Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Do stanu velitele královských stopařů přiběhl udýchaný stopař...
"Pa pa pa pane..." ztěžka oddechuje.
"Co je, vojáku! Podejte hlášení!" velitel vzhledl od lejster.
Stopař zasalutoval."Ano pane! Temní se opět objevili, pane!"
Velitel prudce vstal. "COZE? KDE, KDY? Tak mluv chlape, u všech bohů!"
Stopař si odkašlal " Napadli Havant, Ileren a nakonec Lewan, pane!Myslím..tedy...ee..vypadalo to jako průzkum bojem!"
Velitel se zamračil "Vojáku, ty zde nejsi proto, abys myslel!" zahřměl. Voják se přikrčil, zatímco velitel začal nervozně přechazet po stanu. "Cos ještě viděl, mluv! Kde jsou ti temní ted? A fakta hochu, fakta, ne tvé domněnky".
"Ano pane!" stopař se napřímil. "Útok začal v Havantu, přijeli po mostě, prolomili bránu a začali pálit městské budovy. Chytla budova radnice, naštěstí ale byl požár včas uhašen. Obránci se naštěstí shromáždili a Temní byli ve městě nakonec přemoženi, ale v tu chvíli další skupina napadla Ileren a snažila se ztéct hradby. Obránci je však opět odrazili, ale měli jsme hodně padlých." "A dál?" otázal se velitel.
"Nejsilnější skupina napadla elfí město, pane! Tam byly boje nejkrutější. Mnoho krve bylo prolito, nejeden meč se zlomil..." "DOST", zahřměl velitel, "méně poezie, více faktů! Co Lewan, stojí ještě?" "Elfové a ostatní obránci jej ubránili, pane, jen pár zbylých temných jezdců odjelo neznámo kam".
"Hmm, dobrá. Odchod vojáku", promluvil opět velitel. Stopař odešel. "Pobočníku!" Další voják strčil hlavu do stanu. "Ano,pane!" "Svolej okamžitě všechny stopaře, co máme. Musíme posílit hlídky, Temní se určitě vrátí... Až se shromáždí, vydám rozkazy!" "Provedu, pane!"
Zanedlouho se táborem ozvalo troubení rohu a všichni stopaři spěchali na shromaždiště...
Do polozbořené budovy s hadím sloupem vešel válečník v prosté temné zbroji...
"Tak Guillivere? Ssssplnili mé podmínky?", otočila se na příchozího postava před sloupem.
"Ne, můj pane. Pouze se pokusili zautočit."
"Jak patetissské. Ti ubošššásssi ani neví, jaké výhody mohli mít. Podršššel jsssi sssvé jednotky mimo prossstor?"
"Ano, můj pane Rassagne. Podle vašeho rozkazu. Ohně osvětlovaly obránce za jejich palisádou ještě mnoho hodin."
Drak'karim se sípavě rozesmál. "Chudásssi! Taková nervosssita. Nevědět dne ani hodiny, kdy dopadne můj šššelesssný ssspár. Povedeššššš dalšššši útoky na sssselou sssem. Ale jim věnuj nejvísss. Poššškáme, neššš Lord Bludentrig pošššle ssso ssslíbil. Pokusss se prorasssit někde jejich opevnění. Kdyššš ne, půjde to i při finálním útoku."
Na pokyn temný odešel a Rassagne se otočil znovu k hadímu sloupu. "Měl byssss to vidět Carthoo. To ssso tysss nedokásssal, já uskutešššním a půjdu dál. Mým osssudem je ssstát ssse jednim sss démonů....
"Diraniss.....jako tvůj velitel bych šššekal, šššše ssse ohlasssíššš ihned....nikoliv dva dny po ssssvém příchodu", zavrčela nespokojeně postava ve složitě zdobeném černém brnění.
"Ach sssajisssté, můj pane", odvětila s nádechem ironie příchozí, "potřebovala jsssem všššak vědět, sssso sssse sssde jiššš sssstalo. Konessss konssssů, je to i můj život, o který ve této válssse půjde. Lord Bludentrig ssssajisté není sssatím přílišššš ssspokojen. Sssstratit kolik.....80 jesssdsů, bessss jakéhokoliv výssssledku sssa tři dny boje ve víssse měssstech? Mussssím, přisssnat, ššše ssse sssaššššínám obávat...", pokračovala žena a výsměch v jejích slovek byl již stěží přehlédnutelný.
