Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Kalboneux se vzdálil od Havantu. Vytáhl z kapsy poslední věc, kterou našel v zakázaném sklepě, runu zrádce. Byla to tmavě modrá runa, ve které přebývala duše bývalého cechovního zrádce. Zahleděl se na runu a okamžitě, k němu začal promlouvat zrádcův hlas: "Tak co, splnil jsi, oč jsem žádal?!" "Ano," řekl Kalbonuex a vítězoslavně pozvedl luk, "mám tam spoustu duší."
Muž odložil psací brk protřel oči. Poté přejel ještě jednou své celé dnešní zážitky unaveným zrakem. Od začátku bylo naplánováno, že až se vrátím, bude mě čekat stráž. Tušili jsme, že bude potřeba. Baronovi lidi nás uvítali po svém. Mě se nic nestalo, ale krev přesto tekla. Starosta Thyrisu, Velekněz Athonův, Nexus, který dobrovolně nasadil život aby mě chránil, zemřel rukou najatých vrahů. O jejich totožnosti nemám žádné informace, doprovázející Pretorianská garda, která působila jako stráž nestihla bohužel zareagovat. Nexusova role spočívala v nalákání případných útočníků na svou osobu a vyšla až příliš dokonale. Můj pravý příjezd lodí odhadnuli pánové Jaako a Shangallar, kteří mě krajem města doprovodili na hrad. Je mi líto že jsem se nemohl ukázat všem těm, kteří mi přišli pomoct a kterých bylo požehnaně. Mohl se mezi nimi však skrývat i vrah. S tím co vím, si nesmím dovolit zemřít...
Jakmile dočetl, Jariw odložil brk a unaveně odešel směrem ke své ložnici.
Když za posledním sloužícím zaklaply velké dveře, tlustý muž u okna se otočil k rozložitému barbarovi. Jeho tvář byla stažená hněvem. Jariw žije! Dokonce už je téměř zdravý! Jak je to možné? Měl jsi úkol Bologo!
Barbar zaťal zuby: Omlouvám se barone. Ale v tu dobu jsem byl pryč, vyslýchal jsem podezřelého. Na starost to dostal Igar. Nejspíš použil málo jedu.
Baron kolébavým krokem přešel pracovnu a rázně otevřel dveře aby se přesvědčil, že nikdo neposlouchá. Poté se otočil k Bologovi. Dnes to musíte napravit. Říkal jsi, že ti nějaká elfka donáší? Ano, barone.Dobrá. Nešetři zlatem, najměte pár chlapů a vyřešte to jednou provždy! Selhání je naprosto nepřípustné. Pokud to nevyjde, skončili jsme tady! Už to nebude jenom vyhnání, chápeš? Jariw se vrací z Kyru dnes večer...
V zapadlém dole se zase začali ozývat zvuky krompáče a občas se ozval i tlumený výbuch. Zmatení horníci vylezli na povrch. Jejich tvář ale prozrazovala že v hlavě nemají všechno v pořádku.Ví někdo co se stalo v tom dole?
výkopy pokračují podle plánu,občasná nevolnost je připisována stísněným prostorám a plísním v nich.Výskyt nemrtvých je podle predpokladů.Šachta zčásti proražena na východě Imeru.
Boj v Ilerenu
Kámen Duše se rozpadl na prach. Zem před ilerenskými hradbami rozrytá od úmorného boje byla prosáklá krví válečníků a monster valících se v hordách z portálu.
Bojovníci se opět zformovali do šiku. Přes louku posetou mrtvolami se nesl řev oblud chystajících se k dalšímu výpadu. Nezřetelné obrysy jejich těl se míhaly v tetelícím se rudě žhnoucím astrálním průchodu.
Odhodlaní obránci pokryti blátem a krví, s potlučenou zbrojí, opřeni o své pavézy nabírali síly k dalšímu boji. Tiše se nesly přes potemnělou krajinu modlitby válečníků, snad budou vyslyšeny a dojdou vítězství. Kněží a jejich pomocníci, v tom krátkém okamžiku klidu odnášeli raněné.
