Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Žádám Tyto osoby aby se zítra 3. dubna dostavily na hrad v osm hodin večer. Jmenovitě se jedná o následující Shaco Joe, Snorri Prir, Vasilisa Dragomir, Rúmlas, Les Paul a Lonthannor.
"Je to skvělej kšeft, kápo," zazubil se Igor. "Zlatá karavana potáhne z jihu do Černýho hradu. Potvrdila mi to Aleda, ta kurva z Thyrisu. Žádnej generál a posraný kouzla. Jenom říšský jednotky, který si namažem na chleba." Igor byl jeden z těch věrných, který už roky sídlil mezi Skarfy a život vyhnance mu prakticky vyhovoval. Tarceas se podíval na Lyru a Ranaře, kteří mu dělali společnost u karbanu. Ranař pokrčil rameny, kdežto v očích Lyry chtivě zajiskřilo. Proti malému dobrodružství nic nenamítali - obzvlášť když na ně na konci čekalo něco blyštivého. Vůdce podsvětí tedy kývl.
Několik kilometrů od Husitského sídla čekala skupina Skarfů ve stínech stromů na karavanu se zlatým nákladem. Tarceas byl podivně nesvůj, instinkt mu velel, aby zmizeli. Nechal se však strhnout Ranařovou dobrou náladou a touhou po zlatě. Lokl si kořalky přímo z lahve, zahodil ji do křoví a nasadil si na nos zpět špinavý šátek, aby si zakryl tvář. Jakmile se karavana přiblížila, na znamení ji obklíčili. Než však došlo k boji, Igor dlouze zapískal. "Co děláš?!" zavrčel vztekle Tarceas na muže. "Měnim strany, císařskej přizdisráči," zlomyslně se ušklíbl. Mávnul rukou a část skupiny Skarfů a říšské vojsko stočilo zbraně proti vůdci Podsvětí i hrstce věrných, která ho doprovázela. "To je zrada, ty kryso! Za to si vezmu tvoji palici!" zavyhrožovala mu Lyra. Tak tak uhnula ostří říšského meče. Boj byl rychlý a krátký. Stačila si všimnout, že srazili Tarcease k zemi a přes hlavu mu natáhli černý kus hadru. Pak už jen prchala.
DŮLEŽITÉ OZNÁMENÍ Z THYRISU
Vážení občané císařství,
rád bych vám sdělil radostnou novinu. Podařilo se nám dopadnout dlouhodobě hledaného zloděje, vraha a samozvaného vládce Andarijského podsvětí a vůdce bandy zvané "Skarfové". Dle mých informací má na kontě nespočet krádeži, vražd, únosů a dalších odporných činů. Zatímco vedení císařství se před jeho zločiny rozhodlo zavírat oči, dokonce ho snad i omilostnit, já Ulrich Gurtdum jsem se rozhodl, jménem Vládcovy dobré Říše a spravedlnosti, napravit bezpráví a útlak zločinců. A to i přes to, že jeho osoba může mít značné informace, které by pomohly našemu úsilí. Stále věřím v mírové řešení tohoto nesmyslného konfliktu.
Tarceas bude zítra (1. dubna) o deváté hodině večerní popraven na Thyrském hlavním náměstí.
Podepsán
Ulrich Gurtdum, kapitán dvanáctého pěšího pluku říšské armády a nynější správce Thyrisu
"Už jsou pryč?" zeptal se černokněžník a prošel portálem.
"Nic tu nezbylo!" odvětil jeho kolega, který prošel vzápětí za ním.
Před nimi se rozprostírala místnost s celami a na jejím konci skříně a stoly s alchymistickými potřebami.
"Je tu celý jeho výzkum!" radostně hlesl a začetl se do deníku, do kterého ihned začal čmárat své poznámky. "Teď je tedy na čase, aby se pravý mistři dali do díla. Noste noxy! Budou potřeba!"
Kdesi v podzemí, za bublání všemožných kapalin a plápolání plamínků svíček, byl u stolu vidět šrumec. Jeden z černokněžníků, poblázněn svými objevy a výzkumy, se snažil vytvořit vojsko smrtelných monster. Zastaví ho někdo? Doufejme. Jen se obávám, že po něm přijdou další - stejně šílení a prahnoucí po ničení stejně jako on.
