Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Celou noc na severu zuřivě sněžilo. Nebylo to nic neobvyklého v těchto končinách a nebylo to nic neobvyklého ani v tomto ročním období.
Líhně u Ilerenu byly zničeny, ale to démona a jeho stvůry nemohlo zastavit. Možná omezit, to ano. S tím si však poradil už dávno. Kdyby se spoléhal neustále na druhé, už mohl mít hlavu přibitou kdesi ke zdi jako jeho padlí druzi. Ne, takový on nebyl.
Moc dobře věděl, co ukřičení smrtelníci chystají, proto nezahálel. Tolik času a sil věnoval tomu, aby se tu udržel a nehodlal se jen tak vzdát. Nic není zadarmo a teď, když je tak blízko, nemohl dopustit, aby ho byť jedna jediná chybička poslala zpět na začátek.
Břeh imerské řeky strážila skupina jednookých hledačů. Každému bláhovému zvědavci zabránili ve vstupu do zamrzlé země, ale ještě jich nebyl dostatek. Kdyby se jim podařilo prolomit hradbu a pobít stráž, mohl by to být problém. Quarazom zamračeně hleděl k vysokým skaliskům na severu. Musel zajistit, aby byla hlavní líheň v bezpečí spolu s tím, co ukrývala. Udeřil holí o zem, několik rampouchů spadlo ze sutin střech. „Vyšlete další! Co nejrychleji! Bitva začíná!“
V jeskyni byla tma, jediné světlo bylo z uhasínajícího ohniště. Každý do ohně hodil nějaký předmět. Vejce, kus masa, pavučinu, lesklý šperk, několik mrtvých much, zub, kůži. Oheň se rozzářil jasným plamenem a během vteřinky se v něm začala rýsovat tvář. Všechny bytosti stály bez hnutí, jen jedna z nich, oblečena ve zbroji cosi žvýkala a vyplivovala peří.
Obraz obličeje se na všechny přítomné podíval. „Opět požíráte své soupeře?“ Pojídač vyplivl kus masa a zašklebil se. Tvář spustila: „Dnes se stalo něco, co se dlouho nestalo, hůl získá ten…“
Šklebící bytost natáhla ruce. „Dát nám mocná věc, nám scházet ta pár den.“ Z plamene vystřelily dva uhlíky a popálily ho. „Hůl získá ten, kdo si ji vybojuje. Proto čtyři z vás dostanou její části.“
Jeden z přísedících se zasmál. „Nebudeme hrát vaše hloupé hry, máme své plány.“ A rozešel se k východu. Obličej však neustal. „Hůl budete mít vy, vy, vy a vy.“ Ohnivou rukou ukázal postupně na pojídače, bytost ověšenou zlatem, bytost držící obří zbraň a nakonec na bytost držící kopí. Usmáli se a i oni odešli. Dva zbývající se dívali do ohně. Tvář se podívala na skupinku nejmenších bytostí. „Nejste vhodní, vaše národy jsou slabé, pokud nás však překvapíte, můžete mít hůl i vy hůl.“ Bytostem se rozzářila očka a rychlostí blesku zmizela z místnosti.
Obličej se díval po prázdné místnosti. „Letos to bude zajímavé.“
„Pane, portál je skoro vytvořen.“ hlásil mladík lichovi. „Výborně. Otevřete průchod!“
Mladík kývl a začal plnit rozkaz jeho pána. Lich mezitím otevřel urnu. „Bitvu jste vyhráli, ale válku ne!“ Obloha Andarie se začala zbarvovat dozelena. Ve městech začali pomalu umírat lidé a jejich mrtvoly vstávaly a napadaly vše živé. Netrvalo dlouho a lich vstoupil do průchodu. „Hlídejte, bratři. Dnes přijde náš den.“ Vstoupil do hrobky s armádou nemrtvých v zádech.
Jezdec na stráži se otočil. „Znesvětil si našeho krále, zemřeš!“
Nezvaný host se usmál. „ Já budu váš král! Jen co si vezmu to, co mi náleží!“
Strážce vytáhl meč a vrhl se kupředu.
„Tihle mrtví strážci.“ řekl s opovržením a kývl ke svým druhům. Hrobkou se ozývaly zvuky boje. Lich popadl urny a pootevřel je. Někteří strážci přestali bojovat a přidali se k nekromantově armádě. Byl si jistý svou výhrou, cítil ji v kostech. Nevěděl ovšem, že někteří strážci nepropadli moci uren.
O pár hodin později.
Jezdec stál v hrobce svého krále. „Teď bude na několik století klid.“, pronesl směrem k několika dalším přízrakům. Ti kývli a pomalu se začali rozplývat. Jen jeden tam stál a koukal na pětici navrácených uren. „Je divné, že ti živí se stále nemění.“ řekl před tím, než se rozplynul.
Tělo hledače se otřáslo ve smrtelné křeči. Jeho pán trestal v záchvatu zuřivosti každého, kdo mu přišel do cesty. Stačilo prosté mávnutí ruky, několik tichých slůvek a mrtvá těla padala k zemi. „Vy zatracenci! Vy odporně páchnoucí zdechliny! Prostého Setama jste dostali, ale mě ne. Já se nevzdám. Bude vás to bolet, krev vám poteče z ran a sníh se zbarví do ruda. Několik mrtvých jednotek Hledačů mne nezničí! Mám další! Další a mnohem silnější!“
Několik hledačů bloumalo bezcílně lesem. Tento stav trval již několik týdnů. Vlastně od té doby, co vtrhli smrtelníci za hranice ledové země, Imeru. Jejich pán se uzavřel v pevnosti, rozkazy byly nejasné a jeho nálada nevyzpytatelná.
Jeden z hledačů odvrátil své oko od Imeru a stočil jej k Ilerenské pevnosti. Možná by jejich pána potěšilo, kdyby ucítil trochu krve.
Starý muž vzal urnu a vyšel ze svého doupěte. „Nesnáším to město plné veselí a života, skončím to jednou provždy!“ Vzal jednu ze svých rób a vytvořil portál. Lewan se brzo stal bojištěm. Muž šířil zkázu a smrt, věděl, že dostane to, co chce.
Boj byl dlouhý ale nepřítel byl poražen. Ležel na zemi, tváří dolů a bez známek života. Ti, co mu odporovali, se radovali z vítězství. Nikdo však netušil, co může taková smrt způsobit.
O několik hodin později. „Mám předposlední urnu.“ Jezdec položil na podstavec starou karafu. Druhý stín se na něj podíval. „Už zbývá jen jedna, ale cítím, že ten kdo ji vlastní, její moc zneužívá. Musíme ji získat dřív, než bude pozdě.“
Jezdec kývl a zmizel. Druhý chvíli stál a sledoval urny. Zdálo se mu, že něco není v pořádku, ale co?
Uřícený mladík v černé robě doběhl do tajné skrýše. „Pane! Nějaká nákaza! Epidemie! Dostal jsem ji! Pomoc!“
Starší muž pokynul rukou ke džbánu vody. Chlapec nečekal a ihned ho vypil.
„Nákaza podobná té vaší ovládá Andarii.“
„Co je to za nákazu?“
Mladík sundal kápi, pod kterou měl podivně zelenou pokožku. „Roznáší to zvěř, může to dostat i člověk. Nejdřív zvracíte, pak se to začne zhoršovat. Ctíte se silnější, ale vaše kůže zezelená. Pak vidiny, agrese a šílené bolesti.“ Popadl se za břicho. „Vím, že vašim urnám se to nevyrovná, ale mohl byste mi pomoct, mistře, prosím?“
„Pocítíš moji pomoc za řekněme… teď?“
Chlapec se chytl za hlavu. „Vy… vy jste mě naka… arrghh!“
Stařec se usmál nad další bezmyšlenkovitou zombii, která se klátila ze strany na stranu. Zvedl se a zakryl si obličej. „Další nákaza? Toho musím využít.“ A vydal se směrem k Andoru.
O pár hodin později.
Thyrským pralesem projížděli na koni dva jezdci. „Vidíš tu zvěř? Síla je vypuštěna.“
Kostěný jezdec kývl. „Živáci se za chvíli zničí, pokud ty urny nezískáme.“
„Musíme získat ty urny, ať to stojí, co to stojí. Živáci si s následky uren poradí.“
Kostěný stočil pohled na svého druha. „Nechci, aby byl další národ vyhlazen. Pokud to bude nezbytné, dál si zabíjej nakažené, ale já hodlám splnit náš úkol.“ Zatahal za otěže a vyrazil.
Někde u Lewanu
„Mám toho dost!“ vykřikl zničehonic muž jedoucí na koni v kroužkové zbroji. „Nenechám se zmasakrovat kvůli tomu, žes nasadil cenu tak vysoko. Od teďka každej sám za sebe.“ Jezdec vepředu, s lukem na zádech, se prudce otočil za hlasem.
„Tak mazej, srabe! Z téhle cetky vytřískám pořádný prachy a žádný báchorky mě nenaženou strach.“
„Dobrá, dej mi můj podíl.“
Lučištník vytáhl velký měšec a hodil ho svému druhovi. Ten ho chytil a zmizel rychlostí blesku.
„Pche, zbabělec. Prej duch, co rozsekne člověka jednou ranou.“ Mávl rukou na několik dalších svých spolubojovníku. „Za mnou!“
O několik hodin později
„Dvě stě zlatých, víc nedám.“ řekl rázně muž v kouzelnickém klobouku.
Jezdec mu podal urnu. „Platí.“
Kouzelník vzal urnu a na oplátku předal měšec zlatých. Přejel dlaní po celém obvodu urny a naklonil ji směrem k jezdci a jeho kumpánům.
„Byla radost s vámi obchodovat.“ řekl mág velmi, velmi tiše s úsměvem namířeným na prodejce.
Několik členů skupinky se také rozpačitě pousmálo, hned ale ztratili o mága zájem a začali si dělit svůj výdělek. Nevšimli si, že mág něco zašeptal do urny. Nevšimli si, že jejich kůže se začala zničehonic loupat a zbarvovat se…
Kouzelník se dál usmíval.
