Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Jeden úder, druhý úder, třetí úder holí o zem a plameny vzplály. Suchá tráva rychle shořela a ohnivé jazyky přeskočily na kmeny stromů, které začaly rychle pohlcovat. Quarazom zuřil. Lidé se mu postavili na odpor ještě dřív, než se stačila srotit jeho armáda. Zlatý hledač padl, musel si tedy najít jiného spolehlivého poskoka. Stočil svůj pohled k Setamovi, který stál nehybně opodál. Na krku mu visel bílý kámen zasazený do stříbrné pracny. „Dobrá. Uděláme to tedy znovu. Ale tentokrát si pospíšíme.“
Setam nahmatal přívěšek. Věděl, nač jeho společník naráží. „Bude jich moc, to úlomek nevydrží.“ „Každá bitva má své ztráty a tato nebude tak veliká, jak se domníváš.“
Setam se rozhlédl po spáleništi. Hledači kolem nich kroužili sem a tam. „Čtyři dny budou stačit.“
Druhý démon kývl. „Jak se to říká? A projdeme skrz zdí?“, hlasitě se rozesmál.
Na ilerenské okolí padl stín. Přesně takový, který i dospělému muži nahání hrůzu a ježí se mu chloupky na těle. Mezi hustým porostem lesů vládla magie, byla všudypřítomná, téměř hmatatelná. Quarazom udeřil holí o zem. Několik stromů pohltily plameny. Věrní hledači levitovali nad zemí a vyčkávali rozkazů jejich pána.
Jeden z jezdců projížděl přilehlým okolím města Ileren. Když spatřil blížící se zkázu, svolal všechny bojeschopné muže, kteří měli odrazit útok démonských nestvůr. Quarazom jako vždy neotálel a chopil se příležitosti. V dlani sevřel bílý kámen a během vteřinky se přemístil. Nyní stál na loučce pod městem, vedle něj se tiše pohyboval zlatý hledač. Útok pokračoval a démonův smích nabíral na síle až do chvíle, kdy…
„Pane! Já vám můžu pomoci!“ uslyšel křik jednoho z jezdců bránící město.
Démon znovu udeřil holí o zem, poskoci se stáhli, aby nechali dvojici nerušeně rozmlouvat. „Kde jsou?!“ „Kdo?“
Quarazom v pracně pohodil třpytivým kamenem. Jezdci ihned došlo, nač se démon ptá. „Obelisky…“, kývl, „…můžu vám pomoci zničit lidi.“
Po hradišti se nyní nacházejí plánky staveb nových nájmů, které jsou v nejbližší době v plánu. Jakmile budeme mít dostatek prostředků a pracovní síly pustíme se do díla. Pokud by někdo z Vás měl již nyní o jeden z pěti nových nájmů zájem či by chtěl jen přispět materiálně, můžete tak učinit pomocí truhly před každou stavbou. jenž tam umístím do dnešního večera či jen vhodit svitek s Vaším jméno. Svitek bude brán, že by jste o něj měli zájem a případně se domluvíme na rezervaci.
Každý z Vás se jistě umí ohánět nějakou zbraní, ale umíte to udělat tak, aby jste nezranili Vašeho spolubojovníka? Máš odhodlání a nenecháš svého druha občana přesile? Umíš držet linii a postupovat v šiku? Nebo si jen potřebuješ zlepšit léčitelské dovednosti?
Anebo čistě jen pomoci? Rač se dostavit na Thyrské cvičení Domobrany! Cvičení proběhne na cvičišti (hlavní branou stále rovně a na rozcestí doleva) 25.dne tohoto měsíce od 18.hodiny pod taktovkou kadeta praetorianské gardy Cadona Rorngrarga.
Bude pro Vás připraven plně vybavený sklad zbrojí, cvičných či základních zbraní a obrovské množství obvazů. Opravy poškození vašich zbrojí či zbraní přímo na místě! Tak neváhejte a rozhodně se dostavte!
Pro obchodníky a dobrodruhy se bude o dvě hodiny později téhož dne konat Thyrský jarmark. Těšit se můžete na mnohé zbraně, zbroje, zvěř, drahokamy, drahocenné kovy, předměty denní potřeby i alchymie.
Zájemce o stánky prosím, aby se závazně přihlásili mé osobě.