Vážení obyvatelé císařství,
tímto vyhlašuji pátrání po následujících osobách.
První je muž podezřelý z experimentování na lidech, známý pod přezdívkou Kuchař. Může být nebezpečný.
- tmavé, dlouhé vlasy
- kvalitně a pravidelně oholen
- spatřen v kazajce z démoní kůže, tmavých kalhotech, zahalen do kapuce nejspíše hnědé barvy
Druhý muž je hledán jako svědek. Jeho jméno je Ludvík a je údajně doprovázen mluvícím koněm.
- kulatá tvář bez jizev
- oholen, nejspíše krátce ostříhán
- na hlavě nosí slamák
- spatřen většinou v luxusně vypadající kazajce neznámého střihu zářivě zelené barvy a béžových kalhotech také neznámého střihu doplněných o tmavězelené boty
Po poslední události u Hadího průsmyku je mou povinností vás upozornit, na zvýšenou obezřetnost ohledně jídla a pití. Mohou se zde vyskytovat otrávené houby, nebo různé přísady, které vyvolávají halucinace a zvýšenou agresivitu.
V Andorském sídle starosty se momentálně buduje provizorní noclehárna a jídelna, takže se přijďte nasytit z prověřeného zdroje.
Vážení občané císařství,
již několik let spolu čelíme hrůzám války. Vytrvale, bok po boku, nehledíc na rasu a vyznání. Nyní stojíme na prahu bitvy, která rozhodne o všem. Věřím, že naděje a víra nám dodávají sílu a proto bych vás ráda pozvala na společnou mši.
Pod vedením tří kněží budou uctěna naše hlavní božstva, Mrogroth, Nistra a Athon, následně bude požehnáno našim armádám a bojovníkům. Účastníci se sejdou na Andorském náměstí tento pátek, úderem půl desáté večer.
Vztekle mrštila knihy na stůl před gardisty. „Máme zase uplný ho*no!“ Bezmoc jen stupňovala vztek, který elfka cítila. Neměli ani knihy, ani Eliu. Rozhovor s Paní, který jim měl poskytnout trochu naděje jí neuklidnil. Neměla pocit, že by to co nabízela, mohlo stačit. „Je třeba předělat všechny časy výměn stráží, i jejich umístění.“ Míšenka jako první promluvila o tom co bylo třeba vyřešit. „To je kapitánova práce.“ „A naše je nemít strach mu to připomenout.“ Všichni tři shodně kývli. „Mírné naznačení nemůže uškodit.“
Shodila poškozenou a zašpiněnou zbroj na zem a položila se na postel. Nemohla spát, tížilo jí tolik věcí a její rozčilení nepomáhalo. Jak se blížilo svítání, oblékla se a začala přecházet po pokoji sem a tam jako zvíře v kleci. Konečně! Vyrazila společně s prvními slunečními paprsky a o několik chvil později už stála před Coltainovými dveřmi.
Později odpoledne..
Toho dne bylo na hradě až příliš živo. Vojáci po hradě běhali jako splašení, než si pod Coltainovým křikem správně zapamatovali nové rozvržení hlídek.
Francimor koukal zmateně do svitků. „Poslyš, Lukáši, za hodinu jdeš ty nebo já?“
Lukáš došel ke svitkům. „Teďkon já a pak až ty. Je to tady jasně napsaný, umíš ty vůbec číst?”
Francimor se zarazil. „No.. jasně, že umim! Docela obstojně. Zajímalo by mě proč kapitán tolik řádí, vždyť válku máme za dveřma už roky, ale teď jako by úplně zešílel.”
Gustav, který je celou dobu neslyšně pozoroval, se ozval: „Vy dva ste to neslyšeli? Při obědě se šuškalo, že jedna z rytířskejch se na nás vykašlala. Když zjistila jak moc sme v hajzlu, že radši šla za Vládcem a poklonila se mu.”
Oba na něj s vyvalenýma očima zírali.
Lukáš zatřásl hlavou a jako první se vzpamatoval. „Třeba to sou jen povídačky, já musím na tu hlídku.” Vstal, došel si pro kopí do držáku a otočil se na kamarády. „A pokud ne, tak se modlete, budeme potřebovat pomoc od všech bohů, který znáte."
