Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Již mnohokrát předtím jsem se zmínil o konjunktuře, kterou v dnešní době zažívá Thyriská republika. Jeden z milníků, který jsem až do teď netrpělivě vyhlížel, bylo pokoření tří set občanů. Dnes se tak toto číslo stává jedním z mnoha úspěchů Republiky. Nechť jsou proto, na důkaz dobré vůle mé i Tribunovy, prodlouženy veškeré nájmy, obchodníci, šachty a polnosti o třista hodin.
Další meta není o nic menší, než sesazení pomyslné metropolitní koruny městu Andor. Bývalé sídlo mnoha tyranů a uzurpátorů je dnes pouhá bašta chudiny, přičemž většinu tamních občanů tvoří zombie, kteří na denní světlo obvykle vychází jen aby zmanipulovali výsledky voleb.
Jsem tak přesvědčen, že prvenství Andoru už nebude trvat dlouho.
od 14.7. roku 13 mi byla andorskou Radou svěřeno město do péče jako jeho novému správci. V návaznosti na sliby, které jsem učinil radě při mém zvolení bych rád oznámil a připomněl několik věcí.
Za prvé, ceny nájmů - hlavně na novém předměstí a v přístavní čtvrti - byly zredukovány. Například nejlevnější nájem na novém předměstí stojí pouhé tři stříbrné za den, pokoj v hostinci je dokonce za dva. Věřím, že toto radikální snížení cen přiláká do Andoru nové tváře, které pomohou nabýt starou slávu našeho města.
Za druhé, zůstalo zde pár věcí pro Radu, které na volební schůzi nebyly dořešeny z důvodů nízké účasti, jedná se hlavně o důl a pole, ale i další témata. Z tohoto důvodu vyhlašuji další termín schůze Rady na sobotu, 20.7. od šesti hodin a prosím o co největší účast.
Za třetí, pravděpodobně na začátku srpna se uskuteční andorské slavnosti, plánované již na červenec. Podrobnosti zveřejním po zasedání rady, nicméně již teď bych rád oznámil, že hledáme nadějné bardy, kejklíře a muzikanty, kteří si chtějí zvednout na andarijském kontinentu prestiž, ideálně s písněmi vlastní tvorby, které by nám na slavnostech zahráli. Pokud máte zájem, vhoďte do poštovní schránky u starostova sídla svitek, ve kterém bude vaše jméno a místo, kde vás budeme moci zastihnout. Odměna za dobrý výkon samozřejmá!
Za čtvrté, zastihnout mě můžete nejčastěji v Andoru, přímo v sídle starosty. Pokud budete mít něco na srdci, vyslechnu vás kdykoliv budu mít čas. Úřední hodiny, kdy se pokusím být přímo v sídle a k dispozici stanovuji na sobotní podvečer, moji přítomnost v tento čas vždy oznámí trubači.
Na konec bych ještě rád připomněl, že nadále platí vyhláška o uvazování koní pouze u žlabů a míst k tomu určených a vyhláška o zákazu nošení kostěných zbrojí. Respektujte je, prosím!
tímto svolávám zasedání městské rady na tuto neděli, 14.7. v šest hodin večer, kde proběhne volba nového starosty. V mé nepřítomnosti mě bude zastupovat herold Severus. Účast všech radních je silně doporučena.
Občané Thyrské Republiky a zemi Andarijské, dovolte mi, abych Vám představil nově vzniklý cech na našem území Neohrožení s cechmistryní Evkou Farebnou. Jménem svým přeji novému cechu hodně zdaru, úspěchů a diplomatického snažení do budoucna. Nechť se jim na našem území daří.
Tuto neděli (tedy dne 14.) od 8 hodiny večerní se uskuteční tradiční prodej výrobků od nejlepších řemeslníků perly jihu. Těšit se můžete na mnohé zbraně, zbroje, zvěř, drahokamy, drahocenné kovy, předměty denní potřeby i alchymie.
Proto žádám a vyzývám cechy či občany, jenž by rádi prodávali, aby vyhledali mou osobu a domluvíme se na podrobnostech. Tato možnost platí i pro neobčany.
