Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Illidan

-> Charakterník

obrázek postavyPřed deseti lety v malé vesničce odříznuté od civilizace, uprostřed krásných lesů ohraničených horami na jejichž vrcholcích se po celý rok třpytil sníh, žila rasa, zvaná lidově Barbaři.
Byli to lidé, kteří se před dávnými časy uchýlili do lesů, kde se živili lovem divé zvěře. Tento způsob života je zocelil, ale co přibylo na svalech, to ubylo na rozumu. Proto jen málo barbarů studuje magii. Členové těchto kmenů jsou výteční bojovníci, protože již malí chlapci se učí dovednostem válečníka a umění boje.
V této vesnici žil také Illidan. Patřil k nejudatnějším válečníkům vesnice. Toto postavení mu přinášelo velké výhody a úctu ostatních. Avšak hodně barbarů mu také závidělo. Včetně Gatena, nejstaršího syna náčelníka vesnice. Illidan byl urostlý chlapík, vysoký asi dva sáhy s mohutnými pažemi i na barbara. Nosil kožené kalhoty, čas od času oblékl lněnou kazajku a na krku měl tenkým provázkem přivázaný hliněný přívěsek ve tvaru sokolího oka. Na hlavě od mládí nosil medvědí masku, což byl znak jeho kmene a síly. Přes záda měl přehozenou sekeru po svém otci. Vlasy měl černé, sahající až na ramena. Rád chodíval hluboko do lesů, tam kde začínal pravý divoký, ničím nespoutaný hvozd. Pozoroval tu dravou zvěř při lovu a učil se jejím praktikám. Nejvíce obdivoval horské pumy, dokázaly hodiny ležet skrčeny ve stínu, čekajíc na svou kořist.
Jednoho rána se chtěl Illidan vypravit do lesa na celý den, ale přišel k němu náčelník. Nařídil mu aby si vzal dva muže a šli ulovit nějaké zvíře na zítřejší oslavu založení vesnice. Sotva odešel, Illidan začal přemýšlet, kdo by s ním mohl jít. Rozhodl se pro Wradha a Urda dva mladé lučištníky.Vyrazili ihned. Šli na západ k řece, tam kam se chodila zvěř napít. Když dorazili na místo, u břehu zahlédli jenom zajíce, kterého Urdo nechtěně vyplašil hlasitým prodíráním skrz větve. Navíc malý zajíček nemohl stačit kmeni k oslavné večeři. Illidan se namazal bahnem, kterého bylo na březích řeky dost, aby zakryl svůj pach a snížil pravděpodobnost, že ho zvířata ucítí. Tak učinili i jeho pomocníci, ti si potom vylezli na strom kousek dál. Zde se nacházela malá paseka, kde mohli nahnanou zvěř od řeky snadno zasáhnout. Slunce se pomalu blížilo k obzoru a u potoka se zatím nic neukázalo, ale lovci dál trpělivě čekali. Odměna za jejich trpělivost se dostavila brzy, k řece se přišlo napít několik laní s jedním jelenem asi šestnácterákem. Když se zvířata skláněla k hladině, Illidan vyskočil z křoví a tím je záměrně vyplašil. Stádo laní běželo jak všichni očekávali k pasece, ale jelen se rozběhl přímo na barbara a to ho na chvíli zaskočilo. Nestačil uskočit, tak se pokusil dostat mezi parohy. To se mu celkem podařilo, ale přesto to byla pořádná rána. Bolela ho žebra, naštěstí nikde nekrvácel. Rychle vyskočil se sekerou v ruce. Jelen se otočil připraven k dalšímu útoku. Teď už byl i válečník připraven, když od něj jelen byl tak na tři sáhy, napřáhl se, chvilinku počkal a prudkým sekem mu rozpoltil hlavu. Oddechl si, protože zvíře padlo mrtvé stranou, aniž by ho znovu zasáhlo. Trofej zničil, ale masa bude dostatek. Navíc lučištníci tou dobou táhli z lesa jednu laň. Po cestě domů si povídali o dnešním lovu, spokojení se svým úlovkem.
Do vesnice dorazili v noci, tak složili kořist před starostovým domem a šli spát. Jenže přišlo něco, co by nikdo nečekal ani v nejstrašidelnější noční můře. Vesnici napadli groni. Gron 2,5 sáhu vysoká obluda. Napůl vypadající jako medvěd, napůl jako člověk. Nikdo nevěděl jak vznikli. Nejspíše jako předchůdci barbarů. Když všemocný Mrogroth chtěl vytvořit rasu silnou jako medvěd a oddanou, aby ho uctívala. Výsledkem se však stala bezduchá rasa, plná instinktu zabíjet. Drápy podobné medvědím, ale ruce schopné sevřít zbraň. Stvůra chodící po dvou jako člověk, ale krvelačná jako šelma. Ostré tesáky určené k trhání syrového masa. Schopni vydávat jakési nesourodé zvuky, zřejmě jejich řeč. Nepříliš chytří, ale zákeřní.
Byla to velká řež, i když gronů bylo jen šest a vesničanů schopných boje přes padesát. Byli chytří zaútočili v noci, zabili co nejtišeji stráž, podpálili domy a čekali u vchodů. Když někdo vyběhl, většinou byl do tří vteřin mrtvý. Illidana probudil nářek dětí ze sousedního domu, ucítil kouř a naplnila ho předtucha něčeho zlého. Hořela střecha. Musel rychle jednat, zachránilo ho jen to, že dveře zaklínil spadlý trám, proto jimi nemohl ven. Popadl obouruční sekeru po otci. Protáhl se oknem. Obcházel dům. Rozhlížel se kolem sebe ve snaze porozumět situaci. Najednou spatřil jednoho z gronů, naštěstí ho neviděl. Pomalu se plížil k němu se sekerou připravenou k útoku. V momentě kdy se dostal na pár sáhů od grona, zrychlil krok a s výkřikem máchl zbraní vší silou po nestvůře. K zemi