Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Po dlouhých čtyřech letech zavítala opět na Andarii. A její návrat nevypadal o mnoho jinak, než někdejší příchod do pískovcového města. Tentokrát si ale našla obchůdek v jiném městě. Lewanskou branou vedla koně naloženého množstvím zavazadel, které už na dálku voněly rozličnými vůněmi. Sem tam o sebe zacinkalo několik flakónků. Po domluvě se zdejší Aranduri si předplatila nájemné pouze do Vánoc, aby se pak mohla znovu vydat na cesty a konec roku oslavit ve své domovině.
Opuštěný obchod se brzy proměnil v útulné místo plné vystavených parfémů. Po vstupu dovnitř každého návštěvníka udeřila do nosu libá vůně sladkých květů, i svěžího ovoce. Gellieta ovšem nebyla spokojená. Tížilo ji vědomí, že při její letošní návštěvě zřejmě nebude dost radosti pro všechny. Chybělo jí několik druhů květin. Pamatovala si, že se ve zdejší krajině daly sehnat, ale to ovšem netušila a zabijáckém dešti, který začal pustošit před pár dny zdejší krajinu. Proto znovu usedla ke stolu a jala se psát.
Vážení obyvatelé Andarie,
Po dlouhých čtyřech letech cestování se navracím do vaší krajiny rozdávat radost v podobě sladkých i svěžích parfémů, dámských i pánských. Bohužel už teď vím, že jich nemám dostatek pro všechny. Dovoluji si Vás proto požádat o pomoc při sběru specifických květin. Času není nazbyt, Vaši krajinu pustoší smrtící déšť a je třeba květy nasbírat, než dočista uhynou. Ocením květy fialek, jasmínu, orchideje, lilie, šeříku, levandule a růže. Ti z vás, kteří mi takové květy zanechají v truhlici před obchodem, opatrně zabalené v pytlíčku i se svým jménem, dostanou ode mě darem slevu na parfém téže vůně.
Zbylé vůně si bude možné zakoupit od šestnáctého dne přímo v mém obchůdku, ovšem nasbírá-li se květin malé množství, budou bohužel i parfémy dostupné v omezeném počtu.
Na vědomost dávám, že jsme dokončili přípravu skladovacích prostor pro vaše příspěvky Císařské armádě a armádě princezny Nimodey.
Laskavě žádám starosty všech měst, protentokrát ještě vyjma Imeru, aby po domluvě se mnou nebo s kolegy gardisty dopravili nashromážděné zásoby do Andorského hradu.
Pokud nezvládnete přepravu zásob svépomocí, ozvěte se a jistě vymyslíme řešení.
Jelikož mě žádný starosta nekontaktoval, že by byl problém zásoby opatřit, očekávám příspěvky v minimální výši: 3000 otepí sena
8000 kusů masa (zvěřina nebo ryby)
2500 kousků ovoce
2000 suken
5000 prken
2000 hřebíků
Jen společným úsilím máme naději být připraveni na to, co přijde. Děkuji za každou snahu, kterou konáte, jak starostům, tak každému dárci. Doufám, že přikládáte i svitky s vašimi jmény, ať víme, komu být vděční.
Přijmi důrazné varování - přeživší císařští zvědi donesli zprávu, že Černý hrad do svého okolí začal chrlit kyselinový déšť, který ničí vše živé. Tímto vydávám zákaz se k poloostrovu, na kterém se rozléhá, přibližovat! Tento déšť je ničivý a nelze před ním utéct, či se skrýt!
Opatrujte se, mějte se na pozoru.
Zákaz vydal, Rytíř Vulnus Morthir
Mezi zdmi Černého hradu rezonovaly hluboké hlasy. Uprostřed sálu stály v kruhu postavy v černých hávech a kápích. Odříkávaly slova, kterým by nikdo cizí nerozuměl. Úkol byl ovšem jasný – zvýšit zabezpečení hradu a jeho okolí. Nepřátelé se blížili a sílili.
Uplynulo několik minut a mezi postavami se v kruhu objevil kužel ostrého světla, které postupně nabíralo na intenzitě. Hlasy se prohlubovaly, byly údernější, nabíraly na síle. Kužel světla se změnil na sloup, který prorazil střechou hradu a rozčísl poklidnou noční oblohu.
Císařské vojáky, kteří strážili v okolí přístup k hradu, ostré světlo vyděsilo. Museli si clonit oči, aby neoslepli. Celý úkaz trval sotva dvě minuty, a pak sloupec světla pohasl. „Co to…“, začal jeden z vojáků. Zmlkl ve chvíli, kdy se jim nad hlavami prohnala černá mračna s několika blesky. Podivně páchnoucí déšť, který se vzápětí spustil z oblohy, ničil vše živé i neživé v jejich okolí. Rostliny uhnívaly, muži křičeli. Jejich zbroje byly rozežrané, jejich pokožka popálená. Padali k zemi jeden po druhém, leptáni v bolestivé agónii.
„Výborně.“ pronesla jedna z postav v černé kápi. Postávala na hradbách Černého hradu a spokojeně vyhlížela na okolní krajinu, která umírala pod kapkami deště a byla okupována přízraky. V tu chvíli ještě nikdo netušil, jaké to bude mít dopady na široké okolí…
