Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Karlík

-> Charakterník

„Ty bys dokázal tím svým fidláním dobýt i samotný pekelný brány.“ Slyšel mnohokráte i od štamgastů místního výčepu. Mladý chlapec se nuceně usmál, sbalil svůj hudební nástroj a zamířil si to domů. Těšil se, jako vždycky, k bujaré večeři k bratrům a sestrám. Téměř každý večer hrál v místní hospodě. Nic moc, alespoň dělal, co jej bavilo a co nejlépe uměl. Každý by byl unavený, ale on ne. Miloval hry. Miloval pohled na tančící a zpívající lidi, když jim hrál. Vše se mělo dalšího dne změnit.
Sobotní ráno bylo zalito mlhou. Chystal se k příchodu podzim a potěšil zemi i lehkým deštěm. Chlapci ze stavení se chystali na houby a děvčata se těšila na pořádnou večeři. Ne. Nikdo se neotrávil, ale navštívil je posel. Posel místního Knížete. Chtěl barda na svůj večírek samotný král.

Co si budeme povídat. Zableskli se zlaťáky, slovo dalo slovo a nejmladší z devíti sourozenců, se stal královským minstrelem. Většinu času trávil na hradě a obšťastňoval bohaté a hlavně jeho královskou výsost. Nejraději hrál pro křehkou dceru krále. Byla krásná. Nesla se jako víla a ty oči. V těch očích by se kde kdo utopil. Karlík, jak se královský bard jmenoval, se do mladé princezny zakoukal. Však nedal to znát. Znal své místo. Nikdy by mu nebylo přáno a ona už stejně byla přislíbena jinému. Křehkost princezny a éteričnost však nebyla magického původu. Byla nemocná a jisto jistě, jak všichni mnohokráte od felčař slýchávali, nedožije se ani dvaceti let. Nuž, zbývali jí dva roky. Jediné co pro ni mohl udělat, bylo hrát pro ni. Usmívala se a zdálo se dokonce, že ji jeho hudba léčí. Když bylo princezně už jednadvacet, král Karlíka nutil hrát téměř nepřetržitě, a přál si, aby jeho dceru úplně vyléčil.

Z ustavičného hraní a minimálního odpočinku Karlík onemocněl. Král byl rozezlen. Princeznino zdraví se ani tak nelepšilo a jeho bard byl na konci svých sil. Bolelo jej celé tělo a prsty měl rozedrané od strun. Propadal smutku, protože téže věřil, že ji jeho hudba léčí. Věděl, že se jenom tak neuzdraví. Největším překvapením mu byla návštěva v jeho pokoji. Samotná princezna, značně vysílená, v doprovodu svých služebných, jej navštívila. Teď už nevypadala étericky. Její oči ztratily jiskru a vlasy lesk. Teď už vypadala opravdu nemocně. Posadila se vedle Karlíka a vydala spoustu sil na okouzlující úsměv.

Teď už mladý minstrel opravdu věřil, že jeto víla. Začala mu zpívat. Po chvíli se přidal i Karlík a všichni se usmívali. Toto se opakovalo každý večer, než se královský minstrel uzdravil. Rychle se oblékl, popadl lyru a běžel k pokojům princezny. V jejím pokoji byla spousta lidí. Lidí v černém oděných. Myslel na nejhorší. A nejhorší se vyplnilo. Princezna zemřela. A tak se, zázračně rychle uzdravený bard, posadil a smuteční písní vyprovodil princezninu duši na onen svět.

Král zarmoucen minstrela již nepotřeboval. Karlík se tedy vydal domů, kde se nic nezměnilo. Všichni byli takový jako předtím, usměvavý a radostí nakažlivý. Byl šťastný, že je zase doma a všechny příběhy, co na hradě zažil, jim pověděl, zahrál i zazpíval. Dostal neochvějnou touhu, tyto příběhy šířit dál. Hlavně chtěl šířit píseň princezny, jež zpívala o radosti a jak jinak, než lásce.

Vzal si něco peněz, maminka a sestry mu napekly buchty na cestu. Bratři jej vyzbrojili a otec mu věnoval opravenou loutnu. Nechal se unášet po moři, zastavil v mnoha přístavech, kde hrál až nakonec se usadil v jednom přístavu, v zemi Andaria.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Lilien - 4

pěkný :)
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 4: 1x

© Copyright 2002-2024 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist