Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Aranduri Tristia, dlouhé roky věrně pečující o naše město, nyní předává funkci Aranduri své nástupkyni, Elluniel.
S prosbami o pomoc s pronájmy a dalšími městskými záležitostmi, se můžete obracet na Aranduri Elluniel, která vám bude nyní k dispozici.
Vážení občané císařství,
je mi ctí vás pozvat na turnaj Ocelové pěsti. Uskuteční se již příští středu, 24. dne měsíce září, od půl deváté večer, na Padlých ostrovech.
Ring bude nachystán vedle pevnosti Gladie. Zápisné činí 15 zlatých na osobu.
Zápas je čestný boj, proto jsou během turnaje zakázána veškerá kouzla, použití lektvarů a obvazů, skrývání se a jakákoliv snaha o znehybnění soupeře. Naopak jsou povoleny údery na všechny části těla.
Turnaj je počítán do turnajové sezóny!
Sepsala Vévodkyně Zuzana Klaar, správkyně Padlých ostrovů
Vážení obyvatelé císařství,
je mi ctí představit vám nového obchodníka na Padlých ostrovech. Po několika měsících shánění kontaktů a exemplářů vhodných k prodeji se podařilo obnovit živnost pana Galena. Někteří z vás si ho pamatují ze zatopeného Kyru - naštěstí byl mezi přeživšími a vy tak můžete do své sbírky opět přidat exotického mazlíčka!
Pro podzimní čas to není vše, již nyní pilně pracuji na přípravě turnaje v boxu a strašidelném večírku! O přesném datu a čase konání vás budu včas informovat!
sepsala vévodkyně Zuzana Klaar, správkyně Padlých ostrovů
Připozdívalo se a oblohu postupně zahaloval příliv červánků, když se čtveřice elfů a elfek vydala z Lewanských hvozdů směrem k dřevařskému táboru u Andoru. Cílem jejich cesty byla velká mýtina, vykácený kus Andorského lesa. Bylo tomu již několik týdnů, co zde proběhly boje s údajnými zástupci bohyně Nistry.
Už chvíli po příchodu na místo měl každý z elfů ruce plné práce. Z přivezených zásob po celé mýtině sázeli malé semenáčky z Lewanského hvozdu, které s veškerou péčí a něhou zalévali vodou Lewanských pramenů. S pomocí magie přírody a hudby pak malé stromečky uložili k nočnímu spánku. Obloha mezitím úplně potemněla.
Ačkoliv by samotný les s jistotou onu mýtinu časem dokázal opět proměnit v kus sebe sama, v zájmu zachování křehké rovnováhy se elfové rozhodli celý proces urychlit. Nejen pro klid bytostí lesa a Hvozdu.
V tichosti pak opustili andorskou mýtinu a vrátili se nocí zpět do svých domovů.
Přeživší muž z rozcupované karavany zregeneroval poměrně dobře. Měl klid, přísun jídla, pravidelné ošetření. Víc, než v co by mohl za jiných okolností doufat. V tu dobu si nepřipouštěl, že svým nerozvážným jednáním může být vděčný i za ochranu, pod kterou byl. Netušil, že kolem krouží v tichosti supi a čekají, den za dnem, na vhodnou příležitost k odplatě.
„Je venku, lady Zen,“ Gabby položila snědé černovlásce ruku na rameno a jemně ho stiskla. Ta se otočila a jemně přikývla. „Povolej pištce, během noci ho chci mít tady. Postarám se o něj osobně,“ její pohled byl pevný, rozhodný.
Dva pištci ještě téhož dne vylétly z hnízda. Pracovaly tiše a rychle. Ostatně jako minule. Ale teď… teď je opětovně poháněl vztek za padlé. Snad i díky tomu byla jejich mise úspěšná, ačkoli byly viděny párem očí, které ve svém vzteku přehlédly.