dopadla jeho tlapa. V poslední chvíli se gron pokusil úder ztlumit rukou. Ozval se strašlivý řev. Ten Illidana úplně ochromil, jen stál neschopen pohybu. Gron šermoval useknutým pahýlem a všude stříkala krev. Pak konečně jeho krvelačný zrak utkvěl na barbarovi. To Illidana konečně probralo a uvědomil si o co jde. Napřáhl se znovu, ale gron byl rychlejší. Vyrazil válečníkovi sekeru z ruky, ta odlétla na čtyři sáhy daleko. Stvůra se chystala barbara rozsápat, mohutnému úderu se díky své obratnosti těsně vyhnul. Gron silně krvácel, výpad ho musel vyčerpat. Upadl na zem a těžce se zvedal. To byla skvělá šance zasadit mu smrtící ránu, té také Illidan využil. Oddělil mu hlavu od těla jediným sekem. Za ním už stáli další dva přivolaní hlukem boje. To už se nedalo vyhrát. V mžiku jeden gron padl k zemi jak dobře podseklý strom. Z hrudi mu vytryskla krev. Za ním spatřil šamana vesnice, který grona probodl rozžhaveným hrotem oštěpu. Druhý gron ho však chytil, vyzvedl nejméně 3 sáhy do vzduchu a mrštil s ním vší silou o zem. Šaman ležel bez hnutí, mrtev. To Illidan nevydržel, zalykal se vztekem a beznadějí. Šaman, jeho dobrý přítel, jeho vzor byl zabit přímo před jeho zrakem. Barbar se na grona rozběhl s válečným pokřikem a než se stačil nepřítel otočit padl k zemi se zaseknutou sekerou v týle. Bojovník na něj skočil, vytáhl dýku z boty a surově do něj bodal ještě dlouho po tom co ho zabil. Pokoušel se dostat ze sebe všechen svůj vztek z šamanovy smrti, které se před okamžikem stal svědkem.
Zaslechl křik ze sousedního domu. Doběhl k němu, celá střecha domu hořela. Dveře byly zatarasené před grony. Neváhal, vzal sekeru a začal tít do dveří. Po chvíli se konečně prosekal.Vběhl dovnitř. Při průchodu dveřmi mu muselo spadnout něco žhavého na kazajku a ta začala hořet. Rychle ji zahodil. Rozhlédl se, viděl dvě sousedovy děti, které se krčily v koutě, křičely o pomoc. Jejich matka ležela na zemi a na ní ležel trám ze střechy. Všude se valila spousta kouře, žena ještě žila. Illidan popadl trám ve snaze ho nadzvednout. Nedařilo se, byl moc těžký, tak pod něj vsunul sekeru, zapáčil. Podařilo se mu ženu uvolnit, vzal ji a běžel s ní ven. Okamžitě se chtěl vrátit pro děti, jenže pozdě. Slyšel jen hlasité prasknutí, střecha se zřítila. Byl zdrcen. Děti to nemohly přežít. Obrátil se zpět k ženě, nedýchala, ani neslyšel tlukot jejího srdce. Další rána po smrti šamana. Měl zachránit nejdříve děti, ony mohly žít. Mrtvá žena, to byl jediný výsledek jeho námahy. Jen klečel u mrtvé barbarky a proklínal svojí hloupost.
Někdo mu položil čepel meče na krk a řekl „Ty zatracenej pse! To ty si je sem zavedl, jen ty na sobě nemáš ani šrám, jen krev druhých lidí.“ Kopl do klečícího Illidana. Ten teprve teď uviděl kdo k němu mluví.. za ním stál Gaten s jeho kumpány. Barbar zničený porcí neštěstí nic neřekl. Chytli ho a táhli směrem k hospodě. Tam stáli zbylí příslušníci kmene, všichni potrhaní, popálení a vyděšení. Gaten promluvil. „On je sem přivedl, protože nemá ani škrábnutí a viděl jsem ho jak obírá mrtvou Moriven. Je také celý od lidské krve, každý přece ví že gronská krev je cítit hnilobou.“ Ukázal na Illidanovu hruď a ruce potřísněné krví ženy, kterou se pokoušel zachránit. Illidan se pokusil vstát a vysvětlit jim, že jeho oblečení shořelo když se snažil zachránit své sousedy. Že grony u svého domu zabil on se šamanem. Gaten ho uhodil jílcem meče, tak že padl k zemi. „Všichni vědí, že lžeš. Sám bys to nedokázal ani ty se šamanem. Ty grony sem porazil já a moji muži! Jak se opovažuješ lhát před svou vesnicí!“ Svůj výrok stvrdil kopancem do hlavy zničeného barbara. Ten se probral, až v pevné bukové kleci vedle vsi druhého dne. Tohle místo dobře znal, obětiště.
Bylo to strašlivé probuzení,viděl že polovina vesnice lehla popelem. Barbaři, mnohdy jeho dobří přátelé, teď kolem něho chodili a prohlíželi si ho jako největšího vyvrhele světa. Plivali na něho, někteří po něm házeli kamení, marně se jim snažil vysvětlit jak se to doopravdy stalo. K večeru se kolem něho začali houfovat pozůstalí včetně Gatena a jeho otce, vůdce vesnice. Ti ho vyslechli, ale výpověď Gatena zněla pro pobouřené obyvatele daleko věrohodněji. Snad už jen proto, aby někdo nesl vinu za tragédii, která postihla vesnici. Ještě chvíli se debatovalo o Illidanově trestu, vůbec se nemluvilo o tom jestli to udělal nebo ne, jakoby to byla úplná samozřejmost.
Pak předstoupil Gatenův otec. Sjednal si naprostý klid. Chvíli počkal. Potom promluvil.
„Já, Margill Sahk, váš vůdce jsem rozhodl, že Illidan, syn Nergalův, bude za svůj zločin ukamenován a obětován, pozítří při západu slunce!. Jeho tělo bude obětováno před sochou Mrogrotha.“ Illidanovi se v tu chvíli zhroutil celý svět. Ale sotva všichni odešli. Začal pracovat jeho pud sebezáchovy. Netrvalo dlouho a Illidan měl vymyšlený plán útěku.

Před klec se za chvíli dobelhal jeden z Gatenových kumpánů, měl zřejmě sloužit jako stráž.
To se Illidanovi přesně hodilo. Začal mumlat něco nesrozumitelného o vodě, aby strážný přišel blíž a snažil se mu porozumět. Pomalu zvedal tvář a potom vytřeštil oči strážnému přes rameno, jakoby spatřil konec světa. Strážný se instinktivně ohlédl, ale v ten moment mu silné ruce stiskly hrdlo. Nedostal šanci se nadechnout. Když si byl vězeň jistý, že jeho strážný se už nenadechne sebral mu od pasu bojovou sekeru a co nejtišeji se prosekal z klece. Podařilo se mu dostat k lesu. Běžel co nejrychleji mohl. Běžel na jih, tam byly lesy nejhustší a lépe jimi prošel jeden člověk, než pátrací skupina s kterou již počítal. A také už jako malý kluk toužil vidět moře, tropy a veškeré věci o kterých se na severu jen vypráví.
Šel rychle, ale běžet nemohl bylo tu moc spadlých větví a pařezů o které člověk lehce zakopne. Také větve stromů rostly nízko a hustě, takže se musel stále ohýbat. Když se rozednívalo, přemohla ho únava. Našel si skrýš mezi kameny, zapadanou větvemi. Tady už ho nikdo z kmene nenajde. Když se probudil slunce stálo přímo nad ním, znamenalo to poledne. V břiše mu pořádně kručelo. Nechtěl zatím ztrácet čas lovem. Pokračoval ve své cestě na jih. Když si byl skutečně jist svou bezpečností, rozhodl se ulovit něco k jídlu. Dlouhou dobu žil životem osamělého lovce a tuláka v lesích. Jednoho dne ho jeho cesty zavedly na dohled velkému městu.

