Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Každý, kdo vhodil do truhličky správné odpovědi, byl náležitě odměněn. Ti z vás, kteří se ve svých odpovědích zmýlili, dostali odměnu o krapítek menší.
Nebaví vás už strachovat se o své nejdražší polovičky a ratolesti? Nedává vám spát představa, co vše se prohnalo naším krásným městem v posledních týdnech? Nechcete se už budit zborcení studeným potem kvůli nočním můrám plným forveláků, pirátů nebo jiných potvor, které by mohly ublížit vašim nejbližším?
Dnům plným strachu může být konec. Ale potřebujeme k tomu právě vás!
S radostí plním svou milou povinnost vám oznámit, že Thyris bude nově chráněn vojáky Thyrské hlídky! Tato nová bezpečnostní složka bude složena z dobrovolníků, kteří se nebojí pozvednout meč či seslat kouzlo na ochranu našeho milého města před veškerým vnějším nebezpečím. Svaly máš, ale vždy jsi je využíval k práci a boj ti nic neříká? Stejně se můžeš přihlásit! Hlídka bude vedena Velitelem, který bude své podřízené pravidelně cvičit a učit, jak být skálou mezi nebezpečím a prostými občany. Každý člen se navíc může těšit na pravidelný žold.
Připoj se k Thyrské hlídce ještě dnes a utvoř z Thyrisu bezpečné město. Pro připojení k hlídce vyhledej kteréhokoli z hodnostářů města, nebo svou přihlášku dej rovnou do městké schránky.
Deštivý večer jim hrál přímo do karet. Listí i koruny stromů šustily ve větru, na zem dopadávaly veliké kapky a rozpleskávaly se do všech stran. Cítili se být ve výhodě, přestože jejich kroky zanechávaly v rozmočené půdě stopy. Tím se ale netrápili, protože v okolí jich bylo tolik, že by je jen stěží mohl někdo vystopovat, aniž by nezakolísal u správnosti směru.
Vysoký muž ve zbroji a s jasně červeným pláštěm připnutým k ramenům kráčel směrem k táboru severozápadně od Margaardu. Jeho kroky následovali dva další muži oděni do stejnokroje. Drželi uzdy koní, kteří za sebou vlekli povoz. Zastavili se až u stráží, pokývnutím je pozdravili: „Fírer Kulhavec?“ otázal se ten vysoký, prstem ukázal k táboru a dalším posunkem na povoz. Doufal, že ho voják pochopí. Chvíli mu to trvalo. Prohlížel si tři muže v naleštěných zbrojích, červených pláštích a dokonce si došel prohlédnout i povoz. Když se spokojil s tím, co vidí, kývl na svého kolegu, který se ztratil za hranicemi tábora a objevil se až poté, co promluvil se svým pánem. „Dokážete reagovat velmi rychle. Vlastně bych měl říct – v poslední chvíli? Za pár hodin by to měla za sebou.“ zasmál se. Nebylo v tom ovšem nic veselého nebo radostného. Jeho smích provázel chlad a nezájem o jeden – pro něj – bezvýznamný život. Muži mlčeli. Jen ten vysoký svíral dlaně v pěsti a v duchu přemlouval sám sebe, aby po něm neskočil.
Kulhavec přešel k povozu, aby zkontroloval náklad. Seno, plátna, maso. Vše bylo na svém místě a zabalené do úhledných balíčků. „Bez poskvrnky,“ zavrčel vysoký muž, což Kulhavce zase jen rozesmálo. Následně vydal rozkaz jednomu ze strážných a o několik minut později přivedli koně, k jehož sedlu byla přivázána zmučená gardistka. „Je vaše. Můžete ji třeba… ušklíbl se dorazit!“ vyštěkl ze sebe s posměškem a opustil prostranství. Povoz s koňmi převzali jeho vojáci a muže v červených pláštích nechali spolu s gardistkou na místě. „Ty svině…“ ulevil si tiše vysoký muž. Kývl ke svému doprovodu, společně přeřezali provazy a vydali se na zpáteční cestu k Margaardu.
Stíny stromů je dokonale skrývaly. Našlapovali tiše, přestože věděli, že jsou z části chráněni šelestem stromů a lijákem. Vyčkávali a plížili se za svou kořistí, kterou si vyhlídli předem. Když konečně nastal ten správný čas k útoku, stačilo jim jediné prosté gesto, aby spustili akci. O několik vteřin později vlekli těžké břemeno k hradbám města, kde na ně čekali koně. „Kam?“ zeptal se urostlý muž. „Andor. Na prasečí háky. My dostaneme jinýho.“ vyhekl jiný, když se mu konečně podařilo přehodit náklad přes hřbet koně. Urostlý přikývl na srozuměnou.