Zastihnout mě můžete dnes po setmění v budově radnice na náměstí. Nebo v jiné dny na komunikačních krystalech nacházejících se na portálu u radnice nebo sídlu Řádu Stříbrného Vlka.
Začátkem měsíce sedmého, roku osm, přesně před pěti lety, byl vysvěcen oltář na Nistřině ostrůvku v Lewanu. Vzpomeňme si na tento den, kdy elfové vysvětili po dlouhých letech obsazení svaté místo Nistře, jejich bohyni.
Tuto neděli, dne sedmého měsíce sedmého, proběhne zasedání republikového senátu. Plánovaný začátek je od osmé hodiny večerní. Prosím o účast všechny senátory či jejich zástupce s plnou mocí.
Vlastní rukou sepsal Gomez, Tribun a cechmistr Vlků
Dlouhou, potemnělou chodbou se ozývalo tiché kap, kap, kap. Podzemní vody stékaly po slizkých stěnách. O kamennou dlažbu se škrábalo několik párů drápků, jak krysy pobíhaly sem a tam, přičemž zvědavými čumáčky očichávaly každý zapomenutý kout. Hledaly potravu, alespoň malé drobečky starého chleba, ale tady hluboko ve stokách, kam nevkročí noha živáčka… nebo vkročí? Jedna z vyhladovělých krys proběhla k ocelovým dveřím. V onu chvíli zbystřila všechny smysly, protože ucítila něco, co už dlouho ne. Bude hostina…
Za ocelovými dveřmi… „Nenašel?! Ztratil se?!“ zařval muž. Pěstmi udeřil o kamennou desku stolu, usadil se do svého křesla a zhluboka oddychoval. Pod huňatým obočím bylo možné spatřit černé oči, které metaly blesky na všechny strany. Byl rozzuřený. Na opačné straně stolu mlčky postávala skupina mužů v kožených zbrojích a s kopím v ruce. Jeden odvážlivec promluvil. „Tentokrát nic nevěděj ani v přístavu, pane.“
Muž v křesle si prohrábl prošedivělý plnovous. „Přece se nevypařil. To není možný! Ta špína někde bude!“ „Říkaj, že ho naposledy viděli, když napadli jeho tábor.“
V místnosti se rozhostilo ticho, které po chvilce narušilo řinčení řetězů a pleskání bosých nohou o zem. Černý otrok měl na rukou a kolem kotníků okovy, jeho záda hyzdily krvavé šrámy od biče. Se sklopenou hlavou donesl na stůl podnos s pečení. Položil jej před muže sedícího v křesle a opět zmizel ve stínu chodeb. „Cifro, drahoušku…“, zavrkala tmavovlasá ženština po jeho levici. Štíhlé paže ovinula kolem jeho ramen a vroucně se k němu tiskla. Muž, zvaný Cifra upíral svůj pohled do plamenů několika svící. „Pane?“, promluvil jeden z mužů. „Najděte Mercera. Dokud nebudou střeva toho chcípáka požírat krysy, tak se nevracejte!“ zahřměl výhružně. Z koženého pouzdra vytáhl dýku a zabodl ji do pečeně. „Ty…“, chytl ženu za zápěstí a silou ji odstrčil na židli u stolu, „…přivedeš mi tu krysu Tarcease. A pak se vrať do přístavu. Neživím ten váš veselej barák, abyste se pelešily tady a zadarmo!“
Tmavovláska si promnula ruku, nakrčila nosík a s pyšným výrazem na tváři odešla z místnosti. „Tak na co čekáte?!“, štěkl ke svým kumpánům. „Mercer nám na dveře klepat nebude!“
Muži sebou trhli, křik jejich pána je probral z tupé mlčenlivosti, rychle mu přitakali a stejně jako lehká žena před nimi, opustili místnost.
