Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Uprostřed noci se náhle k životu probrala postava opřená o strom. Kde to jsem? Pomyslela si a protřela si oči. A proč mě bolí hlava jak střep ? Kam se poděli přátelé co mě sem přivedli? A jak že se to vlastně jmenuji? Hlava ji klesla na hruď a ozvalo se tiché vydechnuti které přešlo v další bezvědomí . . . .
„Athon s tebou!“ pozdravil. „Oheň Athonův tě provázej!“ odpověděl a pokračoval dlouhou, pochodněmi osvětlenou chodbou, až došel na konec k velkým kovovým dveřím. Tam se sehl k zemi a do malé mezery pod dveřmi vložil srolovaný pergamen a odešel. Zanedlouho svitek někdo z druhé strany sebral. Na druhé straně stála zahalená postava, jenž ve svých ohněm spálených dlaních, svíjela již natažený pergamen, který právě četla. „Tak přeci jen ex!…“ zarazila se v půlce věty, ostražitě se rozhlédla po místnosti a jen tiše dodala: „Musím to tam vidět.“
„Slyšel jsi o těch plamenech co byly tuhle u města?“ tázavě pozvedl obočí a lokl si piva. „Mnoo.. jen něco málo,“ mávl rukou a také si lokl z láhve čehosi „ty snad o tom něco víš?“ „No, prej se tam oběvily nějaké plameny…“ Znovu si lokl. „….pak nějaké potvory…“ „Hmm, se dalo čekat, potvory…“ znovu mávl rukou. „Počkej, nepřerušuj.“ ožralecky řekl a ušklíb se na něj. „Ty potvory prej u sebe měly i nějaké vzkazy…“ „Vzkazy?“ podivil se. „Noo.. něco v tom slyslu, že Athon všechny nevěřící zabije…“ „Hmm,“ s úsměvem do sebe převrátil zbytek patoku „tak se aspoň pořádně vožeru, než mě Athon zabije.“ Poté se hospodou ozvalo podivné škytnutí, nacož se ochlasta svalil k zemi.
Z důvodů stále trvající hrozby, bych rád svolal poradu všech cechmistrů a vůdců frakcí (popřípadě jejich zástupců), konající se prvního dne nového měsíce v Havantském pivovaru, opět v šest hodin večer. Prosím pokuste se dorazit nebo poslat oprávněného zástupce.
Se svolením starostky města Havant, je po dobu trvání porady, povolen vstup zástupci kmene Kulgur.
"Na dveřích Thyriských kasáren vlál už z dálky viditelný kus papíru,při bližším prozkoumáni na něm stálo,rozechvělou rukou,napsáno toto"
Myslel jsem že bezpečí u vás moje rodina najde,ale zmýlil jsem se,nevím jaké to máte zvyky ve vašich krajích,u nás to je naštěsti považováno za těžký zločin.Několik lidí v červených robách sem viděl jít před město,tam podřezaly tři nebohé děti,pak se nad nimi modlili a někoho vzývaly.Ne,déle tu nezůstaneme,jinde jistě budou více chránit občany svého města.
„Dále!“ ozvalo se po zaklepání v Jariwově kanceláři. „Pane, mám jisté informace ohledně té kyrské dívky.“ začal královský stopař. „Povídej.“ pobídl jej Jariw. „Jistý modropláštník mě odkázal na jednoho elfa…“ začal rozvíjet stopař. „Kde teď je?“ přerušil ho Jariw. „Pane, nevím, kde je teď, ale naposled byla spatřena v Lewanu.“ dořekl stopař. „Dobře, můžeš jít.“ kývl Jariw na stopaře. Poté stopař odešel…
„Pane, pane!“ Celý uřícený přiběhl královský posel za Jariwem. „Pane…,“ Ještě vydýchával „toto vám posílá správce Cipra!“ Napřímil se a předal jakýsi pergamen. „Myslíš správce Cipru z Kyru?“ ujišťoval se Jariw. „Ano pane!“ Potvrdil mu posel. Poté převzal pergamen, odstranil pečeť, rozvinul jej a začal číst. Když dočetl, chvíli se zamyslel, pak kývl na posla. Jakmile posel opustil Jariwovu kancelář, Jariw se znovu posadil do svého křesla, vytáhl si kus pergamenu, namočil brk a začal psát.
Já, Velitel Benett, velitel kyrské stráže, patřičně odměním toho, jenž mi ve zdraví přivedou mou milovanou dcerku Persefinu. Podle posledních informací ji unesli piráti a vysadili někde na pevnině. Persefína na sebe neoblékne nic jiného, než růžové šaty, a má u sebe stále růžový deníček.
Za Velitele Benetta podepsán královský úředník Jariw.
Nějaký podivný lidi v červenéch robách vám tu choděj po měste,jo abych nezapoměl,ta jejich skupina se modlila u toho divnýho šutru na předměstí.
Vyřvávaly něco o nějakým návratu kohosi a pak mu tam chvalořečily.
Jen abyste věděla paní,na mě to celkem zapůsobylo a tak odjíždím první lodí pryč.
S poz..........
"dál uz byl pergamen,připevněný na dveře starostovského sídla v havantu,utržen"