------------------------------------------------------------------------
Sklepením se ozýval mužský řev. Tlumily ho studené kameny, které nepropustily ven zhola nic. Mohl řvát, jak chtěl, ale tušil, že je jeho čas u konce. Bolestný křik trval několik dlouhých minut. Než prostor protkal i smrad spáleného masa.
Snědá žena svěsila ruku, ve které třímala rozžhavené cejchovací železo, podél těla. Její výraz postrádal jakýkoli náznak soucitu. „Udělejte z něj výstrahu pro ostatní, jako minule. Musí pochopit, s kým mají tu čest a že zrada nezůstane bez odplaty.“
Začátkem měsíce sedmého, roku osm, byl vysvěcen oltář na Nistřině ostrově v Lewanu. Vzpomeňme si na tento den, kdy elfové vysvětili po dlouhých letech obsazení svaté místo bohyni Nistře.
K této příležitosti proběhne ve středu večer malý obřad; pokud si tuto událost chcete připomenout osobně, přijďte ve středu po půl deváté večer na Nistřin ostrov.
”Ustoupila, má paní. Ta hodnostářská špína splnila své slovo a domluvila převzetí,” snědší žena pozvedla ruku, aby zastavila tok slov brunetky před sebou. ”Netřeba urážek, bylo ušetřeno mnoho nevinných životů, těch minulých a bohužel pevně věřím, že i budoucích. Ať se Anira a Kreia připraví na přesun a vybudování kontaktního místa.” Brunetka poslušně zmlkla, přikývla a odporoučela se splnit rozkazy.
“Co vám tak dlouho trvá?” Mumlala si pro sebe druhého dne. Držela v ruce pohárek s bílým vínem a s lehkým podmračením hleděla na noční oblohu, už pár hodin pod nadvládou měsíce. Už tu měly být.
Každou další minutou její neklid jenom sílil. A když do místnosti konečně vtrhla postava, zprudka se otočila: “Gabby! Jsi celá?” Žena před ní nabírala ztracený dech. Zbroj měla zašpiněnou a promočenou. Stejně tak zplihlé popelavé vlasy, rámující obličej od hlíny a krve. Ale přikývla. “Zradil nás. Karavana nepřevážela cennosti, tedy ne v tomhle slova smyslu. Ale vlkodlačí zrůdu. Ten parchant nás vlákal do pasti. Otevřel klec a…” semkla pevně rty. “Byly to jatka, nikdo z našich to nepřežil.” Lady Zen semkla rty a křečovitě sevřela pohár. “A on?” Gabby jí pohlédla očí. “Vypadalo to, že nepřežil nikdo, ale ve městě se proslýchá, že někdo přece jenom přežil. Ale střeží ho.”
S buchnutím položila pohárek na stůl. “Zjisti kdo. Jestli to je ON, zaplatí za to.”
"Tady máš," zahučel mužský hlas na hlídače rozpadlého mostu. Hodil po něm pytel se srolovanými svitky. "Sou tam všecky. Asi," zlověstně se ušklíbnul. "Jestli tu chtěj bejt, tak ať solej prachy nebo nazdar hnáty." "Vobejdou se i bez tý mapy," namítl hlídač a otráveně si odfoukl. Nechtělo se mu tu postávat celou noc. Podíval se do jednoho z mnoha svitků, na kterém byly zakresleny všechny ostrovy mokřadů včetně položených pastí. "Vykašlal bych se na ně." "Tar řek, že tu můžou bydlet vobejdové vyhnaný ze společnosti. Nebo ty, co na to maj žaludek," trhl rameny kolega v tmavém plášti a zašklebil se. "Jestli na to maj koule, tak ať." "Nevydržej tady. Všecko sou to dneska křehotinky. Buď jim bude vadit smrad z bažin nebo je sežerou červi. Nikdo sem nevleze." "Zapomněls na Červíčka a baziliška," zachechtal se muž a nasadil si na ústa černý šátek. "Šerpy pošli rovnou do..."