O několik hodin později za ocelovými dveřmi…
Na stůl dopadl s tichým žuchnutím kožený váček. „Polovina. Zbytek ti doplatím, až odvedeš svou práci.“ „Přidej.“ Ze stínu místnosti vystoupil muž. Na sobě měl černou koženou zbroj, potrhaný plášť a tvář skrýval pod tmavým šátkem. V ruce pevně sevřel kopí, když pohledem přelétl po tvářích strážných krys, které stály svému pánovi po boku. „Až odvedeš svou práci.“ Chřípí Cifrova nosu se roztáhlo rozčilením, rty pevně semkl do úzké štěrbinky a očima propichoval toho zatraceného vyděrače, jehož pomoc teď potřeboval. Nahlas by to však nikdy nepřiznal. Pro oči ostatních to byl zase jenom obchod. „I kdybych ti sehnal tu nejrychlejší loď, tak je nedoženeš. Jsem si totiž docela jistej, že odpluli už před týdnem. Ta tvoje černá hračka, co sis pořídil…“, kolem očí se mu objevily vějířky vrásek. Bylo patrné, že se pod šátkem zlomyslně usmívá. „Vezmi si zlato a zmiz.“ „Popluju s váma.“ „Vezmi si zlato a zmiz, Tarceasi.“ Postarší muž v křesle zaskřípěl zuby. Dva z mužů po jeho levici se pohnuli.
Tarceas se chraptivě zachechtal. „Víš, moc dobře, že ti tady nikdo jinej nesežene loď tak rychle jako já. Na jihu je to teď divoký, Cifro. A to všechno kvůli jedný černý tlamě! Tak mi sakra řekni, co je na něm tak zvláštního? Vodkaď je, když kvůli tomu hodláš po moři tahat ten svůj starej hřbet několik dní, hm? Řekl bych, že v tom bude něco zlatýho, Cifro. Moje uši slyšely, že je z nějaký jižní sebranky, ale netušil jsem, že tě to tak vezme.“ „Dost!“ Jediné slovo a jediný povel ruky stačil k tomu, aby se jeden z mužů ostrahy chopil dýky, kterou vrhl směrem k bídákovi na opačné straně stolu. Než stačil zareagovat, zbraň se mu bolestivě zaryla do stehna. Muž bolestivě zařval. „A teď zmiz! Sám víš, kde jsou hranice, Tarceasi. A jestli mi tu příště nemá viset tvůj kejhák, tak si na to dáš sakra pozor!“
Než se ocelové dveře dovřely, pronikla jedna z vyhladovělých krys dovnitř. Proběhla pod několika stoly, kde konečně objevila potravu…
Mladý muž ve vlčí zbroji a modrém plášti se svalil do židle u psacího stolu, skoro jakoby ho tam mrštila jakási vyšší moc. V pravačce svíral brk, v levačce inkoust a hleděl na, zatím prázdný, svitek před sebou. Nevěděl, jak začít. Nevěděl, o čem vůbec psát. Nevěděl ani, jestli to co se chystá udělat, je správné. V tom uslyšel ve své hlavě známý, avšak děsivý hlas, který ho nabádal k poslušnosti a vedl jeho ruku, vkládal mu slova do úst.
„Lide Andarijský,
tahle země, kterou nazýváte svým domovem, je pouhým červem ve srovnání s tím, co by vám mohl nabídnout Můj Pán. Vězte, že změna je život a každý, kdo se nepodrobí Novému řádu, zemře zapomenut bídnou smrtí. Rozhodnutí je na vás, ale předpokládám, že každý raději stojí na straně vítězů - a proto, se staňte členy mé armády. Čeká na vás bohatství, moc a sláva... První překážkou na naší cestě je Upír, schovává se v tom prokletém Tarkasu se svými spojenci krvesaji. Musí být zničeni!"
„Už nemůžu dál," stékala mladíkovi slza po tváři a celý se třásl. Za jeho zády se ozvaly kroky: „Pusť mě k tomu, prosím tě," ušklíbl se na něj jeho nový přítel, muž v plátové zbroji a rudém plášti. Ten, který ho do tohohle všeho zatáhl a bohužel, bojoval za odlišnou stranu.
„Zájemci o účast v nadcházející bitvě se mi nahlašte co nejdříve. Najdete mě každý den v podvečerních hodinách v Thyrské hospodě nebo na Andorském náměstí. Vaše jména nebudou zapomenuta a vaše činy nezůstanou neodměněny!"
*podepsán Garroth*
Válečník odložil psací potřeby a pohlédl na svého společníka. „Netrap se tím, Daemi, teď už stejně není cesty zpět," vycenil zuby v ďábelském úsměvu.
