Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Mladý muž stál na břehu moře. Opět ho odmítla, nikdo ho nechápe! Musí to udělat. Skočil. O nohu se mu otřela ryba, mladík se na ní usmál. A tak naposledy vydechl Mafor Krin.
Tasekil prudce otevřel oči, jeho kajuta byla způlky zatopena vodou, moře si bere svou daň. Jako poslední naději vidí dveře, ty ale nejdou pod náporem vody otevřít, Zlatá Panna i s námořníky klesá ke dnu.
„Ten vtípek s moukou nezůstane bez odezvy! Tohle bude prča, he he. Nikdy sem nedoufal, že seženu takovej stroj! Ještě to vyzkouším.“ ŠVIH! Rameno katapultu oddělilo kaprálu Eralinovi hlavu od těla.
Dveře od pokoje rozrazila jednotka stráží, muž v čele zakřičel „Je konec, Ibae! Polož ten nůž!“ Ibae se jen usmál a vykročil k němu. O úder srdce později se do něj zabodlo 9 šipek. Velitel sáhl na své hrdlo, kde po ráně nožem tryskala krev. „Patnáct“ zasýpal Ibae.
Čtyři různé osudy lidí, kteří se nikdy za života nesetkali, ba ani nemohli, každý žil v jiné době. jediným spojením je Verberg, zlodějíček a vykradač hrobů. V pokoji se mu krom prachu hromadí i cetky, ale tyhle zvláštní urny jednou jistě skvěle prodá. K jeho smůle, dala síla příběhů ukrytých v popelu zemřelým novou šanci. A tak má město 4 nové neobvyklé obyvatele, kteři navíc neplatí daně. Jeden stydlivý a nepochopený, další pak vtipálek a naschválkář, námořník a vášnivý rybář, masový vrah a šílenec. A každý se své šance ujal po svém, aniž by věděli proč, tropili duchařské skopičiny. Jako by to snad byl jen další ze snů v jejich nekonečném spánku.
Inu, kdo s čím zachází, tím také schází a tak si Verberg, jemuž se dostávalo zvýšené péče mrtvé čtveřice, vzal radši život. Neokázalá smrt, žádný kříž nebude připomínat, že kdy vůbec žil. Snad to pro vás bude poučení, že s mrtvými není radno obcovat. Ale počkat! Příběh přece ještě není u konce, ptáte se, co se stalo s duchy? Jeden z Heroldů, který byl u Verbergovy poslední vteřinky objevil v jeho pokoji urny. Za nemalého přispění dalších nebojácných osob byly nalezeny postupně všechny hroby a urny po krátkém výletu znovu spočinuly v pečovatelské náruči země. Duchové, více či méně radostně, opustili opět říši živých.
Venku se něco dělo. Šero začínajícího večera za okny, narušovala oranžová záře, která nevěstila nic dobrého. Zanfir se zamračil a rychle začal balit písařské náčiní do objemného batohu. Svižným krokem přešel místnost Andorské knihovny a sešel do spodního patra budovy.
Kývnutím se rozloučil s bankéřem, který zvědavě vyhlížel z okna a prudce otevřel dveře na náměstí. Úder, který utržil, když se dveře odrazily od neviditelné překážky, ho vyvedl z rovnováhy a srazil na zem. Jako by to bylo schválně, upadl tak hloupě, že mu batoh sklouzl z ramene a celý jeho obsah skončil na zemi. Sprostě zaklel a začal sbírat jak sebe, tak roztroušené věci. Právě v tu chvíli se dveře Andorské banky úplně dovřely a odhalily neviditelnou překážku, která zabránila jejich otevření.
Byl jí Pouštní bojovník, který si bolestivě držel pravou stranu čela. Vypadal trochu otřeseně, ale z očí mu sršely blesky. „Kam sakra čumíš, dědku!“ Obořil se na Zanfira a popošel blíž, schválně tak aby jeho okovaná bota spočinula na flakónku s inkoustem.
„Měl bych tě na místě zapíchnout jak prase! Tohle je útok na Císařskou stráž.“ Bolest ustoupila, ale voják byl dál zaslepený vztekem. Zanfir pomalu přejel pohledem od flakónku s inkoustem, přes plátovou zbroj až k tváři pouštního bojovníka. Pravou ruku, ukrytou před pohledem vojáka batohem, sevřel křečovitě v pěst. Téměř ihned se kolem ní objevila nestálá namodralá záře, která vzdáleně připomínala zuřící oheň.
Dokázal se však ovládnout a silou vůle, vzrůstající proud magie utišil. „Leandra na mě čeká doma. Určitě má strach. Musím už jít. Nesmím se nechat unést.“ Zanfir si to neustále v duchu opakoval a s úmyslně přihlouplým výrazem začal cpát svoje věci do batohu. „Seber si ty svoje krámy a nepřekážej tady, nebo tě vážně zabiju.“ Pokračoval voják, který netušil, jak bolestivému osudu právě unikl. Nechal Zanfira být a přidal se k další skupince bojovníků procházejících kolem. Bylo jich mnoho, téměř všechny hlídky z Andorských ulic a všichni směřovali stejným směrem. Na Andorský hrad.
Nechť je známo, že z vůle císaře Akary je očištěno jméno Zlořádu a ten se stává jeho služebníky. Upusťte tedy v Andorském císařství od vzájemných šarvátek a budujme raději společnou budoucnost !
Silou k Víře ! Vírou k Jednotě ! Jednotou k Vítězství !
Velitel pomalu kráčel před nastoupenou řadou důstojníků. Udělal posledních pár kroků a zastavil se někde uprostřed.
‚‚ Tash Hassaresh rozhodl jasně.‘‘ řekl a snažil se ze všech sil, aby na něm nebylo vidět znepokojení.
Od jednoho z důstojníků se ozvalo všeříkající polknutí.
‚‚ Nasshisi, jak jsme na tom se stáhnutím vojsk? ‘‘
‚‚ Všechny jednotky jsou staženy a připraveny k útoku, pane.‘‘ odpověděl bleskurychle.
‚‚ Vojáci, pošlete posla pro všechny postradatelné jednotky a posílíte pětinásobně obranu hlavního tábora. Postaráte se o vybudování kotců pro válečné psy a bizony. Pokud to bude nutné, rozšíříte tábor. Připravíte zbraně a zbroje, postaráte se, aby do pátku do večera byly všechny nezbytné přípravy hotovy. Vyjádřil jsem se jasně?‘‘
‚‚ Ano, pane. ‘‘ ozvalo se sborově.
‚‚ Samdhe, jak pokračuje výroba naší tajné zbraně? ‘‘
‚‚ Husité dodali všechny slíbené návody i schémata. Dostali za to pár štěňat, jak bylo smluveno. Řemeslníci budou pracovat dnem i nocí a do útoku budou schopni předvést pár kousků.‘‘
‚‚ Vítečně. Dle plánu k ránu napadneme Thyris plnou silou. Do boje půjdou všechny jednotky bez výjimky. Do sobotního večera padne buď Thyris nebo my. Vyšlete posla se zprávou všem spojencům. Zjistěte mi, jestli nás lidožrouti podpoří útokem na Margaard. Zajistěte mi jejich plnou podporu, i kdyby to mělo stát nějaké mrtvoly.‘‘
‚‚ Ano, pane!‘‘
Velitel mávnutím ruky propustil důstojníky. Do pár minut začal tábor žít jak už dlouho ne.
dění posledních dní nabývá na rychlosti a vážnosti. Příprava svatby je v plném proudu v rukou naší vážené císařovny a mě nezbývá, než se zabývat tou nepříjemnou částí. S radostí vám oznamuji, že po střetu s Thyrskými zrádci koruny je první vítězství naše! Úspěšně jsme vybudovali portál a teď už nám nic nebrání zasáhnout na Thyris plnou silou okované rukavice spravedlnosti. Rebelie jihu, její síla a planá slova, jejichž význam se pomalu vytrácí. Občané Andarie, i mezi vámi jsou mnozí, jejichž srdce je sžíráno nenávistí. Nenávistí jenž způsobuje žal a smutek, slzy v očích a ničí vše co je nám blízké pro pocit osobního uspokojení, dosažení cílů jednotlivce a jeho bezohledného ničení společnosti. Jako nákaza se šíří ta nemoc, nemoc, jenž klade Thyris do hlav spokojených lidí, kteří jsou mimo nebezpečenství války. Thyris, jenž svojí prosperitu a vlastní cíle postavil před cíle společnosti! Thyris, jenž své potřeby opět postavil před ty naše! Vězte, lide andarijský, že zničím jakýkoli pokus o narušení společnosti, vypálím jejich město do základů. Do základů z jehož popela povstane nový řád pro anarchisty a nepřátele císařství - ať už Thyrské, Lewanské či Ilerenské! Jednou dojdeme smíření a naše země vstane z žalu války jednotná!
Přišel čas, kdy se písek změní v železo a krev, čas, kdy bude spravedlnosti učiněno za dost. Tímto svolávám vás, mé národy, mí spojenci, přijďte jednou více pozvednout své zbraně a ve zpěvu mečů dojít vítězství !
Spolu s tímto prohlášením vychází v platnost i nové, dočasné zákony. Vězte, že mají sloužit nikoli jako omezující, ale v první řadě chránící váš život.
Dnešním dnem byly uzavřeny obchodní cesty do Thyrisu, Lewanu a Ilerenu.
Je zakázáno pohybovat se po ulicích měst Andor, Tarkas a Margaard po desáté hodině večerní až do šesté hodiny ranní. Právě v tuto dobu se pohybují městem žháři a vrazi nepřátel císařství a tak se vystavujete nebezpečí, že budete na místě pobiti a zajati.
Je vydán zákaz shromažďování. Jakákoli skupina bude na požádání vojáka,stráže, herolda či jakékoli vyšší hodnosti okamžitě rozpuštěna.
Je přísně zakázáno se jakkoli vybavovat s nepřáteli císařství, podporovat je v jejich činnosti jak materiálně, tak jakkoli jinak. Tento zločin je bez výjimky hrdelní.
Zvuk boje pomalu utichal a to jí dodávalo naději. Nechala dřevěné opevnění za sebou a bezhlavě se rozběhla do útrob lesa. Nevěděla, kam běží, ale bylo jí to jedno. Chtěla hlavně pryč, daleko od toho všeho a všech. Vlastní lidé se jí hnusili, ale ti na pevnině nebyli o nic lepší. Slibovali, lákali, ale nakonec ji chtěli jen využít a odkopnout. Cítila se ztracená a nebylo to jen soumrakem, který se pomalu snášel mezi stromy. Když prudce narazila a málem si vyrazila dech, očekávala dřevo a větve stromu. Místo toho se před ní tyčila hora svalů a divoce rozježených vousů. Vzduchem se mihl válečný palcát. Instinktivně zavřela oči, ale dopad těžké kovové hlavice to neodvrátilo…
rok se s rokem sešel a naše krásné město se opět skví v barvách císařství a zbroji našich hrdinných ochránců. Díky obětavému pouštnímu lidu můžeme žít své životy v bezpečí a bez obav z narušitelů či nepřátel císařství a vlastizrádců naší krásné země. A protože láska si nevybírá a já nemám pochyb o schopnostech váženého Akary, rozhodla jsem se svůj život svázat s jeho. Vězte, lide andarijský, že jsem si zvolila svého druha a všichni jste srdečně zváni na naše společné ano, které se uskuteční během následujících pár týdnů.
Přípravy na svatbu nastanou okamžitě. Vzhledem k výdajům na obřad bude pro tuto příležitost vybrán jednorázový dar za každé město a to v této podobě:
2000 ingotů železa
200 ingotů mědi
200 ingotů stříbra
50 kusů drahých kamenů
5000 kusů dřeva
1000 porcí jídla
50 kusů látky
500 kusů peří
Pro vaše dary vyšleme nejpozději do 26 dne tohoto měsíce pověřenou osobu, abychom se ujistili, že nikde během dodávky nedojde k potížím.
V jednom nejmenovaném odpadkovém koši...
Hladová krysa se bojácně rozhlédla, ale neměla čas váhat. Odpadkový koš skýtal málo možností k úkrytu a na nádvoří korzovalo víc vojáků než obvykle. Nebude trvat dlouho a někdo si všimne chlupaté koule na hromadě odpadků. Několikrát rychle zavětřila, než rozhrábla vrchní slupku odpadků, aby se dostala k lákavějším pochoutkám. Měla štěstí a její nos ji vedl neomylně k velké porci jídla z kuchyně. Těsně před ním, však narazila na potrhaný kus zmačkaného pergamenu.
... Hlášení...
... ávání bylo úspěš.... souhlasí ....
... o bojovníci napadnou Marga...
... měnou chtějí...
... kořist a vo...
Než stačila pergamen odhrábnout stranou, zasáhl ji úder okovanou rukavicí. Polekaná a trochu otřesená se stáhla ke stěně koše, kde se výhružně naježila vstříc nebezpečí. Ruka v okované rukavici o ni ale nejevila zájem, naopak zmizela stejně rychle jako se objevila. Potrhaný pergamen zmizel s ní.
