Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Yago Walldezz

-> Charakterník

obrázek postavyMalý elf hrající si se svým nadevše milovaným otcem. To je pohled, který mohla spatřit veverka, jelen, nebo taky hraničář potulující se Lewanskými hvozdy. Ti dva nepotřebovali společnost, nepotřebovali nikoho a nic. Les jim poskytoval veškeré zázemí, ať je řeč o svršcích, střeše nad hlavou, stravě, nebo vybavení.

Yago měl svého otce Shruiku raději než cokoli, považoval ho téměř za boha, jak už to tak malí chlapci mívají. Chtěl být jako otec, být zdatným hraničářem, rozumět zvěři, lesu. Avšak byl příliš mladý, než aby byl schopný se plně věnovat hraničářskému umění svého otce. Chodili tak spolu alespoň na dlouhé vycházky, na kterých mu otec vyprávěl různé příběhy. Některé o jiných elfských hraničářích, kteří se oháněli lukem a šípy, tak jako by byly přirozenou součástí jejich těla. Jiné o mocných a obrovských barbarských válečnících obývajících severské země Andarijské. Další o úžasně šikovných lidských řemeslnících, kteří dokázali vyrobit nač si jen vzpomněli a tak oplývali obrovským bohatstvím. Malý elf měl nejraději příběhy o magii a těch, jež jí vládli. Vždy napjatě poslouchal, když mu Shruika vyprávěl, jak si mágové jediným slovem dokáží uzpůsobovat svět okolo sebe, jsou schopni zabít desítky nepřátel pouhým pohledem či myšlenkou.

Hraničář nepochyboval o tom, že má jeho syn magický talent a rozhodl se, že tento talent musí podpořit a rozvinout. Nespěchal, po malinkých krůčcích učil synka to málo, co z magie znal. Také si byl vědom, že jeho kouzelnické schopnosti nejsou nijak dobré, znal jen pár zaklínadel. Stejně jako věděl, že Yago jednoho dne bude potřebovat najít mistra, který by ho dále rozvíjel, a že se v ten den budou muset rozloučit. Jeho žena Ambra zemřela při porodu, všichni o které kdy stál zemřeli, když bránili Lewan před nájezdy skřetů. Na ostatních, mu už nezáleželo, a tak se společně se svým malým synkem, který pro něj byl vším uchýlil do Lewanských hvozdů.


Jednoho rána se Yago probudil ve stromovém domě, který společně s otcem obývali. Rozhlédl se, protáhl se a vyskočil ze svého lůžka. Jeho kroky, ostatně jako každý den, vedly přímo k prameni, nad kterým stál jejich domek. Cesta nebyla dlouhá, vždyť jen stačilo sejít po větvích, které narostly na stromě tak šikovně, že v podstatě utvářely schůdky. Sehnul se nad vodu, ve které se odrážel jeho obraz. Obraz mladého šlachovitého elfa s pohlednou tváří, a hřívou vlasů černých jako uhel. Sepnul si vlasy do ohonu a omyl si obličej ledovou vodou z bystrého potoka. Poté co za zurčení vody a švitoření lesní zvěře dokončil ranní hygienu, vyšel po schůdcích zpátky do chýše, otevřel truhlu se svými svršky a oblékl se to košile barvy trávy, plátěných kalhot téže barvy a plátěných bot s koženou podrážkou. Klasický oblek pro klasický den.

Od probuzení měl mladý elf zvláštní pocit, ale až teď mu došlo proč. Shruika nikde nebyl. Nepřivítal ho po ránu, nečekala ho nachystaná snídaně, tak jako každý běžný den. V domě bylo pusto a prázdno.
Zvláštní pocit. Jen zřídka kdy nebyli s otcem pohromadě, přesto to nebylo nic nečekaného, protože se večer s otcem domlouvali, že on zůstane doma a bude zpracovávat zásoby masa z posledního lovu a jeho otec mezitím nasbírá byliny. Ulevilo se mu. Najedl se ovoce a pustil se do práce, měl před sebou perný den. Maso se muselo naporcovat, vykostit, nasolit a uložit. Ukládali maso již nasolené, omotané v hustě tkané látce do zvláštní jeskyně, nebo chcete-li díry hned u ústí potoka. V díře bylo velmi chladno a to jim zajišťovalo, že bude maso déle čerstvé. Pracoval téměř nepřetržitě, jen s občasnými přestávkami, během kterých se osvěžil, najedl a protáhl ztuhlé svaly.