Rád bych vás informoval o několika novinkách v našem městě. V první řadě bych vám rád sdělil, že říšské vojsko se přesunulo před hradby Thyrisu, kde si na mnou určeném místě postavilo ležení.General Legát byl tak vstřícný, že zapůjčil dvě jednotky svých mužů k obraně města. Jedna hlídkuje přímo před palisádami z důvodu ochrany proti vojsku generála Kulhavce, druhá střeží přístaviště, kde jsme minulý víkend čelili útoku pirátů a většina obrany města v přístavu byla poražena. Každý pokus o vyprovokování konfliktu s těmito jednotkami bude exemplárně potrestán.
Další milou zprávou je, že už se nemusíte bát stvoření známých jako Forveláci. Ve spolupráci se zasloužilou občankou města bábou Inet a několika dobrodruhy byli zlikvidováni.
Díky naší zlepšujcí se úrovni bydlení a věhlasu ve světě se rozhodl u nás otevřít svou lékařskou praxi i uznávaný lečitel Lindsey, který se vyzná ve většině chorob. Rozumí jak kdákajícímu kašli, tak studené horečce i mnohému dalšímu. Je vám k dispozici v přízemí v domě vedle městké banky. A hned v patře nad ním se nabídlo místo vynikajcímu kadeřníkovi Mistru Budovi, tak prosím neváhejte a využijte jejich služby.
Po několikaměsíční snaze se nám podařilo pro vás sehnat i vhodného chovatele koní, který do naší Perly přicestoval až z dalekého Kyru, kde se chovu věnoval celý život a uznal, že městské stáje splňují nejvyšší kvalitu a že je ochoten zde pro vás cvičit vaše koně.
Dále jsem nucen vás informovat o rezignaci Kancléře Amundsena, jelikož se rozhodl vyvodit politickou odpovědnost do doby než-li očistí své jméno.
Dále město shání nového Herolda a proto každý kdo ve městě žije déle než měsíc, je beztrestný a měl by zájem o tuto pozici, ať vhodí svitek do schránky města do konce tohoto týdne, tedy do 25. dne tohoto měsíce do 18té hodiny večerní.
Zdravím lide andarijský, obyvatelé Thyrisu, z důvodu velice důležitého nového výzkumu, kterému budu muset věnovat maximum svého úsilí, jsem nucen minimálně dočasně odstoupit z funkce Thyriského soudce a to k 31.8. tohoto roku.
Věřím, že bezpečnost i práva lidu budou i nadále ctěna alespoň jako doposud. I nadále Vám budu k dispozici, pokud bude potřeba, vhoďte svitek do schránky před sídlem Cosa Nostra.
Váš prof. Kremátor
Jelikož se poslední době stalo mnoho událostí, ale málo z nich k radosti a zábavě, město se rozhodlo uspořádat pro vás Turnaj v běhu po městských hradbách na čas. Běžného smrtelníka tam může čekat plno nejděsivějších nástrah, nebo vám jen zamotají hlavu spletité hradební uličky, kdo ví.
Sraz bude již tuto sobotu o sedmé hodině večerní, a to u Thyrského chrámu. Startovné činí 5 zlatých, pro každého běžce bude připraven džbán vody zdarma.
Vítěz si odnese hodnotnou cenu. Neváhejte a přijďte se pobavit!
Za město Thyris sepsal Starosta Jindra, první svého jména
Obří dravec letěl dnem i nocí nad širým mořem. Poslední den se dostal do neskutečné mořské bouře. Blesky ošlehávaly hladinu vody každou vteřinou. Z oblohy se táhly nekonečné dešťové provazy a vlny dosahovaly výšky až dvaceti metrů. Dravci však počasí nevadilo. Letěl se svým poselstvím, navíc ochranná magie byla jeho druhý hlavní magický obor. Občas ho zasáhl blesk, avšak výboj jako by se mu rozložil po celém těle. Dokonce jako by mu to dodávalo sílu. Blížil se k obrovské modravé magické kopuli, která se líně sunula po mořské hladině. Ačkoliv byla průhledná, vlny se o ní rozbíjely jako o skalní masivy. Když proletěl skrz, veškeré nepřízně počasí zmizely. Uvnitř kopule plula rozsáhlá flotila, které vévodila černá loď se třemi řadami vesel. Veškeré plachty byly skasány a všechny lodě byly poháněny pouze vesly. Dravec se snesl na palubu černé obří galéryn a když jeho drápy stanuly na zemi, proměnily se ve velké nohy s koženými botami. Stejně tak se i zbytek dravcova těla změnil v obrovského zarostlého muže třímajícího hůl ve tvaru nahé ženy. Došel pak ke dveřím, před kterými stáli dva strážní odění v temných zbrojích s modrými chocholy na přilbicích.