Rytíř spolu kaplanem templářského řádu listují podivnou knihou a po očku sledují dění okolo do tmy zářícího portálu. Jeden z obránců ji vyhrabal mezi těly rozsekaných oblud. Je to vlastně vzkaz, podivný vzkaz, varování, vysvětlení a rada andarijským.
V tom potemněla magická brána, všichni úlevou vydechli, v krátké chvíli zcela zanikla.
Před ilerenskými branami boj skončil. A ze tmy, proti obráncům kráčí šedý stín s úsměvem na rtech přehlíží své spolubojovníky. „ Bylo to tak snadný.“
Rytíř k němu rázně kráčí. Bude pochvala, nebo trest? Co s člověkem, který neuposlechne rozkazu, na vlastní pěst riskuje ne jen svůj život ale i životy ostatních, co s ním, když mu jeho plán vyšel? Nejraději by tomu šťastlivci Bořivoj přebarvil mečem na plocho zadek na modro.
List Andarijským!
Věštby a varování říkají.Blíží se čas, kdy naše zem bude těžce zkoušena.
Pro tento nadcházející boj vzejde z našich řad věštbou, zkouškami a s pomocí Boží válečník, jež ponese zbroj a třímat bude mocnou zbraň. Tyto artefakty k nám z neznámého světa spolu se vzkazem, který bude předán do všech našich měst posílá „neznámý“ přítel.
Již se v našem císařství ukázalo několik částí zbroje, víme že jsou mezi vámi.
Žádáme všechny, aby stáli v jednotě s císařským stolcem a odevzdali tyto artefakty některému z rytířů.
Budou bezpečně uloženy na císařském hradě, přístupny na požádání k nahlédnutí. Do doby kdy jich bude třeba. Vyvoleným, který oblékne tuto zbroj a ponese mocnou zbraň bude ten nejschopnější z nás.
Kdo bude bránit císařské vůli, vystavuje se přísnému trestu
Bořivoj, z Boží vůle rytíř andarijský, rytíř řádu templu a chrámu šalamounova
"Safrlot" povzdechl si muž. "Utekl mi". "Hledač jeden uhledanej, nenajezenej." Kdepak asi je?"Jen aby to nenarušilo konjunkci sfér". Ale je sám, stejně zhyne, tam jsou krutí, až moc civilizovaní. Thyris? .., v lese? ...
Odhodlaně zamířil k zakázanému sklepu. Zrovna se pohádal s vůdcem svého cechu a tak se rozhodl, že poruší všechna pravidla. Už od dob, kdy vstoupil do cechu, mu říkali, že tam nikdy nesmí vkročit. Ale to mu teď bylo jedno. Jemu, Kalboneovi nikdo nebude rozkazovat.Nyní pomalu sestupoval po schodech. Došel až na konec chodby a uviděl staré dřevěné dveře. Vzal za měděnou kliku, ale ta se utrhla a v ruce se mu rozpadla v prach. Pořádně se opřel do dveří, doufaje, že panty budou stejně kvalitní. A měl pravdu. Panty se rozpadly a dveře spadly na zem. Do nosu se mu vryl pach stáří. Ale neodradilo ho to a vstoupil do sklepa. Sklep nebyl na první pohled ničím zajímavý. Byl úplně prázdný, jen u zdi byla velká truhla. Přistoupil k ní a otevřel ji. Byl tu jen velký pytel a svitek. Vzal svitek a otevřel ho. Přivřel očí a nahlas četl: „Já kdysi chtěl zradit cech. Vytvořil jsem speciální kouzlo, které dokáže dělat klony. Celý cech byl skoro zničen, kdyby ovšem nepřišli spojenci ze země Andarie. Porazili mě a zahubili hlady v cele, na poslední chvíli jsem ukryl své dědictví. A ty, pokud máš v duši aspoň trochu zla a nenávisti k cechu, otevři pytel a pomocí věcí uvnitř znič nejdříve lid Andarijský. A pokud máš cech v lásce, BUĎ PROKLET!“ Kalboneux dočetl a otevřel pytel. Byl to luk, kompletní kroužková zbroj a široký meč, ovšem všechno tmavě modré. Oblékl si zbroj, vzal luk a meč a vydal se do přístavu na cestu do Andarie…
