Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
"Tak co dáme dalšího?" *sklonil se člověk nad mrtvolou hada*
"CO TU DĚLATE, SAKRA!" *zařval elf na koni na dva stojici u hadího těla"
"My? Nic" *Odvětil mu člověk dosti poplašeně*
"ZMIZTE ODSUD, VYPADNETE DO MESTA!" *křičel po nich elf na koni" *DELEJTE!"
"Posssssdě" *ozvalo se syceni mezi stromy*
"ZADRŽ! NEBUDU S TEBOU BOJOVAT" *řekl rázně elf na koni*
*nastala několikaminutová diskuze mezi hadem a elfem na koni*
"Chssssssi jejich hlavy ssss nebo bude valka sssss. Massss čassss do ssssitra!" *odvětil naštvaně had a odplazil se k severnimu cípu pohoří Uruth*
"KDE JSOU TI DVA, JÁ JE ZABIJU SÁM!" *rozkřičel se elf, pobídl svého koně a tryskem uháněl do nejbližšího města*
Je to uz den, kdy se sníh u pohoří Uruth zbarvil do ruda. Neúspěšný utok měl za následek ztracení dalšího území, které je nyní pod nadvládou hadích lidí. Jejich armáda je obrovská, co zde dělají, co tu vlastně chtějí? Proč tu jsou? Mnoho otázek a zatím žádná odpověď...zatím! Husité si dělají starosti o své hranice a své obavy vyjádřili i elfové, avšak ti jak je vidno postoupili dále, než všichni ostatní....bude možné vyjednat mír? Stáhnou se hadí lidé nebo na nás zaútočí? Na to nám odpoví jen čas.
*starý kronikář dopsal zápis, povzdechnul, sfouknul svíci a odebral se ke spánku*
Nervózní císařský úředník Jariw přecházel pokojem. "Už je to více jak týden, co přišla nějaká zpráva" "Martine", zavolal si poslíčka, "zjisti, zda nějaký posel nepřílétl". Malý chlapec se opřekot rozeběhl z místnosti, málem při tom zakopl o práh.
Za nějakou dobu se chlapec vrátil a s ním i jeden z ze správců. "Pane, přiletěli 4 holubi najednou. Poslali vždy dvojici se zprávami, asi aby měli jistotu, že doletí" Muž podal Jariwovi s úklonou svitky a ten netrpělive začal číst první z nich.
"Pane, posílam 2 pary holubu, naléhavé zpravy. Uvěznila nás na 5 dní bouře. Přihnala se od moře, zasypala nás sněhem,obrovský vichry. Nebylo možna podat dříve zprávy, posel neměl šanci doletět. Vybavení nepoškozeno, během bouře však zmizel jeden strážný,co stál u dolu. Pátrání zahájeno až po utichnutí živlu, vzhledem k tomu, že tábor byl před dolem a pátrání v okolí nic nepřineslo,domníval jsem se, že zašel dovnitř a..už nevyšel. Rozhodl jsem se vypravit s válečníky do dolu jej hledat". tímto končí první zpráva. Jariw netrpělivě otevřel druhý pergamen.
"Do dolu vstopilo 15 mužů, nedaleko vchodu jsme nalezli kaluž krve. A krvavé stopy vedoucí hlouběji do dolu. Vydali jsme se po nich hlouběji dále..Sestoupili jsme do dalšího patra a..tam čekala hrůza. V chodbě jsme spatřili jakousi bytost zahalenou rudým oparem s holí v ruce. Pozvedla ruce, vydala skřek a sesypaly se na nás bestie. Ty vypadaly jako dlouho mrtví. Jen pár se nás vysekalo ven, tam po nás už nešly. Velké ztráty na mužstvu, zranění. Rozhodl jsem se pokusit uzavřít důl, sbalit tábor a vrátit se. Pokud nás po cestě zpět nenapadnou skřeti, za pár dní jsme zpět.Po návratu podám hlášení. Roger."
Jariw šokovaně odložil list. "Tak se ty zvěsti potvrdily", pomyslel si. "Musím počkat až se vrátí a co mi Roger řekne blíže, pak uvidíme co dál."
"Zavolejte mi Ohtara, hned! Dělejte! A at dlouho nečekám" rozkřikl se bohatě zdobený muž na své zamračené sloužící. Jeden z nich hned odkvačil z místnosti. Vrátil se za několik minut následován nervozním mužíčkem. Ten se pod přísným pohledem bohatě oblečeného muže rozklepal.
"Hmm..Ohtare, tady jsi. Kde jsou další sošky do mé sbírky, jak jsi slíbil?"rozkřikl se boháč. "Papapa, pane starosto, zazazatím nemám žádnou" mužík se rozklepal.
"Jak to žádnou? Neustále sem někdo z povrchu leze, kočkuje se se strážemi, mluví s obchodníky a žádné sošky? Chci je, chci a ty mi je přineseš. Zítra je trh v tom jejich velkém městě. Vezmeš si od našich řemeslníků nějaké naše věci a klidně i něco navíc a vyměníš je za sošky. Rozumíš?"
"Aaaaano, papapane!" mužík se uklonil.
"No dobře, dobře, a ted už zmiz a bez sošek se nevracej" bohatě oděný muž mávl rukou ke dveřím.