„Oznamte Paní mou přítomnost.“
Jeden ze strážných kývl a vešel do dveří. Po chvíli se vrátil. „Můžeš vstoupit.“
Zarostlý muž prošel dveřmi a několik minut procházel spletí chodeb, pravděpodobně mnohem většími a delšími, než byla samotná loď. Neměl tyhle triky rád. Nakonec však došel do prostorné místnosti, v jejímž středu stála krásná žena v černo-modro-zlatých šatech s havraními vlasy. Ruce měla položené v těsné blízkosti zlatě zářící koule. Aniž by zvedla zrak od své práce, pronesla:
„Zdravím tě Měnivče, neměla by tvá pozice být někde jinde?“
Měnivec se uklonil. „Ano má paní, nicméně některé jisté věci nesnesou přílišného odkladu. Jde jmenovitě o Kulhavce. Před několika týdny napadl město spojenců Lovce. Ztratil možná až desetinu armády, kterou jste mu svěřila. V brzké době se chystal na další útok. Možná už dokonce proběhl. Lidé tam na Andarii jsou vcelku… odhodlaní bránit to, co je jejich. Mohlo by to ohrozit naši misi.“
Paní během Měnivcova monologu zvedla zrak od zlatavé koule a výraz se v její tváři začal měnit z koncentrovaného na naštvaný.
„Cože dělá?!“ Její koncentrace očividně na moment povolila. Z venku se ozvalo skřípání a lámání dřeva. Z okna velké kajuty bylo vidět, jak obrovské vlny rozlomily pár lodí ve dví. Žena zaklela a vyštěkla na Měnivce. „Vezmi to za mě, vyřeším to.“
V ten samý okamžik se skláněl Kulhavec držící svůj zubatý meč nad polomrtvou elfkou. Po tvářích jí ze zavřených očních víček stékaly drobné potůčky krve, prsty na rukou měla vykloubené do nepřirozeného úhlu a z jejich konečků stékala krev, poněvadž ani jeden z nich nebyl zakončen nehtem. „Teď zaplatíš za své hrdinství. Nebo hloupost! Nevím sice, jestli jsi tak nezlomná nebo jestli o tom útoku opravdu nic nevíš! Ale to, že si dovoluješ ze mě dělat hlupáka, zasluhuje trest! Zemřeš bolestivou smrtí a tu vaši dřevěnou vesnici srovnám se zemí jako kůlničku na dříví! Právě teď mi došla trpělivost!“
V tu chvíli se však zapotácel, udělal několik kroků vzad, vrazil do stolu s mučicími nástroji, až mu povolila maska, kterou měl připevněnou na obličeji. Maska odhalila kus chybějící tváře a tím i prohnilé zuby a dáseň. V jeho tváři se objevil bolestivý výraz. Poprvé. A také výraz strachu. Stráž uvnitř stanu nehnutě a vyděšeně sledovala svého pána. Po dvou minutách se Kulhavec probral z tranzu. Mlčky se otočil ke stolu, o který byl do té doby opřen. Hrozivě zařval, smetl mučící nástroje ze stolu a začal do něj bušit. „Zpropadená svině!“
Když přestal, místností chvíli panovalo ticho, než se jeden ze strážných odhodlal, odkašlal a promluvil. „Mám přichystat vojsko na finální útok, pane?“
„Ne!“ Na chvíli opět zavládlo ticho. Pak pokračoval. „Doneseš zprávu na jejich hrad. Paní chce zásoby. Na nás je, abychom zajistili, že je dostane. Žádný další útok. Prozatím.“ Pak vytáhl pergamen a začal rychle něco sepisovat. Když svou práci dokončil, sebral z misky zakrvácené nehty a vložil je do měšce. Ten pak dal i se svitkem svému strážnému.
„Předej zprávu, počkáme si na odpověď.“
Na moři zuřila jiná osoba. „Očividně jsem k vám všem byla až příliš shovívavá. Neschopní! Ale s tím je konec!“ Černovlasá žena přecházela po kajutě, Měnivec ji po očku sledoval, ačkoliv stále většinu svého soustředění věnoval zářící kouli. „A ty! Nemáš náhodou hlídat Černý Hrad?! Jestli to dokončí, vina půjde na tvoji hlavu! Měl bys doufat, že se tak nestane. A Lovec by se měl taky činit.“ Pak žena přešla k zářící kouli a převzala zpět svou práci. Pokračovala. „Jdi a spěchej. A nechci už slyšet o žádném z vašich neúspěchů!“
Měnivec kývl a tiše se vykradl ven z kajuty. Pod vousy si zamumlal: „No… to šlo ještě docela dobře.“ Když došel až na palubu, proměnil se zpět na obřího dravého ptáka, vznesl se a vyrazil vstříc bouři.
