Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Byl brzký soumrak, když skupinka elfů zamířila daleko na jih. Černý hvozd je uvítal podivným šuměním, byl ztichlý, jiný než obvykle. Elfové se na sebe dlouze zadívali, mlčky kývli a vstoupili. Věděli co hledají, přesto v sobě neskrývali rozrušení. Temný hvozd je pohltil.....
*o mnoho později v lesní svatyni*
"Dokázali jsme to, porazili jsme jej" pronesl jeden z elfů. Přesto jim toto vítezství kazilo vědomí, jak velkou oběť za něj museli zaplatit. Jeden z elfů vytáhnul podivně zářící kus kamene, který pomalu začal stoupat k nebesům, až se připojil k mnoha hvězdám na noční obloze, zářící nejjasněji ze všech. "Podívej, je zase s námi" pousmál se jeden z nich, když se u oltáře zjevila druhá záře, jenž před několika dny zmizela. "Vždy bude s námi, v našich srdcích" pronesl teskně a s těžkým srdcem druhý z nich....
Noc se již dávno přehoupla za svoji polovinu i přesto dvě postavy ve tmě stále nehybně stáli proti sobě a dívali se navzájem do svých očí. Pod rouškou tmy dva tajní milenci uprostřed paloučku daleko od civilizace. Jen Ti dva a jejich oči v kterých se odráželo světlo hvězd. A pak se cosi na kraji palouku pohnulo ...
Oftermis zas a znova lomcoval vztekle sloupem a stále nedosahoval uspokojivého výsledku. Krom několika pro něj neznatelných kaminků co na něj spadli z výšky žádná změna. Zanechal lomcovaní se sloupem a rozlétl se k průchodu na povrch. Neozvala se žádná rána ale i tak jeho silné tělo narazilo do nečeho pevného co zarazilo jeho pohyb a odmrštilo jej zpět do podzemí. Vztekle zařval a vyslal k bariéře několik kouzel. Jedno prošlo ven v podobě zářící ohnivé koule která se rozprskla naproti o skalní stěnu. S vítězným zařváním se rozlétl proti východu a zase jako už tolikrát narazil do té podivně světélkující bariery.
Rudá studna žije vlastním životem, i po odchodu svých uctívačů láká zlo jak rozsvícená lucerna můry.
Velký avšak překvapivě mrštný stín se plazí mezi dunami za bezměsíčných nocí. Rozpadlým klášterem se ve tmě zlehka nese šepotání jeho šupin. Ostrý řev jen občas naruší ticho noci..
Plaz se však objeví jen zřídka, aby nalovil potravu, a pak zas mizí neznámo kam..
*Kdesi v lewanských lesích* "Tak toho jejich spratka mám z krku, teď si vezmu to, co mi nyní právem náleží. *Mohutně se zasmál kochajíc se přírodou kolem něj, která pomalu chřadla*. "Jde to snadněji, než sem čekal, aspoň s nimi budu mít méně práce, prej dokud jsou spolu, tak je neporazím, uvidíme...uvidíme" *vstal a zacal povolávat zlem zkažené medvědy*
Bratr Sik si sedl pod strom a zahleděl se na hrob před sebou.
Škoda že jsi se toho nedožil ...
Zvedl sve dlaně do výše očí a znovu si prohlédl záři která je obklopovala stejně jako zbytek jeho těla. Ještě jednou si pečlivě prohledl světélkující prsty a poté se přes ně zahleděl až na nedalekou skálu. Zároveň ucítil mírné zacvění země pod sebou.
*Daleko v lewanských lesích rozmlouva drak s elfem*. Podařilo se mi získat 3 vejce meho rodu, nyní musím následovat sveho bratra, pak bude konečně náš rod kompletní. Velice ti děkuji za pomoc, nikdy ti to nezapomene. *Elf se jen jehce pousmal* Nechť tvůj rod žije a pokračuje dál. *Drak pevně uchopil 3 dračí vejce, roztáhnul křídla a zmizel za obzorem*
Celý potrhaný a pomlácený muž se zoufale potácel po můstku malé lodě. Udělal pár kroků a upadl. Snažil se pokračovat v cestě aspoň po čtyřech, ale byl naprosto vyčerpán. Po chvíli si jej všiml kolemjdoucí námořník. „Pane! Pane Veliteli! Vstávejte pane!“ celý zmatený křičel. „Nenašel jsem ji! Ne-a-š-l j-em-ji“ z posledních sil ze sebe dostal muž a omdlel. „Vaše dcera se už našla, pane!“ řekl do prázdna a dále se zmateně pokoušel probrat Velitele Benetta...
