Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Pro město Andor, byl zvolen Merik s počtem 48 hlasů.
Pro město Havant, byl zvolen Amador s počtem 18 hlasů.
Pro město Ileren, byl zvolen Gorgon jakožto jediný kandidujíci.
Město Andor
48 hlasů - Merik
21 hlasů - Karotka
15 hlasů - Alf
Kdysi dávno, když ještě rasy žily pospolu a svět Andarie byl svobodný, bez skřetů a Démonů byly vyrobeny mocnými mágy zářící kameny vědění. Mágů bylo šest: Agarash, Forgan, Mornath, Syriel, Rimoa a Werneth. Rasy však nejsou známy. Každý z nich ovládal určitý druh bílé magie. Do těchto kamenů každý z nich vložil svůj veškerý um a znalosti. Tito mágové žili absolutně mimo veškerou civilizaci. Jakoby nestárli. Několik generací králů lidí, vůdců elfů a barbarů přežili a objevovali se v nouzi nejvyšší. Za ty stovky let nedopustili žádný mezirasový konflikt. Všichni zde žili jako v ráji. Milovali své bližní. Ale vše má svůj začátek i svůj konec. A svůj konec cítili i oni. Věděli, že věčně žít nemohou a bylo třeba nalézt někoho, kdo by měl tu vůli a odvahu kameny vědění hlídat. Síla dobra, kterou obsahovaly kameny byla obrovská. Proto byl vybrán ne člověk, ale řád, který měl toto dobro chránit a položit za ně život, bylo-li by třeba. Řád bojovníků Kai. Tito bojovníci, odmala vedení k cílevědomosti, oddanosti a dobru měli společně tu sílu ochránit veškeré vědění obsažené v kamenech. Mohagan, jakožto Velmistr řádu a bratr krále lidí byl ten kdo byl schopen, alespoň částečně sílu kamenů vstřebat a tušit tak případné nebezpečí dopředu. Jeho vize však nebyly nikdy jisté do konce. Někdy jakoby ani nic podobného neexistovalo a on netušil co se může stát. To bylo způsobeno pouze částečným vstřebáním síly kamenů. Ač Mohagan strávil studiem magie sebevíc času, jeho mysl a tělo nebylo schopno více síly pojmout. Kameny vědění byly uloženy hluboko pod zemí v místnosti vytesané z mramoru, prokládané zlatem. Jen šest mágů a Mohagan věděli, kde se kameny nachází.
Stalo se to zrovna v nevhodnou chvíli. Mohagan byl požádán svým bratrem, králem lidí, aby za něj jel vyjednat mír mezi lidskou rasou a rasami elfů a barbarů. Kdyby byl tušil co se stane v následujících dnech, tak by nikam neodjížděl. Kdyby jen jeho tělo dokázalo pojmout více síly z kamenů aby jeho vize o budoucnosti byli častější a jasnější. Ale někdo přeci jen věděl co se má stát. V komnatě s kameny se začal vlnit vzduch a po oslepujícím záblesku tam všichni stáli. Agarash, Forgan, Mornath, Syriel, Rimoa a Werneth zjistili na poslední chvíli, že je na klášter Kai chystán útok nevídané síly. Obstoupili kameny vědění a společně odříkávali slova mocného kouzla. Z předpažených paží každého z nich tryskal proud bílé energie a dopadal na šest kamenů. Vír magické energie obklopil všech šest postav i s kameny a najednou se zablesklo. Jen zlatý třpytivý déšť se snášel na podlaze v místnosti, kde nezbylo nic. Mágové využili veškerou svojí životní sílu aby poslali kameny vědění, každý zvlášť, do různých koutů světa v různých časech. Věděli, že útok Démonů na klášter bude drtivý a nedopustili, aby se tak mocná síla dostala do rukou temných sil. Nahoře na povrchu mezitím padl k zemi poslední z Kai, který se nacházel v klášteře...
dne 1.2. tohoto roku, usedá na post starosty andorského Vrchní hejtman husitských oddílů pan Vévoda Merik, který porazil své soupeře s počtem 53 hlasů.
Druhý se umístil pan Paracelseus s počtem 41 hlasů a jako třetí kandidát se umístil Vévoda Gryzzly s počtem 26 hlasů.
Ve městě Havant byl zvolen 21 hlasy pan Drizzt a druhý kandidát pan Amador získal 5 hlasů.
Jmenování obou starostů proběhne zítra v odpoledních hodinách na Královském hradě. Přesný čas bude oznámen.
podepsán královský úředník Jariw
připsáno
Po dohledání všech okolností a pozjišťování všech skutečností se starostou Havantu stavá druhý kandidát a tím je pan Amador. Důkazem buďiž žalářníkův zápis.
Tímto se hluboce omlouvám všem voličům, neboť došlo k pochybení úředního šimla.
Tenkou nit ticha pozdního andarijského večera v pracovně Jariwa, nejvyššího královského úředníka, náhle přetrhlo tlumené zaklepání.
„Vstupte !“ sykl shrbený muž sedící u ebenově temného stolu, jenž spolu s rozvrzanou židlí tvořil jediný nábytek v celé místnosti. V následném hlasitém zaskřípění, které vydaly panty mohutných vstupních dveří, téměř zanikl uctivý hlas vychrtlého sluhy vcházejícího do pokoje.
„Omlouvám se za vyrušení pane, ale objevil se zde jakýsi neotesaný námořník, který by vám rád předal jistý dopis. Nechtěl mi však sdělit obsah a zapřísahal se, že jej nevydá nikomu jinému, nežli vám.
„Je po úředních hodinách. Vzkaž, že pokud se mu poštěstí, tak ho zítra příjmu.“ Opáčil bezvýrazně Jariw, aniž by se obtěžoval vzhlédnout od dokumentů tížících jeho stůl.
Nežli sluha stačil sklapnout podpatky a uctivě vycouvat, jak měl původně v plánu, kdosi jej nešetrně chytil za rameno a odstrčil stranou.
„Mňo podívej vašnosto, nemám na nějaký průtahy čas. Nehodlám v týhle zemičce strávit ani o minutu dýl, než je bezpodmínečně nutný, jasný ? Mám tu pro tebe nějaký lejstro od Cestovatele, takže tímto ti ho předávám a poroučím se..“ Mohutný muž, jenž prvně odsunul sluhu, se nyní naplno vtlačil do místnosti, vrazil úředníkovi svůj náklad a dříve, než někdo mohl něco namítnout, vypochodoval z místnosti. Hřmotné zabouchnutí dveří se smísilo s Jariwovým nervózním odkašláním.
„Zřejmě to nebude zrovna dobrý člověk pane.“ pronesl sloužící polohlasně „Pokud dovolíte, vrátím se na své místo.“ Úředník jen bezmyšlenkovitě přikývl a sluha se ihned s drobnou úklonou odporoučel. Jariw se sklonil nad pergamen a počal zkoumat pečeť. Něco mu připomínala, avšak nedovedl si ten znak s ničím spojit. Zručně jí tedy rozlomil a začal číst.
Vážený pane Jariwe,
dlouho jsem odkládal okamžik, kdy budu muset usednout a stvořit dopis, jenž se Vám právě dostal do rukou. Jak je Vám jistě známo, v jednom z měst království sídlilo donedávna jakési společenství nazývající se Akademie, které v sobe schraňovalo veškerou vzdělanost známého světa, jenž se mu podařilo nashromáždit. Spolu s naší životní filosofií jsme jí po kouskách pouštěli do všech koutů království, abychom tak pomohli zlepšit úděl těch, jenž toho byli hodni. Avšak také se k Vám jistě dostalo, že většina z těch, kteří se nazývají Akademici, již opustila hranice Andarie a přestala se tak aktivně podílet na budování inteligence ve Vašem království. Je tedy mou nemilou povinností Vám oznámit, že od tohoto dne prohlašuji Akademii za definitivně uzavřenou. Náš cechovní kámen, stejně jako zbytek majetku společenstva, nechť připadne poslednímu z Akademiků žijících na území království, muži jménem Itah Noe.
S úctou Platón, bývalý správce Akademie a knihovník Andarie
Jariw pomalu svinul pergamen a natáhl ruku pro objemný svazek na polici před ním. Těžké desky zavrzaly, když úředníkova ruka počala otvírat knihu. Poté sáhl pro brk a namočil jej do inkoustu. Vyhledal krasopisně zapsaný nadpis „Akademie“ a dlouhou, tenkou linkou jej přeškrtl. Pak knihu zavřel, odložil zpět, zhasl svíci, která vnášela světlo do tmavé místnosti. Vstal, odešel ke dveřím, vzal z věšáku dlouhý kabát a ponořil se do tmavého, podzimního večera.
Král - Regent, Lord Magalhaes, dnes udělil panu Ištvánovi za zásluhy o taktický plán dnešní bitvy titul Zeman a ustanovil jej správcem dobytého Ilerenu a přilehlých držav. Pan Ištván vydal rozkaz, že do Ilerenu po dobu tří dnů nesmí vstoupit nikdo kromě něj a jeho strážců, proti čemuž se zvedla vlna odporu v řadách jeho osvoboditelů. Před hradbami Ilerenu se strhla nejedna šarvátka, nakonec musel přijít rytíř Reginald (a po něm i sám Lord Magalhaes) aby vše urovnal. Ať se zdá Zemanův rozkaz jakkoli podivný, všichni obyvatelé Andarie jsou povinni jej dodržet, dokud nebude v oblasti nastolen pořádek.