"Ano, vy Quansssirové jsssste ssssnámí ssssnahou o přešššití....jaká to sssslabost", ušklíbl se muž, "nissssméně pro tvoji informasssi, v urššššitých messsích mám neomesssený přísssun ššššehokoliv....aššš sssniším tenhle svět, ukáššše ssse, jak ubohá byla tvá taktika. Briliantní taktika, jen sssse všššdy vloudila chyba. Padlý Drak'karim ssssde, sssstrasssený artefakt támhle, poráššška tady....vsssskutku skvělé. Jesssdsssů mám dost, tito padli abych possssnal mentalitu těch opisss. Neví nisss o válssse, nisss o naššší moci. Nyní si gratulují, jak odrasssili můj útok. Aššš vytáhnu doopravdy, sssslomí je jen pomyššlení, jak nissssotná ssssskouššška to vlassstně byla. A ke tvému šššivotu....ten sssávisssí předevšššším na mé vůli... ." Drak'karim se samolibě usmál a planoucí zrak upřel do očí ženy, která mu pohled pevně vrátila a na chvíli dala Rassagnemu nahlédnout do magické moci jí propujčené.
"Ano, jisssstě můj pane. Mám to na paměti. Uššš jen kvůli tobě lituji, šššše jsssi nevelel místo Cartha. Sssassslechla jsssem, ššše prossses nessssranitelnosti u vásss, Drak'karimů, nese ssstálou bolessst. Jaká šššškoda, ššše uššš mohlo být po tvém trápení. Přeješšš sssi, sssvou poddanou", položila Diraniss na to slovo velmi ironický výraz, "vyušššít jako šššenu jíššš kdyssi byla? Mám sssshodit sssvůj háv a tu bolest utišššit?" Rassagnemu bleskla v očích čirá nenávist a ruka se posunula k černému bodlu v jeho křesle. Oba věděli, že Quanzir v boji Drak'karima neporazí. Žena rychle přešla na vážný tón: "Ale nepřišššla jsssem kvůli řešššem. Ošššekávám tvé...rossskassy... . Kaimo pro mě sssatím hledá několik předmětů, které by ssssse i Tobě mohli hodit."
Žena odešla, zatímco Rassagne sevřel pěsti. Nevěděl, proč ho ta žena dokáža vždy rozzuřit, ani to, zda tu není jako špeh jeho pána. Snad to jejich kouzelnické slabošštví bylo tím, co vždy nenáviděl.....
*v podzemní kamenné kryptě, v kaluži krve, se před Drak'karimem zamihotal a ustálil obraz úděsného démona*
Rassagne. *zaduněl kryptou dunivý hlas zvyklý rozkazovat*
Můj pane?
Jaká je situace na Andarii?
Podsssenili jsssme odhodlání těch opisss, lorde Bludentrigu. Imer je sssstrassen. Dršššíme jen přísssstavišššště a kusss ssssemě.
Hm, zdá se, že jsi je příliš dobře neodhadl, že? Smrt Cartha ti mohla být varováním. Nejsem s tebou příliš spokojen, Rassagne.
Můj pane, ssssvěř mi velení a ja tuto sssem sssrasssím na kolena.
Aha, chceš říci, že to je vina Diranis. Ale dobrá - velení je tvé - posílám ti jí ku pomoci, podléhat bude tvým rozkazům. Ale Rassagne....pokud mě znovu zklameš, můj trest bude neúprosný. Do dvou měsíců chci vidět v plamenech alespoň jedno vetší město! A do půl roku bude Andaria zničena! Tak jsem promluvil, tak se stane!
Lorde Bludentrigu, mé sssslovo máte.
*obraz démona zmizel, ale Dark'karim ještě hodnou chvíli hleděl na krvavou kaluž*
*mezi spálenými zbytky Dolního Imeru, uprostřed skřetích brlohů stál kruh temných, v jehož středu stál jeden člověk, několik skřetů a trůn - muž na něm sedící měl neuvěřitelně složitě zdobené brnění*
Tak, ty šššerve - sssso ssse ssstalo sssa mé nepříitomnosssti? Kdy padl Imer? A mi vojaci?
Urga bos gung kar.... *začal žvatlat skřet*
Ssssabít! *poručila postava na trůně - i u ostatních skřetů se situace opakovala až došel k člověku*
Tak, je ššššada na tobě, otroku. Sssso víšššš o pádu Imeru?
