Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Krásné slunečné odpoledne, na obloze se prohání jen pár zbloudilých mráčků. Projíždím se na své věrné klisně, když se zatřese zem. Zakleju i když vím že se to děje už déle, ale ted to bylo silnější. Vydávám se do kláštera. Po příjezdu sem donucen okamžite tasit meč a vrhnout se do bitevní vřavy. Boje s pavouky jež vysílá Oftermis z podzemní jeskyně trvají celé odpoledne a bariéra jež ho drží dole je čím dál slabší.*kus textu je nečitelně naškrábán* Ted to bylo vážně těsné, skoro jsem nestihl tasit meč když jsem zapisoval události. K večeru přichází bratr Sik a svými kouzly zjednosměrnil bariéru, nyní můžeme dovnitř. Odvážný útok se mění v masakr, musím jít *poslední písmena jsou naškrábána* Oftermis vylezl ven, stanul tváří tvář Bratru LOPovi v záživě žluté zbroji. Na dav bojovníků okolo se snáší déšt, Takovi kapky vody stékají po obličeji, Oftermisovi stéká voda po jeho blanitých křídlech. Ani jeden jako by to nevnímali, po chvilce na sebe zaútočí. Boj je tak rychlý že ani nestíhám pozorovat. Oftermis vypadá poražen a proto prchá ze zemí Andarijských. Díky Bohu, je pryč. Snad navždy...
Tyto řádky píšu s radostí v srdci, když první paprsky ranního slunce prosvítají skrze koruny lewanských stromů.
Obstáli všichni ti, kteří se nebáli pozvednout zbraň proti démonovi a jeho posluhovačům. Odvážným vzdávám hold. Již dlouho jsem neviděl tolik elfů, lidí a barbarů bojujících s odhodláním ve tváři za společnou věc, byť výsledek byl nejistý a přiznávám, že plán útoku byl pošetilý a odvážný.
Oftermis, ačkoliv nebyl poražen, byl zahnán z našeho světa bojovníkem v blyštivé zbroji, jejíž záře se podobala odlesku slunečních paprsků na hladině lewanských tůní. Nyní už není důvod setrvávat v chmurech, smutku, obavách…Veselme se a slavme…
Zlo, které sídlilo pod skalou kláštera, již není hrozbou pro naši zemi a jedinou připomínkou jeho nedávné přítomnosti jsou pavučiny na stěnách podzemní svatyně, kterou démon obýval.
Do nového dne mne přivítalo nebe bez mráčků a čistá mysl... snad bude obojí provázet Sika a řád Slunce, snad obnoví svůj věhlas a objeví před věky ztracenou moudrost svých předků.
Záhadou však i nadále zůstává fontána…Matná, bublající voda stéká po kameni a budí dojem čehosi zvráceného . Démon Oftermis zde byl až příliš dlouho…
Měsíc jarního zrodu, den dvacátýčtvrtý, věk devátý
Neklid a beznaděj jsou pocity, kterým jsme propadli. Erienne byla včera navštívit Sika u jeho lože. Bratr Sol sice říkal, že se už Sik cítí lépe, ale výraz ve tváři Erienne svědčil spíše o opaku.
Oftermis a jeho služebníci o sobě dávají vědět každým dnem, již nám nedopřávají ani den oddechu a záře bariéry, kterou se nám spolu se Sikem a Erienne prozatím dařilo rozsvěcovat v časech nejtěžších, pomalu bledne. Bojím se, že Sikovo oslabení nám nedovolí naplnit naše poslání a démon unikne. Nesmíme dopustit takový konec, vždyť nebude ohrožena jen budoucnost řádu Slunce, ale také všechny bytosti, které země andarijské nazývají svým domovem. Zítra se démon jistě pokusí znovu prolomit Sikovu barieru, budu u toho a spolu se všemi statečnými, rozhodneme o naší společné budoucnosti…
Snad vyslyší Nistra mé tiché modlitby, osud našich zemí nesmí být nikomu lhostejný. Pokud se naplní mé obavy, tvář naší země již nikdy nebude taková, jakou ji známe…
Chadnou kobkou se rozlehl pobavený smích. Už jen malý krůček zbývá k proražení bariery co mne zde vězní. Možná už jen jednu či dvě noci a budu volny ...
Vlahou jarninoci se rozléhal potěšený dábelský smích.
Ty špičatoušci si mě dovolili smát. Co to vlastně říkal o netopýrech? Já sice ven zatím ještě nemohu ale moji služebníci ano. Však oni jim vyřidí mé pozdravy ....
Postava v temné kápi visící na řetězech v rohu tmavé věže Husitského tábora se snaží dostat z pout, jenž se mu pozvolna zařezávají do zápěstí.
Najednou se za zvuku kvílení otevřou dveře a do temné místnosti vejde několik postav v rudých robách.
Muž v poutech se na postavy ďábelsky usměje a s posledních sil se rozkřikne:
"Pán je všemohoucný, nikdy ho neporazíte, příchod apokalypsy nezastavíte!!"
Když tu najednou se temnou místnosti pronese temný hlas:
"Pevně ho podržte, ať se necuká a zacpěte mu sakra něčím tu hubu."
Tajemná postava v rudé róbě vytáhne z truhly podivuhodný talisman a nasadí ho notně vysílenému muži na krk.
ten se s ukrutným řevem a v bolesti sesouvá k zemi.
"Arixi?""Arixi prober se sakra!!" nese se temnou místnosti
Muž se pomalu probírá ze mdlob a chraplavým hlasem vola:
"Kde to sem? A proč mám svázané ruce? Může mi to někdo vysvětlit?"
Postavy okolo se usmějí a jeden z nich prohlásí:
"No víš, to je na hodně dlouhé vyprávění. Jsme rádi, že jsi zpátky."
Odváže ochablé tělo Arixe z řetězů a vede ho pryč ze žaláře.
Dnes na vlnách moře, vyjímečně klidných, byl čas přemýšlet. Bílé zdi kláštera nás vítaly zdaleka a já s Erienne doufal v odpovědi, které nám ukáží cestu. Avšak ani prastaré grimoáry řádu nepřinesly vytouženou zprávu a tak byl návrat spolu s jedním z řádových bratří poměrně klidný. Alespoň Sik na chvíli zapomněl na zlobu a temnotu, která sídlí pod skálou jeho kláštera.
Radost ze setkání bratří řádu však netrvala dlouho, démon Oftermis nám opět připomenul, že sílí každým dnem. Plameny jeho zaklínadel sežehly rašící trávu v okolí kláštera a zvuk pavoučího štěbetání byl jen předzvěstí dalších událostí. Před jeho kouzly nás již neochrání ani magická bariéra, která jej stále drží v podzemí. Nevím jak dlouho toto břemeno uneseme. Erienne dnes propadla pocitům bezmoci a vzteku, které mohou vše oč se snažíme ohrozit. Necítím se o mnoho lépe, ale doufám, že společně mu dokážeme čelit.
Poslední naděje, která nás vede, je ta truhla. S rezavým zámkem, leží vedle zdi kláštera, jakoby čekala na otevření. Věřím, že přinese odpovědi… naději…
Bratr Sik se namahave zvedl ze stolicky a zamiril do sveho pokoje.
Minul hrob Bratra Rufa a pokracoval mmumlaje si pro sebe.
Tak tedy zacalo to tim ze Oftermis zatrasl parkrat zemi a spadlo mi sem kus skaly. Jaké bylo naše překvapení kdýž jsme za kameny objevili průchod kamsi do podzemí.
Z podzemí se vyklubala chodba dolů k moři. Take jsme dole vybudovali malé molo a snad bude k užitku.
A pak přišli pavouci. Vyběhlo jich docela dost. Jeden mě ošklivě pokousal až jsem ztoho upadl na zem naštěstí dřív než jsem ztratil poslední zbytky vědomí se ke mě dostala Erienne s energii z bariery a ta mě zachránila. Kousnutí mne bolí stále a ještě nějaký den určiě bude ale to se zahoji.
Pak jsem si povídal o Oftermisovi a stavěli jsme to molo a pak zase jsme si povídali a pak .....
Bratr Sik se unavene svezl na postel ve sve male mistnusce. Jeste stihl sundat boty a pak jej uz spanek premohl.
