Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Knihovník se posadil na barovou stoličku, hned vedle popíjejícího dobrodruha. „ Buďte zdráv, udatný bojovníku. Vidím že oslavujete, tak mě napadlo že bych se připojil k vaší oslavě…a samozřejmě bych vás rád na něco pozval“, dodal knihovník když dobrodruh zaostřit na prázdný džbánek před sebou. „ Mile rád pane, sice nezapíjím vítězství, právě naopak, ale to je jedno, hlavně že je důvod pít.“ Knihovník rychle objednal pití a obrátil se zpět na dobrodruha „ Promiňte že jsem tak zvědavý ale myslíte tu včerejší porážku u Irelenu?“ Dobrodruh kývl a rozpovídal se „ Ano, přesně tu myslím, ti zablešenci si nás pěkně podali. Tolik mrtvejch a raněnejch jsem už dlouho neviděl, když teda nepočítám tu bitvu o Thyris tam jsem nebyl. Určitě to ale nebylo tak hrozný jako tohle. Snad každý město hořelo, všude ti kůráci nebo potvory z ohně a aby toho nebylo málo ještě ti čtyři vyvolávali nějakýho obřího slimáka nebo co to bylo!“ „Slimáka?!“ , podivil se knihovník ale dobrodruh se jen otřásl a na chvíli se odmlčel. „ Takže to dopadlo hodně špatně? Neubránili jste se? Jsme tedy bez šance?“, pokoušel se knihovník znovu dobrodruha rozpovídat. „ Nooo, tak úplně nejhorší to nebylo. Občas se pár lidí snažilo a docela dlouho jsem si myslel že to úspěšně dotáhnem do konce. Řeknu vám, když jsem viděl Meriadoka, Erlista a Henryho jak dokázali ty lidi seřadit, a ti pak nějaký čas bojovali jako jeden člověk, to jsem byl vážně hrdej že jsem Andarian stejně jako oni.“ Dobrodruh si mocně přihnul ze džbánku „ To vlastně říkali ti dva, Kiba a Alkin. Mimochodem na ty byl taky fajn pohled, když jeden z těch jezdců najel doprostřed bitevní vřavy, Alkin odrazil štítem tu jeho kosu a Kiba ho hned břitem sekl do ramene!“ Dobrodruh chvilku zuřivě gestikuloval a předváděl souboj, pak se na uklidnění znovu napil a pokračoval „ Snažili se, ale měl jsem pocit že je toho na ně trochu moc, měli co dělat aby to ukočírovali a dost je to zmohlo. Kdyby to trvalo dýl určitě by to odnesli ale naštěstí ten šnek utekl k ohnivákům a jezdci prchli s ním, takže mají čas se zmátořit a vymyslet co dál. Jsem vážně zvědavej jak tahle šlamastyka dopadne a doufám že budu u toho až to skončí.“ Knihovník přitakal „Taky doufám že u toho budete, a navíc bych měl pro vás práci….“
Knihovník se rozzlobeně nahnul dopředu a popostrčil skomírající svíčku tak, aby její světlo ozářilo popředí stolu. „ Jistě že to všechno sepisuji, sepisuji příběhy všech lidí z Eliamoru ale nemám ve zvyku ukazovat lidem nedokončenou práci.“ Knihovník se zachmuřil ještě více ale vytáhl několik smotaných pergamenů, převázaných koženým řemínkem. „Máte štěstí že chci ještě chvilku psát o svých lidech a nerad bych kdyby je všechny pobily. Tu máte a ne že to budete někde rozšiřovat!“
„Měl jsi pravdu Sagi“, otočil se Alkin na druhého Pretoriána „Bojím se že nás nebude dostatečné množství, abychom to dotáhli dokonce“. Znovu se otočil a přelétl pohledem skupinku lidí shromážděnou ve sklepení otrokářské věže, kde nalezli úkryt před zrakem jezdců. Templář, dva Strážci, Pretorián, několik mužů Thyriské domobrany a hrstka civilistů. Nebyla to ani polovina toho v co při shromažďování lidí doufali ale bude to muset stačit. „Myslím že většina z vás ví proč tady jsme ale neuškodí když to zopakujeme. Jak víte jezdci se pokouší přivést k životu nějakou nám neznámou sílu. Neznáme zatím způsob jak s nimi účinně bojovat ani jak zastavit jejich plán. Z jedné knihy jsme se však dozvěděli o dvou zbrojích, které mají moc odolávat síle jezdců a možná je snad dokonce oslabují. Jistě chápete že je více než důležité, pokusit se zbroje nalézt dříve než vyprší ultimátum, co nám dali jezdci. Dnes se chystáme vypravit pro jednu z těchto zbrojí, ukradenou a ukrytou uprostřed skrytého údolí, nedaleko od nás. Mějte však na paměti že jezdci, se nás možná pokusí sledovat a že jim nesmíme prozradit kde se zbroj nejspíš nachází.“ Zanedlouho poté výprava vyrazila.