Malý mužík vycouval z místnosti, zavřel dveře a ... povzdechl si. "Co nadělám, zítra musím na povrch. A něco prodám..musím, musím" Znovu si povzdechl a zamířil k mistrům řemeslníkům..
Zamyšlený Jariw kráčel dlouhou chodbou hradu ke své kanceláři. Jeden strážný mu otevřel dveře a druhý podal malý svitek zabalený v nepromokavém plátně. "No konečně",pomyslel si Jariw,"už sem si říkal, kde se ten opeřenec zdržel a zda dorazí".
Usadil se za stolem a rozmotal svitek.
"Pane, posílám další zprávy. Jsme vysoko v horách, fouká severák, hustě sněží, muži už sice brblají, ale morálka je stále vysoká. Prospektoři prozkoumali všechny horní chodby, výtěžnost rudy malá, jak jsem Vám již psal. Systematická těžba se nám nevyplatí. Dnes jsme začali prozkoumávat nižší a boční chodby. Plno starého náčiní,vše zanechané v nepořádku. Průzkumy zatím zjistily totéž, co v hlavní chodbě, byt se druhy rud různí. Jeden prospektor navíc údajně zahlédl v záři loučí jakýsi obludný stín s rudýma očima, vzal nohy na ramena a to něco se mu pak ztratil z dohledu. Přivolaní vojáci nic nenalezli. Asi se nadýchal důlního plynu. Přesto ke vchodu do dolu postavím na noc stráž, je to již podruhé. Další zprávy pošlu zítra.Roger"
Jariw se zachmuřil a zabloudil očima na zprávu královských mágů...
Bratr Sik se znaven usadil na svoji postel v klášteře slunce a sundal si boty. To byl zase den zamrmlal si. Stále nemohu pochopit jak je možné že bariéra tak zeslábla to přece není samo sebou. Starám se o ni již mnoho měsíců a nikdy ani při mém odjezdu z ostrova nebyla tak blízko zániku. Co se tu mohlo stát zatímco jsem byl hledat Erienne a Chaneho. Odechl si a natáhl se na postel. Ještě že jsem v Andoru potkal Jaaka a on mě informoval o dění v klášteře.
Bariera je posilena díky obětavosti zdejších obyvatel. Ztežklá víčka se mu sama zavřela a jeho oči přestaly vnímat záři která jej obklopuje.
Po pláži cupital malý krab. Před parmi okamžiky jej vyplavilo moře na písčitou pláž a on se rozebehl dal po mokrem pisku. Najednou jeho klepeta narazila na krunýř jiného kraba. A nad ním byl další a pak zase jeden. Malý krabík si to začal rázovat nahoru po hromádce prázdných a sluncem rozžhavených krunýřcích nahoru. Tak ještě jeden a bude navrcholu. Náhle mu tělíčkem projela křeč a to poslední co ucítil byl náraz ohnivé šipky která odkudsi přiletěla a prorazila mu chitinový krunýř.
V nezadržitelném pádu který následoval mu nemělo co zabránit. A tak i tento mladý krab rozšíří časem hradbu prázdných krunýřků kterých je kolem v přesném nevelkém kruhu bezpočet.
Co se však již nikdy nedozví je fakt že právě on byl poslední nadějí ....
Mezitím co krabík zažíval poslední okamžiky svého života velkou chrámovou místností procházela postava zahalená v plášti.
Stejně jako předchozího večera i dnes přistoupila k podstavci na kterém byla velká křišťálová koule.
Obraz se začal vyjasňovat na stejné pláži jako již tolikrát.
Postava se podívala z pod kápě někam do tmy a zašeptala. Tenebrae Perspicio . A najednou tma přestala být temnotou a ona zahlédla zvláštní přesýpací hodiny. Už jen pár posledních zrníček zbývalo v horní baňce. Tak pokud mé propočty jsou správné za pár okamžiků se rozhodne. Když tu náhle její pohled upoutal pohyb. Malý krab sunoucí se nahoru. Arcanus Sagitta pronesli téměř neslyšně rty pod kápí a vten okamžik krab doputoval.
Oči postavy rychle přelétli na hodiny a přesně stihly poslední zrnko které se vydalo z vrchní baňky do spodní. V okamžiku kdy dopadlo se stalo několik věcí najednou.
Kouli na mrknutí oka zahalilo zlaté světlo, tělo v písku se prohnulo v zvláštní křeči a zase zapadlo zpět a odkudsi se ozval šílený výkřik.
Postava se rozesmála tak že většina netopýrů co původně spala ve vrcholku místnosti se poplašeně rozletěli do všech směrů.
Ach ano i takto mohou zemřít mocní. Opuštěni, sami, bez schopnosti procitnout. A přitom stačilo tak málo. Jen jedna jediná živá bytost. Jen trocha energie živého tvora a vše mohlo být jinak. Ikdyž ...? Zabít na dálku kraba je daleko snažší než někoho ztěch tří ras co obývají ten svět. Kdyby se tam někdo znich dostal mohlo to vše dopadnou jinak. Mohlo ale nedopadlo ...
Postava se otočila od koule která začala pohasínat a zamířila k východu.
