmi můj pane.
Zítra již budeš mít dvacet let. A při té příležitosti bych chtěl oslavit tvou novou moc. A proto ti chci dát dar. A ptám se co by sis přála?
Já chci jediné můj pane… Vaši smrt!

….. A tak jsem na zcela nepřipraveného Falka zakouzlila několik kouzel, která jej poslala do pekla kde patří. Poté jsem vyběhla z věže, rozhlédla se, a zamířila ke stájím které stály opodál. Osedlala jsem si koně a pustila se do pralesa. Bloudila jsem asi měsíc než jsem natrefila na cestu. Po ní jsem se vydala jedním směrem…. Dorazila jsem do staré vesnice Sylker. Zde mi dali najíst konečně pořádného jídla. A podle rad jednoho cestovatele kterého jsem našla v místní hospodě sem se dostala domů.

O několik let později.

Na trhu bylo toho dne podezřele málo lidí,.ale moc jsem to nevnímala, nakoupila a prodala jako obvykle, nasedla na koně a vydala se na cestu k domovu. Přestože jsem jela na koni, cesta mi trvala asi 6 hodin.

Slunce již zapadalo za obzor, když jsem uviděla hořící dům. Rozjela jsem se ke troskám, ale bylo již příliš pozdě. Na kopci ležela dva mrtvá těla a já věděla že jsou to mí rodiče. Přijela jsem blíž, ale byli mrtvi. A když jsem uslyšela dav který byl kousek pod kopcem. Věděla jsem, že tam nemohu zůstat. Rozhodla jsem se odjet. A slyšejíce hlasy rozzuřených bývalých přátel jsem ujížděla pryč. Občas jsem ještě uslyšela něco jako: „Pryč s čarodějnicí!“ ale i to se brzy ztratilo v dálce.

Několik let jsem putovala krajinou, než jsem potkala mága Xiliferniuse. Řekl mi že možná ví jak zmírnit mé trápení a tak mě přenesl kouzlem zde do Andarie.

No a tak jsem tady Robine…..


A tak skončila zase jedna dlouá noc. Při poslouchání pravdivého příběhu o životě elfky Degi.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Raist - 4

Velmi nápadité a v pěkném zpracování.
Heratrix - 5

Když srovnávám 4-a 5tibodové příběhy, myslím, že tohle je už k té pětce. Místy by se to ještě klidně dalo vypilovat do dokonalosti, ale už takhle je to velmi pěkné.
Nexus - 5

Pěkné, Vzhledem k tomu, že je to jakoby povídání, tak bych to ohraničil jako přímou řeč a ten emote odstranil.
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 4: 1x
známka 5: 2x

© Copyright 2002-2024 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist