Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Dnes se po našem císařství pohyboval neznámý muž. Rozkazoval si donést rozličné druhy bylin a vyhrožoval všem, kdo jeho příkazy nesplní. S několika hrdiny jsme si na něj počkali na určeném místě za účelem zjištění jeho zámerů. Opravdu se objevil, přišel magickým portálem. Po krátkém rozhovoru na něj zaútočil neznámý muž a mág utekl portálem. Po krátkém rozhodování jsme do něj vstoupili také. Se svými heroldy a několika dobrodruhy jsme prošli místností plnou pastí až k mágově osobní gardě. Poté, co jsme se jí zbavili, jsme dostihli samotného mága. Snažili jsme se znovu zjistit o co mu jde, ale odmítal mluvit a zaútočil na nás svými kouzly. Byli jsme připraveni. Přemohli jsme jeho magii a porazili ho. Poblíž jeho těla ležela truhla, kterou se jednomu z nás povedlo odemknout. Uvnitř byly peníze a svitek, popisující podivný rituál. Jediné, co daný úspěch pokazilo, byla krádež peněz z mužovy truhly. Avšak nezoufám a věřím že zločinec bude brzy dopaden a potrestán.
Strážní míjející se na křižovatce chodeb na sebe kývli. Chvilku jenom tak postávali, potom však jeden promluvil: "Viděl jsi toho špekouna? Ten bude mrtě zazobanej, samý hedvábí a tmavý látky, pytel s prachama mu musel nýst ten velkej barbar, prej jeho strážce, jak to bylo těžký." Druhý strážný kývl a prohodil "Nojo, s tim bych se vo to tahat nechtěl, viděls ty studený voči? A pracky má jak medvěd". První přisvědčil. "Prej má pro Císašovnu ňákej mastnej návrh, vobchod, tak si ho tu trpí... Ale to nejni ani náš bordel... Radši pojďme než nás tu chytí starej jak nic neděláme."
Oba strážní na sebe kývli a vydali se každý na svou hlídkovou trasu.
V baňce na kamenném stole bublala modrá kapalina. Malý šedivý mužík si u druhého stolu zaujatě prohlížel zkumavku s čímsi nechutným uvnitř. Kolem kotníku mu proběhla krysa. Muž ji lehce nakopl směrem do rohu velké místnosti. Bylo v ní několik kamenných stolů, pokrytých alchymistickým vybavením – baňkami, kádinkami, kahany a zkumavkami a také jedna zvláštní truhlice.
"Taaak, poslední přísada a snad už to bude fungovat!." Nalil opatrně tekutinu z baňky na víko truhluci. Podivně to zasyčelo a truhlice se na okamžik jakoby zamihotala. "Heuréka!", zajásal mužík.
V rohu něco opět zašramotilo. Stařík se rozhlédl. "Zase ta myš!," zamračil se. Krysa se ho nebála. "Potvora jedna mizerná," pomyslel si. Vzal do ruky krátký obušek a se svěžestí v jeho těle neočekávanou se vrhl směrem ke kryse. Když dělal třetí krok, zachytil se nohou o malou stoličku a upadl na kamennou podlahu. Obušek mu vyklouzl z ruky a zůstal ležet vedle něj. Jeho oči se zakalily a on ztratil vědomí.
V podzemí je čas bezvýznamná veličina. Muž ležel na podlaze a jeho pokusy pokračovaly dál, bez kontroly. První vyvřela z baňky žlutá tekutina. Zasyčela na stole a začala kapat na podlahu. Potom praskla kádinka se zeleným rosolem. Následovalo několik dalších. Laboratoř se začala naplňovat štiplavými výpary. Krysa proběhla napříč místností a namočila se do jedné z kaluží. Ze škvíry ve zdi zvědavě vykoukla ještěrka. Jedna z kapalin postupně dotekla až k tělu alchymisty a obtekla jeho ruku. Žíravina ho začala leptat a mužík vyděšeně otevřel oči. „Proboha, co se to tu stalo…?“ "Jauu, to to ale pálí. Takový ještě je tu takový nepořádek." Protřepal hlavou, na své mdloby v okamžiku zapomněl.
"Kde jsem to vlastně skončil, aha..tady!" "Má truhlička!" Mužík vzal výrobní svitek z hromady jiných na stole a vložil jej do truhly. Nic se nestalo.