Mezi lidmi se rozmohl nešvar žádat po různých vědmách a pochybných mniších rozdělení manželství. Tímto dávám na vědomost všem, že Templářský řád, sledujíc svaté učení křesťanské, nejen v Ilerenu zakazuje podobné rituály vykonávat, ale nehodlá je uznávat ani provedené na území jiném. Co Bůh spojil nemůže člověk z vlastní vůle rozbít.
Erlist, z Boží vůle Maršál Templářského řádu a správce Ilerenský
Tuto neděli, zítra (18.) měsíce osmého, proběhne zasedání republikového senátu. Plánovaný začátek je od osmé hodiny večerní. Prosím o účast všechny senátory či jejich zástupce s plnou mocí.
Vlastní rukou sepsal Gomez, Tribun a cechmistr Vlků
Horký letní vzduch se tetelil v ulicích města z písku. Do přístavu připlula obchodní loď se svinutými plachtami. Kapitánův ryk se nesl okolím stejně jako křik racků. Několik námořníků seskočilo na molo, přes ramena si přehodili plátěné pytle a dva z nich vzali do rukou zlatě zdobené truhlice. Nikdo z přihlížejících netušil, co se v nich ukrývá. Jejich nenasytné pohledy nemohlo ukojit nic, a tak vyčkávali. Alespoň prozatím.
Stíny vysokých palem se spolu se západem slunce prodlužovaly. Bronzové a zlaté sochy, které lemovaly vstup do majestátně vyhlížejícího paláce, byly rozpáleny od slunce, stráž v bohatě zdobených zbrojích jen stěží potlačovala svou nevoli. Už několik hodin bděle střežili sídlo princezny a přilehlé zahrady, zatímco uvnitř…
Na snědé, opálené tváři mladé ženy bylo znát překvapení. U nohou měla položeny otevřené truhlice. Bedlivý pozorovatel mohl zahlédnout, že jsou vystlány drahou, prošívanou látkou a v ní jsou uloženy pruty vzácného kovu. Byl černý jako uhel. „Má paní, dopluli jsme dál, než jsme doufali. Několik dní plavby na sever při dobrém větru jsme objevili zemi, které místní říkají Andarie. Zpočátku jsme si mysleli, že je to jen ostrov s hradem a podhradím, ale mýlili jsme se. Než jsme řádně rozbili tábor, začali se objevovat zvědavci, kteří pásli po našem zboží.“ Vysoký muž klečel na koleni vedle truhlic, hlavu měl sklopenou a rukou poukazoval na vzácnost, kterou přivezli.
Žena lehce pokývla, mávla rukou, a ač se její gesto mohlo zdát ledabylým, byl to jasný příkaz pro stráž. Ti mlčky uchopili zdobené nádoby a odnesli je. „Kapitáne, očekávám od vás, že se dostavíte k mistrům kovářům a o černém kovu je informujete. Pakliže bude tak dokonalým, jak tvrdí tamní obyvatelé, můžeme přemýšlet o dalším obchodu.“ „Jak si přejete, paní.“ Kapitán vstal, naposledy se uklonil a odešel z paláce.
O několik týdnů později…
Cifra stál na přídi lodě. Nebyla nikterak honosná, ale posloužila svému účelu. Na tváři měl výraz naprosté spokojenosti. Jeho výprava, která trvala už několik dní, se nakonec vyplatila. Vzteklý řev za jeho zády ho donutil, aby se otočil. Uviděl svoje Krysy, jak drží v poutech poslední přeživší z dvoustěžňové lodě se zlatými vlajkami, které ještě nespolklo moře. „Pane! Několika našim se podařilo získat tohle…“, námořník přiběhl a předal mu svitky. Některé byly zdobeny zlatým písmem, jiné zase naprosto obyčejné. Cifru však zaujal ten největší. Byla to mapa. Mapa, po které pátral, aby se dostal ještě dál. „Výborně.“, zamručel. Bystrým pohledem přelétl po cizokrajné posádce. „Tamtoho…“, ukázal na jednoho z mužů, „…do kajuty s ním. A zbytek zabít!“ zavelel hlasitě a nikdo se v tu chvíli neodvážil jeho příkazům odporovat. Křik umírajících námořníků brzy ustal. Jejich mrtvá těla byla uvrhnuta do moře stejně jako těla jejich předchůdců.