Můj pane, byla to zem barbarů - s pomocí svobodných vojsk ji dobyli zpět.
A jísssda, kterou jsssem sssde sssanechal?
Všichni padli, můj pane... . *muž se viditelně přikrčil*
Hm, nevadí. Tentokrát jiššš nebudou šššádné chyby. Jak jsssssou vaššše velká měsssta opevněná? A nesssapomínej....jedinkrát sssalššši a sssstrestám tvou rodinu.
Já....já...dobře. *svěsil hlavu muž* Andor a Thyris jsou opevněny. Thyris asi nejlépe na celé Andarii. Ten nikdy nedobyjete. Lewan je otevřený ze všech stran, Havant ma přístup pouze přes most....a Imer jste již viděl můj pane.
*muž na trůně se krutě pousmál a lusk na dvě postavy zakuté v temné zbroji, načež se jeden vrátil s ženou v otrhaném oblečení a s dvěma dětmi u sukně, zatímco druhý přivedl skupinu skřetů táhnoucích obrovský kotel plný vroucí tekutiny.
Tvá odměna....*ukázal Drak'karim na kotel*....budešššš mít to šššštěsstí ssstát se jedním z násss. A co se týče tvé ššššeny.....sssskřeti sssse po vššššerejšššku musssssí pobavit.
*za výkřiků obou dospělích a smíchu muže na trůně byl muž ponořen do kotle.....až když celý zmizel v tekutině, byla plačící žena odtažena skřety a muž obrátil svůj planoucí pohled k dětem, které se jako kouzlem utišili když je vzal obě do náruče*
Tak sssso mí malí rádsssi. Mám nejdřív dobýt Thyrissss, aby váš druh poznal, ššše proti mě vyhrát nemůššše? Nebo sssspálit Lewan, aby měli nad kým truchlit?
Thyris, pane. *odvětil hošík potichu*
Hohó, myslíššš, ššše se rosssbiju o jeho hradby? Rádsse musssí radit dobře, pamatuj sssi to. *usmál se muž a následně břity na hřbetech pěstí podřízl oběma dětem hrdlo*
Jejich krev poušššijte ke sssspojení ssss Lordem Bludentrigem! Hned! A ssse sssbytku pokrm pro mě. A sssskřeti ať to rychle dokonšššší. Mussssím ssse ssssoussstředit.
*Rassagne chvíli sledoval ruch v táboře a poté se odvrátil*
"Kořalku!", zařval potrhaný muž bližící se k baru. "No tak!", udeřil pěstí do barového stolu a hodil hostinskému pár minci.
Ještě než se stihl napít, rozhlédl se kolem sebe. Oči mu zářili.
"Slyšeli jste to?!", nečekal na odpověď, "Trojstežník je potopenej! Úplně ho prej rozstříleli.", nadšeně vyhrkl, máchaje při tom rukama.
Muž, který stál trochu stranou chladně promluvil: "Stejně ho nechytili.", s úsměškem mávl ledabyle rukou. "A nechytí...", napil se z korbelu.
Z davu vystřelila otázka: "Ty snad víš kde je?"
Následovala smršť dalších.
"Viděl ho někdo vůbec? Prý měl spálený obličej!"
"Zlámané ruce!"
"Ujížděl na koni do Ilerenu s partou zlodějů!"
"Už je dávno doma. Schoval se v Andorských stájích."
"NE! Tam není, viděli ho jít do hadího průsmyku."
"Přijel si pro něj jeho bratr! Má prý takových lodi půl tuctu!"
"Tohle nenechaj jeho kámoši jen tak!"
"Ále. Prdy z rakve, piráti sou vyřízený..."
Začalo svítat, ale osazenstvo si toho ani nevšimlo.
Od vedlešího stolu je slyšet tichý šepot.
Slyšelel jsi tu novinu?
Jakou?
Prý byl objeven klášter mniškého řádu.
Vážně?
No nekecám fakt ....
A kde že se to stalo?
Prý někde na severu ....
Prý tam byl démon který unikl těm co tam byli ....
* upil pivo *
* otrel ústa *
... a take prý zemřel jeden mnich. Ten démon jej roztrhl vejpůl ..........
Starší mnich setřel pot z čela a posadil se na kraj portálu. Ufff tak další den oprav mám za sebou. Kdy ta práce konečne skončí? Jen kdyby byl ten mramor. Pokrčil rameny a oddechl si. Po chvíli se zvedl a zamířil do hospody, načerpat sil.