„Desidia Arcanum!“, vykřikl Nexus a obří černá mamba ztuhla uprostřed vražedného útoku. Alquist se odkutálel stranou aby se vyhnul hadím zubům, ostrým jako dýky, ze kterých odkapával jed a opodál se vyškrábal na nohy. „Ty hade!“, Alquist si vyhrnul rukávy a mocně zvolal „Evoco Daemon!“ Vzduch se zatetelil a část průchodu zaplnilo obrovské chlupaté tělo démona, který se hned sápal po nehybném hadovi. Skupina v průchodu už nějakou dobu bojovala ale tunel pořád více připomínal klubko hadů než podzemní tunel a za magickými zdmi to jen vřelo. Jistě by to bývali vzdali, nebýt nečekaného příchodu dalších bojovníků ze všech koutů Andarie.
Bílý sloup ohně se roztančil a začaly z něj odletovat malé svítící jiskřičky, které za malou chvíli naplnili celý domek jasným oslepujícím světlem. Někteří jen zavřeli oči, jiní se úplně odvrátili od ohně, ale když se podívali zpět měli pohled všichni stejný. Alkin stojící uprostřed ohně se nechápavě rozhlédl „ Co je? Taky jsem to zkusil…“, když při omluvném gestu zdvihl ruce, ihned pochopil jejich pohledy. „U Athona, to je ta zbroj.“ Dlouhou chvíli tam všichni jen stáli a prohlíželi si lesklou zbroj. „To chcete říct že stačilo abych si stoupl do toho ohně a nemuseli jsme tady hodiny luštit tu hádanku?!“ Nexus mírně kývl „Pravděpodobně si tě vybrala, stejně jako si ta druhá vybrala Kibu.“ Alkin si stále prohlížel zbroj, když mu pohled padl na pokroucené rukávce, chtěl si je lépe prohlédnout a pokusil se odepnout nárameník, jenže to nešlo. „ Myslím že máme další problém. Ta zbroj vypadá poškozená a navíc ji nemůžu sundat!“
Do Pretoriánských kasáren se vřítila skupina mužů na koních „Jezdci napadli Imer! Pretoriáni máte zbroj, musíte tam jít!“. To byla ta chvíle které se Alkin obával od doby kdy si ho zbroj vybrala a ačkoliv se na to připravoval, bylo pro něj těžké odpovědět „Obávám se že bych v Imeru nebyl moc platný. Vůbec nevím co bych měl dělat a jestli zbroj funguje když je poškozená. Navíc jsme ještě nenašli zbraň kterou bychom mohli proti jezdcům bojovat.“ Toho dne naštěstí jezdci zřejmě neměli v úmyslu nic víc než vyděsit obyvatele a získat pro sebe další sílu. V klášteře Slunce se později sešlo několik lidí, kterým bratr Sik dal novou naději slovy „ Ke zbrojím patří ještě meč a štít, zatím se nám však nepodařilo přeložit přesné místo kde se nachází ale nemějte strach jsem si jistý že na to brzy přijdeme.“
Muž se naposled zamilovaně podíval na zbroj, hlava mu klesla na trávník a jeho pohled strnul někde v nadpozemských výškách. Nikdo nevěděl, kde ho jezdci objevili, co s ním chtěli udělat ani jestli se mu podařilo utéct nebo ho jezdci již nepotřebovali. Tak či onak, jeho chvilková svoboda byla vykoupena jeho životem. Nexus vzhlédl od těla „Opravil je?“ „Asi ano, rukávce nejsou už tak pokroucené“ , odpověděl Alkin a narovnal se „Škoda že jsme ho nenašli první, takhle všechna tajemství odešla s ním. Sice tu zbroj ukradl a ukryl, ale záleželo mu na ní a určitě by nám s ní pomohl.“ Lidé se začali pomalu vytrácet až nakonec zůstala u nehybného těla pouze skupinka Pretoriánů. Rozhodli se ho pohřbít na Thyriském hřbitově a tak se zanedlouho rozcházeli i Pretoriáni, zatímco cizinec snil svůj věčný spánek na dně mělkého hrobu. Když Alkin osaměl, znovu, jako už posté za posledních pár dní, se podíval na lesklou zbroj „Říkal že to musím chtít z celého srdce? Že musím věřit?“
Starší muž prosel mistností a ztěžka dosedl k psacimu stolu v roho pokoje.
"Bude to vubec k něčemu,Co když hrdinové se nenajdou a temnota nas pohltí?Ale což aspoň zkrátím si dlouhou chvíli"
Vytáhl ze stolu notes na poznámky a začal do něj sepisovat tyto řádky.
"Pred staletími v neznámém kraji,dostal se k moci mocný démon,jehož vláda byla krutá,krutá tak že i jiní demoni se začaly mu stavět.Střet byl nevyhnutelný.Po mnoha bitvách,mnoha umrtích a zmařených životech se podařilo vladnoucího démona zastavit.Zničen už ale býti nemohl,tak byla jeho síla velká,byl tedy rozdělen a jeho části rozneseny do širých končin světa.
On mrtev nebyl,jen spal a čekal,čekal až jej jeho věrní služebníci a uctívači prijdou probudit.
Tady příběh začíná i pro nás býti důležitý.
Několik měsíců zpátky,tuším že to je tak,jsem začal občas potkávat takové zakuklence v červené robě.Vyptávaly se prý na různe zvláštní věci co se u nás nedávno zjevily a ony se nějaké i ukázaly.
Kámen duše,Krvavá studna a pak Masova jáma,aspoň tedy myslím že jsem si to jmeno zapsal spravně a abych ještě nezapoměl tak ta věc v Ilerenu,bohužel té jsem jméno nezjistil.
Ukázaly se i oni,, představily se jako Jezdci Apokalypsy, jejichž jména znějí: Válka, Nemoc, Hladomor a Smrt.
Z toho, co jsem zjistil, s nimi bojovalo mnoho zdejších lidí, zatím největší bitvy se svadějí v Thyrisu."
Jemně se ťukl do hlavy ukazováčkem.
"Vždyť ja bych málem zapoměl na ta brnění!"
Pokračoval v psaní poznámek
"Odněkud, to ještě musím zjistit odkud, se vzala dvě brnění. Jedno má nějaký floutek co žije někde u Andoru. To má, co jsem viděl, krásně rudou barvu.
Druhé jsem zahledl na jakémsi oprýmkovaném vojákovi z Thyrisu, jeho brnění je zase pro změnu běloučké, až zářivé.
Ani jedno nevypadalo kompletní, snad ti dva je daji dohromady a nezklamou nás, vypadá to že jsou jedinou naší šancí na další bytí.
Tím se dostáváme i k té neštastné události, před šesti dny totiž ti čtyri jezdci vyhrožovali. Jejich hrozba byla jednoduchá, jejich požadavek neuskutečnitelný: Za sedm dnů budeme zničeni! Zítra, zítra, to bude sedmý den. Snad se zapíše ono uterý do našich dějin jako den vítězství, snad ti dva valečníci jako hrdinové."
Oddechl si a podíval se na poznámky.
"Moc toho není, budu ještě muset vyrazit do ulic, zjistit pár dalších detailů ..."
Elfí kronikář se sklonil nad knihou a začal psát: Roku osmého, vlády milostivé královny Killias, dne šestého, sedmého měsíce se v pozdních hodinách děly podivné věci na území Lewanském. Poutník v dáli mohl spatřit podivná světla, jakoby prýštící ze země. Na bližší pohled šlo o tajemný menhir, skrytý na ostrůvku nedaleko Lewanu. Co tento úkaz přinesl? Kronikář se zamyslel, zadíval se ven z okna elfího domu a pomalým pohybem opět přiložil pero ke knize...
Vlny omívaly pláž ostrova uprostřed moře. Nekonečná modř vody, splývající s oblohou - neměnný obraz na pustém kousku země. Však něco se změnilo...tam! Ve mořské modři se objevilo trochu sytě rudé. Plulo to blíž a blíž až vlny vyvrhly na opláž lidskou postavu. Nedýchala, nehýbala se. Její oděv byl naprosto bez poskvrny. A přece byl ostrov daleko všech tras, jež jakékoliv lodě brázdily. Jaký byl příběh toho trosečníka? Co se mu stalo a odkud připlul?
Ženská postava ve zvláštně bílé róbě klečela před trůnem a snažila se nehledět přímo na tvora, který na něm seděl. Věděla jak pohled na něj působí - okamžitě by její mozek opět naplnil nezměrný obdiv k jeho síle a moci, myšlenky na mnoho druhů smrti, ale nejvíce ze všeho, obrovský strach. To ty jeho obrovské, bezedné oči...ta nekonečná krustost a příslib nekonečných muk v nich... . Pokud chce nejen přežít, ale i získat pro co přišla, nesmí na ní poznat vůbec nic. Bludentrig byl sice avatarem pána trůnu lebek, který se inteligencí nevyznačoval, ale... .
"Měla jsi pravdu Diraniss", prolomil ticho démon "Rassagne vskutku neuspěl a navíc skoro zničil zbytky mých vojsk na Andarii. Ne, že by mi na nich záleželo. Stejně bych se jich zbavil - mágové již vymysleli mocnější zbraně i ochrany pro mé následovníky. Jen mě překvapilo, že město vydrželo. Podivné, ztratit tolik jednotek na tak malém kusu země."
"A ssso ssse ss ním sstalo, můj pane?"
"To, co s každým kdo mě zklame, Diraniss. Byl potrestán. Zbavil jsem ho síly a zbraní a předhodil ho obráncům města. Nechtělo se mu zemřít....dokonce si dovolil na mě poslat své jezdce...a jeden ho opravdu poslechl." Démon se pobaveně zašklebil, přičemž odhalil své špičáky. Diraniss se zachvěla - a nebylo to mrazem. "Překvapil mě...již dlouho mi nikdo nevzdoroval...i já občas ocením trochu zábavy. Ten červ si byl svého selhání dobře vědom, poněvadž ani na místě jeho útoku nebylo dost energie, abych tam mohl existovat déle, než několik minut. A to je i tvá chyba Diraniss... . Ne - nechci slyšet žádné omluvy. Chci, abys mě již nikdy nezklamala...nikdy."
"A Andaria, můj pane? Kdo bude velet tamním sssilám?" Diraniss posbírala odvahu, aby dořekla i zbývající část. "Mošššná, kdybych velela já, nebylo by chyb Rassssagneho, na které jsssem vásss uposssorňovala."
Démon vztekle zavrčel a dlouze si Diraniss prohlédl.
"Andarie je pro mě nedůležitá. Pošlu tam čerstvé síly, až budu mít nějaké zbytečné k dispozici. Pokud se tam chceš vrátit, můžeš... . Posily ale nečekej, dokud nebudu chtít já...nebo dokud mi nedáš opravdu dobrý důvod... ."
Bludentrig luskl a Diraniss zmizela v načervenalém světle teleportu.
Bylo krásné vlahé letní poledne,všude byl klid a vládla příjemná nálada.Thyriský strážnik se na hradbách protáhnul,zívnul a dál pozoroval okolí.Náhle zpozorněl,na jihu se na obloze objevily čtyři tečky.
Jak se blížily rostly a bylo možné rozpoznat čtyři postavy na podivných okřídlených tvorech.
Prolétly nad městem a zmizely v mracích,najednou po nich nebylo ani památky.
Strážník začal sestupovat z hradeb a hledat někoho komu by zdělil onu novinu.
Rassagne se rozhlížel po táboře hučícím aktivitou. Nyní měl nějaké válečné netvory, ještě dosti jezdců, a hordy skřetů. Nebylo to tolik, kolik by chtěl, ale bylo to vše co mohl získat. Koneckonců, on sám vydá za armádu. Stačí tomu paladinskému šotkovi sebrat kameny vedění a může se sám vrhnout do boje. Pomalu vystoupil na vyvýšený pahorek. Armáda zmlkla, sotva se k ní otočil.
"Jiššš sssítra vssstoupíme do Thyrisssu a ssnišššíme vššše, sso jssssme dříve nechali sssstát. Kdo prvni prorasssí na ossstrov uprossstřed měsssta, obdrššší odměnu ss mých vlassstních rukou! Kdo mi přinessse hlavu paladina, ššši kteréhokoliv dalšššího vůdce jejich patetissských houfů, obdrššší poššehnání ššštyř nišššivých sil. Ssssítra budeme pálit, plenit a vssývat naššše bohy!"
