Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
"Už nastal čas..." dořekla, vstala ze studené země a započala rituál. Opodál spojící osoba pouze stála a snažila se pozorumnět neznámému jazyku a gestům, které prováděla.
Mezitím na místo dorazilo několik lidí snažících se rituál překazit, no jakási neviditelná stěna jim bránila dostat se k oné ženě, stále provolávající neznámá slova . Tu zjevili se tři starší démoni k sesláni k obraně své svěřenkyně.
Nastal boj čítající spousty minut, no po porážce posledního z démonů se otevřely útroby země a ze šlehajících plamenů vystoupil samotný Ďábel, kterého síle se ani nevyrovnala ani přesila bojovníků, kteří se uchýlili k pomoci poslů.
Avšak bylo již pozdě, žena provádějící svůj rituál domluvila a zmizela, a tak když o několik minut později dobrodruzi zabili i samotného ďábla, nezbylo jim, než jen truchlit nad ztrátou své blízké.
No přece jen ji posléze nalezli nedaleko od toho místa, však ve společnosti jednoho zdémonů.
"Eliško, bojuj s tím, dokážeš tomu vzdorovat!", křičela Galia
"Je moje, již si svou cestu zvolila. Běž má milá, zdržím je ", prohodil démon.
Ze samotného ohně se zjevili rarachové, kteří se pustili do opodál postávajících hrdinů. Během boje dokončila vyvolávání a před zraky všech se ze země vynořil portál. Rázným krokem se k němu vydala, avšak něco jí nutilo křičet. Záhy zmizela v portálu, který poté zmizel tak záhadně, jak se zjevil.
"Poooommmoooocccccc"
*Hlas z dáli dozněl a připomínala jej pouhá ozvěna ve skalách*
Barbarka schází z hradeb, viditelně kulhá, ale snaží se to zakrýt. Poslední schod, když tu náhle ztrácí rovnováhu. Dopadla na zem, nehýbe se. Dělníci a stavitelé se sbíhají kolem ženy.
Otevírám oči. Rozhlížím se, prkenný strop. Kde to sem dyt sem byla na obchuzce v ... Vědomí znovu přerušuje bolest ...
Znovu se probírám, nade mnou se sklání jakýsi muž. Je to elf znám ho. Kdo to jen je nemohu si vzpomenout, mluví o nějakém léku. Znovu usínám.
Probouzím se s bolestí, v nosu mě dráždí strašný puch. Všechen cit, všechno já vnímá jen bolest v noze. Již poznávám tvář elfa. Odchází ven. Slyším hlasy, jako příkazy. Bolest prochází celým tělem. Zmítám se přivázaná k posteli, křičím. Nevím.
Probouzí mě strašná bolest v noze, horší než kdy před tím. Elf mi leje do rány na noze modrou tekutinu. Házím sebou v posteli. Někdo me drží za hlavu a něco mi leje do krku....
Probouzím se, u postele stojí elf a usmívá se.
"Lež Ast. Musíš si odpočinout."
Po chvilce vchází do dveří Rytíř Christian.
"Tak jak je jí?"
"Je jí líp. Díky zachránili ste jí nohu. Vlastne i život."
*starý kronikář namočil brk do inkoustu a začal psát do mohutné knihy*
Dnes ve večerních hodinách vyhlásila starostka města andorského lov na černého vlka který sužoval okolí města a farmářům rdousil ovce. Každý kdo měl nohy a ruce se vydal do přilehlých lesů a jal se vlka lovit. Ve velkém zmatku který panoval však lovci nebyli sto vlka udolat, neboť obrovská bestie byla nevídaně silna a proradná. Nakonec však pouhý počet lovců a strašlivý zmatek a hluk který vyluzovali vlka zahnal do jeho doupěte. Jaké bylo překvapení lovců když vlka následovali do tmavé chodby ve zříceninách. Hned po prvním kroku zakopli o notně ohlodanou mrtvolu neznámého muže křečovitě svírající v jedné ruce krví potřísněný deník a v druhé podivně páchnoucí kus masa. Deník obsahoval zapisky bývalého člena cechu alchymistického Oswalda Dilmerina který se stáhnul do ústraní a nikým nepozorován zkoušel účinky svých lektvarů na zvířatech. Ze zápisků v deníku lze vyvodit i spojitost mezi těmito pokusy a nedávným přemnožením krys a mimojiné v něm bylo zaznamenáno že obří vlk je pozměněn jekýmsi lektvarem zvětšování a jeho stvořitel zahynul při snaze dát mu maso s protilátkou. To nakonec lovci vlkovi podstrčili a po jeho proměně v obyčejného vlka propustili i ostatní uvězněná zvířata a rozebrali si skrovný majetek zesnulého alchymisty. Deník muže který se stal obětí vlastního výtvoru je k nahlédnutí v andorské knihovně a snad poslouží jako poučení ostatním, kteří by si chtěli zahrávat se zákony přírody.
*stařec parkrat fouknul na inkoust a zaklapl knhu* "Tak a ted si zajdu na korbel piva, nějak mi z toho psani vyschlo v krku" řekl si pro sebe a sfouknul svíčku.
Vážení občané,
neboť se začíná ztrácet dobytek a mnoho z nás se již potkalo s obřím vlkem, který má tyto neplechy na svědomí, vyhlašuji na zítřejší podvečer hon na vlka.
Pokud se najde majitel vlka, nechť se dostaví a nebo je předveden na začátek honu, kde nahradí škody napáchané vlkem a dále bude soudně stíhán pro veřejné ohrožení.
Začátek honu bude dán ve známost královkými trubači.
"Ach ja nešťastný! Ach ja prokletý! Fortuno proč se ke mě stále otáčíš zády!"
Mladý bard seděl na lavičce v Andoru a hořekoval nad svým osudem. Obyvatelé města si jeho malého neštěstí ani nevšímali... Až po delší době k zoufalému umělci přišel mladý modrovlasý elf a ptal se co se stalo. I bard mu se slzami v očích povyprávěl co se mu stalo a elf se ochotně nabídl, že mu pomůže. Po nedlouhém hledání nalezli v lese ztracenou knihu s písni, kvůli které bard tak lamentoval. Elf dokonce odmítl odměnu, že prý to nic nebylo a tak si bard alespoň předsevzal že o něm složí píseň... třeba se jednou i my dočkáme až ji někdo zazpívá...
Vážená paní starostko. Z informací které se nám donesly vyplývá, že nájemní pole cechu Vlků sídlícího v přilehlém okolí našeho milovaného města, bylo napadeno skupinou hladových krys. Dále cituji z priložené zprávy „Po jejich likvidaci jsme v rohu pole objevili podivnou díru. Když jsme se spustili dolu, zjistili jsme, že zde mají sídlo krysy. Naše zbraně je přesvědčili, že tu nejsou vítány. Na konci nory byla další divná díra, uvnitř na nás čekala zkouška ohněm...“ Z dalších informaci je zřejmé ze v oné “noře“ byla obří šedivá krysa nevídané sily, kterou odvážní Vlci po obtížném boji udolali. Máme důvod se domnívat, že tento čin vyřešil problémy s přemnožením krys zmíněné v mé předchozí zprávě, protože krysí nora se zhroutila do sebe a pokud nějací hlodavci přežili boj, jistě byli rozmačkání hromadou kamení.
S úctou Váš oddaný služebník Bryce, strážník andorský.
Važená paní starostko, v poslední době jsem já a moji kolegové stražníci pozorovali zvýšený výskyt obtížných hlodavců v Andoru a blízkém oklolí.
Ze zatím neznámého důvodu došlo k přemnožení krys a ty jsou stále více drzé ve svých výpravách za potravou. Snad se nám brzy podaří najít jejich hnízdo a tu obtížnou havěť vyhubit.
S úctou Váš oddaný služebník Bryce, strážník andorský.
Soužení zlé postihlo starého muže na cestě do svatostánku andorského.
U hřbitovní zdi mu zákeřný kostlivec vytrhl z roztřesených rukou meč zesnulého syna, za jehož duši se pomodlit šel. Naštěstí však Bůh jeho úpěnlivé modlitby vyslyšel a dva hrdiny mu seslal. Hrdinové síly pekelné přemohli a starci jeho naději navrátili.
Nechť jejich kroky ozařuje světlo.