Den uběhl jako voda v potoce pod domem, ale hraničář se s bylinami nevracel. Yago věděl, že jestliže se o sebe dokáže někdo skvěle postarat, byl to právě jeho otec, ale i přes toto vědomí si kladl otázky „nestalo se mu něco?", "nenapadla ho divá zvěř?", "je v pořádku?“. I když ho nevědomost sžírala, byl tak unavený po celodenní práci, že jakmile se položil na lůžko, usnul zaslouženým spánkem. Ráno po probuzení okamžitě přelétl pohledem z jednoho konce chýše na druhý, otec stále nikde. Elf vlastně ani nečekal, že by šel jeho otec domů v noci, jeho znalosti přírodních zákonů byly chabé, ale přes to věděl, že cestovat v noci je velmi nebezpečné, několikrát nebezpečnější než ve dne. Neměl chuť cokoli dělat ani jíst, přes to snědl několik bobulí, aby se neoslaboval ještě hladem. Čas utíkal hrozně pomalu, každá minuta byla hodinou a hodina dnem. Chodil od okna k oknu s nadějí, že někde neuvidí toho, na koho tolik čekal.


Několik dní strávil v obavách, v očekávání návratu otce, živen pouze bobulemi. V hlavě mu čím dál výrazněji rezonovala myšlenka, které se bránil. Myšlenka, že už nejspíše nikdy neuvidí svého milovaného otce. Yago chátral doslova před očima. Nestrádal, jídla a všeho vybavení měl po ruce dost, ale chyběla mu jediná blízká osoba, kterou měl. Neochvějně dodržoval svůj rituál, sešel schody a omyl se v potoce. Hodinu za hodinou, den za dnem. Jednoho dne, když sešel ze stromových schůdků, se tak jako každé ráno objevil na hladině jeho odraz. Objevoval se tam každé ráno, ale mladý elf ho nevnímal, až dosud. Jeho obraz byl jiný než před časem. Oči stále vyzařovaly nepopsatelnou energii, ale zbytek jeho vzezření byl jiný. Jeho slabost byla zřejmá na první pohled, ochablé svaly sotva hýbající jeho tělem, propadlé tváře, mrtvolný výraz, ale nejpatrnější změnu prodělaly jeho vlasy. Jeho doposud krásná černá hříva, kterou se pyšnil, se proměnila v šedivé vlasy starce. Bylo to jako by dostal facku. Smíření s nechtěnou realitou. Padl na kolena a plakal, bylo mu už jasné, že svého otce již nespatří. Proklínal Nistru, že nechala jeho otce zemřít, proklínal sebe, že seděl doma a nešel pro byliny s otcem. Klečel a plakal bez přestávek téměř celý den. Se slzami stékajícími po jeho vyhublé tváři ale mizel i jeho bol. Byl večer, spíše noc, protože už ani poslední paprsek slunečního svitu nedopadal přes mohutné koruny stromů. Přestal plakat, napřímil se a zhluboka se nadechl. Ulevil si od každého bolu, který měl, bylo mu jasné, co bude jeho cílem. Tak jak by si přál jeho otec, musí zastávat dobro a pomáhat slabším, budou-li o jeho pomoc stát. Zároveň ale věděl, že den kdy naposledy viděl svého otce, nebyl posledním, a že opět nastane den kdy se shledají. Rozhodl se, že se bude zajímat o temné vědy a bude ovládat smrt, tak jako šílení a bezcitní mistři nekromancie z otcových příběhu, ti kteří přivolávají na svět své pokroucené služebníky jako nástroj moci. Jen s tím rozdílem, že ani trochu nestál o moc. Chtěl zpátky co mu osud vzal, otce a matku. Chtěl se stát samou smrtí, aby mohl sám určovat kdo dostane co zaslouží, a kdo bude dlouze a ve zdraví žít.