K poledni došel k farmě zaklepal na dveře. Otevřel mu starý muž a Illidan se zeptal dobrý muži jak se jmenuje tato zem. Muž si prohlédl barbara a pověděl vítej v Andoru poutníku.

Illidan se vydal na průzkum nové země. Vstoupil do města a po chvilce chůze dorazil k první budově u hradeb. Byla to kovárna. Barbar neváhal a vstoupil. Rozhlédl se po pultech. Najednou se otevřely dveře. Do místnosti vstoupil postarší muž. Zdravíčko řekl kovář. Válečník s řemeslníkem zapředli rozhovor v němž byl Illidan poučen o typech všech místních zbraní a zbrojí. V měšci měl sotva pár zlatek, a tak poslechl radu pana Sama Noeho jak se mu kovář představil a vydal se po pěšině na opačnou stranu k hřbitovu.
Když dorazil spatřil za okovanou bránou hřbitova ležet něco co v životě neviděl. Tělo bylo průhledné a lehké, vznášelo se kousek nad zemí. Zdálo se že to bylo mrtvé. .
„Hej“ zvolal někdo válečníkovi za zády. Stál tam poměrně urostlý muž v drátěné zbroji na zádech měl dřevěný štít a přes něj přehozené krátké kopí. Zeptal se na jméno, odpovědi se mu dostalo. On se usmál a představil se jako zbojník Maxwell. Přerušil nás zvuk kovu narážejícího na kamennou cestu. Přiběhl nějaký muž v plné plátové zbroji se sekerou na dlouhé násadě, zde se tomu podle pana Noeho říkalo halapartna. Zastavil se před Maxwellem a nevěnoval barbarovi moc pozornosti, říkal něco o tom že se blíží mág se smaragdovou holí. Illidan byl poslán pryč, aby se do boje nepletl. Neměl žádný zájem o bojování s někým cizím, tak poslechl. Utíkal po cestě dolů směrem ke kovárně a potkal toho čaroděje. Byl to již stařík na hlavě měl slamák a opíral se o zářivě zelenou hůl. Na sobě měl róbu jakési barvy.. něco mezi temně rudou a fialovou barvou. Válečník toho čaroděje pozdravil. On se zastavil a ptal se válečníka kam tak běží i řekl mu, že byl poslán pryč Maxwellem a nějakým vojákem. Illidan se zmínil o tom, že na něj určitě něco chystají. Čaroděj se usmál a řekl „Garsadie nezná strach ze smrti, jediná věc která mě může kdy porazit, je můj vlastní strach.“ Hodil poutníkovi zlatku a směle vykročil vstříc hřbitovu. Barbar se za ním ohlédl a pak pokračoval do města. Procházel se ulicemi, ale moc lidí nepotkával. Slunce příjemně hřálo.

*** Ok příběh upraven na odpovídající úroveň. A snad už konečně dopíšu i životopis z Andarie ***
edit : :D Horská puma upravena na horská puma :)

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Raist - 5

Pěkný. V první části dokonce vynikající.
Vesi - 4

Tohle je o moc lepší, krásnej popis barbarský vesnice :) Ale proč je horská koza s velkým písmenem? :D
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 4: 3x
známka 5: 2x

© Copyright 2002-2024 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist