Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
vzhledem k současným okolnostem se hlavní město rozhodlo, že nadále nežádá císařský hrad o spolupráci hradní stráže ohledně bezpečnosti hlavního města. Žádám tímto hrad, aby stáhl své muže zpět za císařské hradby.
Občané hlavního města a obyvatelé Andarie by měli mít možnost se sami bránit, budou - li v ohrožení a vzhledem k okolnostem a válečnému stavu. Proto bude během tohoto týdne upraven zákon o nošení zbraní. Od té chvíle, bude moci každý návštěvník Andoru a obyvatel Andoru nosit zbraň v situaci, kdy se bude cítit ohrožen.
Brzy bude uspořádána mimořádná schůze obyvatel Andarie ohledně současné situace. Ve světě se nachází temný drak a setkání s ním by mohlo znamenat smrt. V celém hlavním městě byl tímto dnem vyhlášen stav nouze a důrazně žádám obyvatele aby nevycházeli ze svých domovů, nebudou - li muset.
Situace začíná eskalovat, držme se.
Za hlavní Císařské město Andarie,
Starostka Madison
Vážení obyvatelé císařské Andarie,
Dovolte mi, vás pozvat na volební debatu, mezi současnou starostkou hlavního města Andor, slečnou Madison a jejím vyzyvatelem panem Iluminusem.
Oba uchazeči o post starosty našeho krásného města, se vás pokusí zaujmout krátkou řečí, poté je vyzpovídám já a zajisté se dostane na vaše všetečné dotazy.
Sejdeme se 12. dne tohoto měsíce, v půl deváté večer. Jako obvykle v prostorách Andorského amfiteátru.
Svíral v ruce svitek s neúhledným písmem, který mu přinesl jeden z jeho mužů. Četl ho v přítmí pokoje, zatímco si u rozpadlé skříně jednou rukou dovazoval kalhoty a poté šátral v polici po košili. Bylo mu jedno, že jeho ošacení páchne špínou a chlastem. Patřilo to k němu. “Zase sme vám dobrý, volové…” zamručel. Jeho další úvahy přerušil výkřik. “Tatííí!” vřískalo malé děvče. Přiběhlo s uslzenýma očima. Vlasy mělo pocuchané, plné pavučin a prachu. Oblečení špinavé od hlíny a místy potrhané. “Tááátiiii, Haďas!” “Co je s nim?” zeptal se klidným chraplákem. Časy, kdy v něm zatrnulo pokaždé, když slyšel její vřískot, naštěstí minuly. Zvykl si. “Kobruše!” vysvětlovalo uslzeně. On však nebyl o nic moudřejší. Navlékl se do košile, chytil děvče za ruku a táhl ji dlouhými chodbami ke kuchyni, kde si hrávala. Měla tam dvě bedny. V jedné měla svého prvního hada, kterého jí daroval a pojmenovala ho Haďas. Ve druhé ji dovezl z jihu královskou kobru - Kobruši. “Tys je strčila do jedný bedny?” zeptal se uslzené dcery, když mu došlo, co se stalo. Kobruše vyřídila Haďase. Nadobro. Děvče kývlo. “Chtěla jsem je skamarádit,” vysvětlovalo a lítostivě se podívalo do bedny na mrtvého mazlíka. “Sem ti řikal, že to nejni dobrej nápad. Máš kudlu?” zeptal se jí zcela automaticky. Vzal si od ní dýku, kterou mu vzápětí podala. Vyřízl Haďasovi zub, přešel místnost a vytáhl ze šuplíku koženou šňůrku, kterou kolem něj omotal. Ukázal hadí náhrdelník děvčeti. “Tak ať máš na něj památku, ne? Jo a,” začal, “budeš muset na pár dnů k mámě. Máme s klukama práci.” “Já chci taky pomáhat!” vyhrkla. Otcovo vrtění hlavy ji neodradilo. Pověsila se mu na ruku a hučela do něj další hodinu a půl, dokud ji nenacpal do sedla a nedovezl k domu její matky.
Byla jedna z těch mrazivých nocí, kdy na nebi nebyly vidět ani hvězdy. Využili toho a vplížili se podél hradeb k ležení otrokářů, kteří okupovali Margaard. Napočítali jich dobré dvě stovky. Skarfů bylo podstatně méně. I tak věřili tomu, že dokážou ovládnout situaci.
Prvních několik mužů odchytili postupně, když se šli vymočit. Útok na další z nich proběhl přímo z lesa, kde zůstali skryti ve stínech. Do tětiv luků zasadili otrávené šípy a vyslali je k ležení otrokářů. Ozvaly se výkřiky bolesti i překvapení. A právě tyto výkřiky přilákaly jejich největšího nepřítele. Na černé obloze se jako stín prohnal Temný drak. A ač si Skarfové mysleli, že jsou dokonale skryti před jeho zrakem, mýlili se. Neunikl mu žádný z jejich pohybů. Křídly rozvířil koruny stromů, ze kterých popadal sníh a následně zahltil zabijáky svým dechem. Nikomu se v daný moment nic nestalo, i tak je ale překvapilo jejich odhalení. S drakem bojovat nemohli, neměli s sebou vhodné vybavení. Dali se proto na ústup.
Daleko od Margaardu, někde mezi Ilerenem a severem, se jeden z mužů začal hroutit v sedle. “Amigo, vstávej, vole!” povzbuzoval ho jeden ze Skarfů. Ale ani jemu nebylo nejlépe. “Do pekel! Co to je?!” ozval se další, když si sáhl na čelo. Měl na něm podivný vřed. “Ta svině nás něčim vošlehla!” stěžovali další. Vředů přibývalo. “Tare? Vole, Tare!” zařval nejbližší jezdec, který ho spatřil padat z koně. “Hej, Tarceas dole!”