Lesní chýši v koruně mohutného stromu, zurčící potok, dosavadní život, to všechno nechal za sebou a vyrazil do světa za poznáním a naplněním svých cílů. Nebral si toho moc, ostatně stejně by toho moc neunesl. Spoléhal na to, že jeho neveliká magická zdatnost mu do začátku zajistí vše nutné. Všeho všudy znal jen 3 kouzla, uměl magickou formulí rozdělat oheň, uměl zraňující kouzlo pomocí kterého uloví zajíce a podobně malá zvířata, a uměl si zatáhnout rány jednoduchým zaříkadlem. Vzal si tedy jen dýku, nutné svršky, čapku, kterou zakrýval své teď už úplně šedé vlasy, něco mincí kdyby potkal chudého pocestného a svou oblíbenou hůl, o kterou se podpíral. Netušil kudy se mohl jeho otec vydat, ani ho nechtěl hledat. Věděl kudy půjde on sám, vydá se do města Lewan o kterém tolik slýchal a kde údajně žil Yagův otec Shruika a jeho žena Ambra než Lewan napadla banda skřetů. Tam jistě najde někoho, kdo mu dobře poradí. Podle slunce se zorientoval celkem rychle, ostatně orientace v přírodě byla jedna z disciplín, kterou mu jeho otec stihl předat. Cesta nebyla obtížná, jelikož Lewanské hvozdy oplývají spletitou sítí cest a cestiček, tak že jen udržoval přibližný směr, který si vytyčil. Během několika málo dní narazil na vodní příkop, přes něho lávku a obrovskou kovovou bránu.


Chvíli bloudil lesním městem, pozoroval krásné domy ze dřeva a jejich zelené střechy, nádhernou architekturu města, zdobené zbroje strážných a šat obyvatel, zvěř pohybujících se volně po městě aniž by se nechala jakkoliv rušit. Nádherné město pomyslil si. Byl ohromený, protože skromná chýše ve které doteď žil, se nedala ani vzdáleně srovnávat s tím, co teď viděl. Netrvalo dlouho a dorazil na náměstí, kde seděla dívka s přísnými rysy, měla na sobě modrou zástěru a něco vyráběla. Přišla mu krásná, ačkoli jiná než byl on sám. Neměla tak špičaté uši, ani její obličej nebyl tak divokého vzhledu, ba byl spíše oválný. „Ha to musí být lidská dívka“ pomyslil si, vzpomínaje na to, co mu otec vyprávěl o lidech a jejich šikovných rukách a tato žena odpovídala téměř přesně tomu popisu. Z té ženy byl naprosto ohromený nejen, protože to byla první žena, kterou kdy v životě viděl, ale dokonce to byla dívka jiné rasy, než je on sám. Ještě malou chvíli na ní zíral, ale poté se osmělil a oslovil ji.

Netrvalo dlouho aby zjistil, že se jedná o Anetis. Řemeslnici, která vede malou skupinku dobrodruhů. Ani Anetis nepotřebovala příliš času, aby poznala že mladý elf se vyzná v bylinách a základech magie, což byly elementy, které v její skupině chyběly. Padli si do oka, nikoliv jako dva milenci, spíš jako šroub a matice mezi kterými musí být jistá souhra, kterou když se povede najít všechno funguje jak má. Anetis a její skupina byli pro Yaga novou rodinou. Každý ze skupiny byl úplně jiný, každý měl jinou motivaci pro to co dělal, každý se věnoval něčemu odlišnému, přes to jim to skvěle klapalo.


Toto jest počátek příběhu Yaga Walldezze, mladého elfského nekromanta s šedavými vlasy. Který vždy a za všech okolností stojí na straně dobra, nikdy neodmítne ztratit slovo s dobrou osobou, oblečen do černé a rudé barvy jakožto památky krve a smrti svého otce, a který stále nedošel svého cíle.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Gamer - 5

Je tam všetko čo tam má byť, odkiaľ pochádza, čo robí, zážitky z Andarie. U niektorých dávam motivačnú 4 aby napísali pokračovanie. Tu ti dávam 5 aby si už prestal! =D Ale nie - skutočne kvalitný a prepracovaný príbeh (btw ten príbeh má 5 757 slov)
Vesi - 2

To jsem ani nedočetla, sori...od formulace "Vydala celý sešle, jeho slabost z něho doslova sršela, navolněné svaly sotva hýbali jeho tělem, ale co bylo nejpatrnější. Jeho vlasy, jeho doposud krásná černá hříva, byla protkána spletí šedivých vlasů." jsi celej příběh zabil. Výrazně zkrať, výrazně přepracuj, a aji já výrazně pozměním hodnocení.
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 2: 1x
známka 5: 2x

© Copyright 2002-2024 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist