Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Dnes na vlnách moře, vyjímečně klidných, byl čas přemýšlet. Bílé zdi kláštera nás vítaly zdaleka a já s Erienne doufal v odpovědi, které nám ukáží cestu. Avšak ani prastaré grimoáry řádu nepřinesly vytouženou zprávu a tak byl návrat spolu s jedním z řádových bratří poměrně klidný. Alespoň Sik na chvíli zapomněl na zlobu a temnotu, která sídlí pod skálou jeho kláštera.
Radost ze setkání bratří řádu však netrvala dlouho, démon Oftermis nám opět připomenul, že sílí každým dnem. Plameny jeho zaklínadel sežehly rašící trávu v okolí kláštera a zvuk pavoučího štěbetání byl jen předzvěstí dalších událostí. Před jeho kouzly nás již neochrání ani magická bariéra, která jej stále drží v podzemí. Nevím jak dlouho toto břemeno uneseme. Erienne dnes propadla pocitům bezmoci a vzteku, které mohou vše oč se snažíme ohrozit. Necítím se o mnoho lépe, ale doufám, že společně mu dokážeme čelit.
Poslední naděje, která nás vede, je ta truhla. S rezavým zámkem, leží vedle zdi kláštera, jakoby čekala na otevření. Věřím, že přinese odpovědi… naději…
Bratr Sik se namahave zvedl ze stolicky a zamiril do sveho pokoje.
Minul hrob Bratra Rufa a pokracoval mmumlaje si pro sebe.
Tak tedy zacalo to tim ze Oftermis zatrasl parkrat zemi a spadlo mi sem kus skaly. Jaké bylo naše překvapení kdýž jsme za kameny objevili průchod kamsi do podzemí.
Z podzemí se vyklubala chodba dolů k moři. Take jsme dole vybudovali malé molo a snad bude k užitku.
A pak přišli pavouci. Vyběhlo jich docela dost. Jeden mě ošklivě pokousal až jsem ztoho upadl na zem naštěstí dřív než jsem ztratil poslední zbytky vědomí se ke mě dostala Erienne s energii z bariery a ta mě zachránila. Kousnutí mne bolí stále a ještě nějaký den určiě bude ale to se zahoji.
Pak jsem si povídal o Oftermisovi a stavěli jsme to molo a pak zase jsme si povídali a pak .....
Bratr Sik se unavene svezl na postel ve sve male mistnusce. Jeste stihl sundat boty a pak jej uz spanek premohl.
Jen co se na východním obzoru objevili první paprsky slunce, uvelebil se Bratr Tak na lavičcce a nechal se ozařovat jeho paprsky. Po několika dnech cestování po všech městech a opravováním poškozoných portálů si konečně mohl dopřát trochu odpočinku. Sluneční paprsky, dopadající na jeho tvář, mu dělali dobře. Se zájmem pozoroval svoji hůl a její, na vrcholu upevněný, různobarevný krystal, jak se leskne v záři vycházejícího slunce.
"Doufám, že vládci daných měst ocení služby našeho řádu a vypomůžou nám s dostavbou zdejšího kláštera", prohodil si pro sebe Bratr Tak a nerušeně se oddával paprskům vycházejícího slunce.
Po dlouhých měsících se konečně oteplilo. Dnešní noc je první, kdy nebe bylo opět vidět vyjasněné a poseté hvězdami. Celé té nádheře vévodil krásný měsíc.
V dalekých lesích se plouží postava, celá zahalena v roušce noci. Čím delší jde cestu, tím její kroky zpomalují, až ji vypovědí nohy službu a shroutí se na zem. Tělo se jí začalo zmítat v křečích. Jedíné co vnímala byla ukrutná bolest. Raději zemřít byla jediná slova co si přála...
Tak rychle, jak bolest přišla, zase odešla. Vstala a otřepala se. Viděla svět jinýma očima, už nikdy víc neměla být stejná.
Za okny je již tma a přesto někdo nemůže spát. Z pod přikrývky vykoukla malá postava s kudrnatými vlásky. Zamžourala kolem sebe a vylezla z postele. Rozhlédla se kolem sebe. Přešla k harfě a přejela po strunách, které vydaly líbivou melodii. Zavřela oči a vzpomínala, jak jí česala vlasy, jak moc dobře se cítila v jejich společnosti. Nebo na tu kouzelnou vodní lázeň...
Oblékla si šatičky, vzala si do batůžku pár kousků jídla a vydala se na cestu. Před domem se naposledy otočila a potvářích jí stékala slza.
Císařovno Kilias,
tímto bych se chtěl převelice omluvit za uprchnutí zločince Draqera na Vaše území. Je to nebezpečný bojovník a doufám, že nenapáchá moc škod. Prosím ať jsou občané velmi na pozoru a nesnaží se o přílišný odpor. Tato záležitost se musí nechat na zkušených ochráncích dobra. Tímto také žádám o pomoc v jeho zadržení. Na Vaše území byl vyslán kouzelník Tairon, který tuto záležitost měl vyřešit. Samotnému se to nedaří.
s lítostí kyrský správce Cipro
I přišel Temný lich jak řekl a zkázu způsobyl,avšak hrdinní obránci na marný odpor se mu postavily,ale i přesto postavily.Zkázu působyl kudy chodil a za ním nemrtví posluhovači dílo zkázy dokonávaly.I přes jasnou převahu však své dilo nedokončil,zdá se že to způsobyla dívka pro niž si do havantu přišel a jenž si také odvedl,možná ta odvrátila jeho pozornost jinam.Bohužel Temny lich nezapoměl a než se vytratil nadobro,zvěstoval svuj návrat za několik dni,přesněji v den nedělní,v ten den dílo své zkázy dokončit chce.
O nějaký čas později však svitla naděje,kdo ví odkud,vynořila se postava a ta pomoc přislíbila,avšak bez své masky pomoci nedokáže.
Najde masku,padne Andor,bude zlo vyhnáno?Tyto a ještě vícero otázek zůstává nezodpovězeno.
I byla už noc,když městští strážní zahledli v lese pohyb.Od Andorskeho hřbitova se šinula skupinka nemrtvých k městu.Vedl je podivny lich,jenz vyžadoval navrácení sve dýky,jinak žě srovná město se zemí a ji si stejně odvede.Jakou dyku a koho si chce odvecti,to snad čas ukaže,snad pozdě jestě nebude.Čas do zítřejšího večera hrdinní obránci mají.