"Hmm", zabručel. "Asi jich to chce víc. To bude ono" Postupně vložil několik dalších výrobních svitků z hromádky do truhly. Najednou se truhla zamihotala. Mužík otevřel víko a nakoukl dovnitř. Místo několika svitků tam byl jen jeden. "Hmm, že by? Ano!Skvěle! Tenhle je na věc mnohem cennější, než byly ty předchozí. Povedlo se!", zajásal a vzrušením začal tančit.
Nezaregistroval, že dveře za jeho zády se tiše otevřely a v nich se objevilo několik krys. Ted už velkých, stojících na dvou nohách, se zbraněmi v prackách. Krysí muži. Zaujatý svým vynálezem si jich nevšiml, ani když vykročily směrem k němu....
Dnes večer přijala císařovna na svém hradě k audienci několik členů z cechu Řádu stříbrného vlka. Hlavním tématem byla hrozba blížící se války o město Thyris. Císařovna potvrdila přítomným, že se rozhodně necítí slabá a přislíbila Thyrisu vojenskou podporu v případě, že by se naplnily hrozby agresorů a válka skutečně započala. Audience skončila velmi záhy a císařovna se po jejím skončení opět odebrala do svých lázní.
Dva mnichové seděli na lavičce a sledovali hvězdy na jasném nebi. Ani jednomu nebylo moc do řeči, chvíli ještě mlčky seděli, až jeden nakonec promluvil.
"Je to dlouho, co jsem přicestoval se svými bratry, milý bratře. Poznal jsem zde spousty dobrých osob, budou mi chybět, ale svůj úkol jsme jako klášter splnili, je na čase se vrátit."
"Jak jsi řekl bratře Siku, svůj úkol jsi zde splnil, ale ještě stále nejsou úplně připraveni. A já zde zůstanu pro případ, že by nás bylo třeba. Kdyby se ti zastesklo, můžeš se za námi přijet podívat, nebo lépe, právě studuju nový druh portálu, třeba ho budu schopen vytvořit až k našemu klášteru, uvidíme. Tvé poslání zde sice skončilo, ale myslím, že zapomenut rozhodně nebudeš." *pousmál se mnich*
"Máš pravdu bratře Taku, jsem rád, že jsem si o tom mohl s někým promluvit, ale už dost plýtvání časem, půjdu zkontrolovat, jak jsme na tom s nakládáním," dořekl mnich a odešel směrem k molu, zatímco druhý zůstal sedět a stále sledujíce hvězdy, ponořil se do svého bádání ...
Tma, jen pouhá tma. Avšak kdesi hluboko v té tmě je vidět namodralá záře. Jediné co ji narušuje je příkrov podivné mlhy, zakrývající výhled na toto zvláštní místo. Podivná mlha se pomalu snáší hluboko do tmy, avšak z ledu stoupá pořád další. Tmou se něco mihne a nachvíli to rozvíří mlhu pokrývající střed místnosti. Uprostřed místnosti je vidět trůn který vypadá jako by byl vytesán ze samotného ledu, v trůnu sedí elf, v tváři klidný výraz a snad i úsměv. Mlha se opět snese a zakryje tento zvláštní pohled. Ovšem… Co se to mihlo v té nekonečné tmě? A kdo byl ten elf?
Po bitvě v pralese se shromáždila část bojujících u posledního bílého krystalu, když hadí ardimág dorazil. K obrovskému překapení všech, bezeslova či náznaku, rozbil bílý krystal v takové rychlosti, že jej nikdo nestihnul zastavit. Následně vstřebal jeho energii a vyčkával. Věděl, že si pro ní strážce přijde.......a taky přišel....
Hadí arcimág, znalý historie o kamenech osudu, nabídl energii, po které strážce prahnul, za jedno jeho přání. Strážce se nebranil a souhlasil. Arcimág pak řekl pár slov k okolostjících, že odpovědi najdou na severu, rozloučil se a dal pokyn strážci....Rozjasnilo se, až museli všichni si přikrýt oči a až světelná záře pominula....oba byly pryc.
A co se dozvěděli na severu? Mimo obrovských hromad mrtvol, jak hadích tak nemrtvých i něco více....co? To už je ale jiná pohádka....a že vás zajímá, co si vlastně arcimág přál? Inu, to už Vám musí povědět někdo jiný....
Rok s rokem se sešel a nastal čas navštívit obyvatele Andarijské říše. Doufala jsem, že potkáme více hodných lidí jako těch zlobivých. Moje přání se vyplnilo a tak mohli za přednesenou básničku dostat malý dárek od Mikuláše. Ti, kteří zlobili byli odměněni, čertem, návštěvou v pekle a uhlím. Věřím, že příští rok se najde ještě více dobrých lidí, jako ten letošní.
