Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Při severní Andorské hradbě začali z díry vylézat skřeti, různi obrovští tvorové se skřetami spříznené a napadli vojáky strážící hranice. Pobili je všechny, čest jejích památce, až na jednoho, který stihl doběhnout do města Andor, upozornit co se děje a zmobilizovat obranu.
Ještě se skřeti nestihli ani rozkoukat, když hrdinové přišli k hranicím a zdolali je.
Pak si jeden se spolubojovníků něco všiml a zakřičel "Tady je nějaká díra. Odsud museli vylézt!". A tak se všichni jali vcházet do jamy a ocitli se ve skřetmi vyhrabaných tunelech.
Zde byl odpor mnohem tužší, ale hrdinové sekali potvory hlava nehlava.
Když se přetlačili až na konec tunelu, dostali se do jakési jeskyně, tam nestvůry
střežili vchod do díry, která vedla ještě hlouběji. No nestřežili ji dlouho.
Hrdinové je přemohli a vešli dovnitř. Vzduch byl zde mnohem víc ztuchlý, než v předchozí chodbě a odpor skřetu byl taky mnohem tužší. Hrdinové bojovali o každý krok, o každou píď.
Po dlouhém čase se dostali do jeskyně, ne nepodobné té ve vyšším patře.
Byl tam cítit jemný závan čerstvého vzduchu, který musel pronikat odněkud zvenčí.
A pak, dostali se k hrubě udělanému žebříku z polen a trámů.
Všichni vyšli ven a ocitli se na plošine někde v horách. Někde v dáli šuměl příboj moře a zpívali čajky. V průsmyku čekaly další nástrahy v podobě obrů. Průsmyk byl úzký a postupovalo se pomalu. Někdy se stalo, že z jámy za nimi vyběhli ještě nějaké nestvůry, ale byli několika
dobře mířenými ranami zlikvidovány. Mezitím se naše skupinka posunula dále, boje pokračovali.
Byli téměř u skřetí pevnosti, když se z ní vyhrnulo ven plno dvouhlavců, trolů a jiných obrovských monster a naši hrdinové se museli dát na ústup. O nějaky čas později, naši bojovníci zdolali obří nestvůry a vrhli se s vervou do skřetí pevnosti, kde se strhnul divoký boj. Umíralo se na obou stranách. Nakonec se hrdinům podařilo přebojovat přes pevnost až k molu. Zde skřeti již nalodeni, chtěli odplout do Andoru a napadnout teď nechránené město, jelikož nyní byla většina bojovníků v skřetí osade, Andor byl bez obrany.
Skřeti, kteří již nestihli odplout, byli zabiti a bojovníci použili jejích lodě na přepravu do Andoru. Ještě jedna bitva musela být vyhrána, a ta hrdiny čekala v Andoru na molu, kde se již skřeti kteří propluli, chystali zaútočit na Andor.
Až pak si mohla konečně naše cháska oddechnout. Tak tam tedy oddechovali a dívali se vzájemně na sebe a i přes tu námahu se usmívali. A cháska to tedy byla různorodá. Bojovníci, mágove, hraničáři, ba dokonce nechyběli ani bardové, kteří jistě budou ještě dlouho vyprávět příběh o hrdinném poražení skřetů a záchrane města Andor, jako to dělám třeba teď já.
Kněžích noha posvěcená
v temnou kobku vstoupila
hrobka, místnost potemnělá
i krve se napila
kostí chřestot na zem padlých
rozléhal se mezi zdmi
velký démon, křídel mocných
vynořil se za námi
z jeho pracek oheň sršel
a hrdla šel děsný řev
déšť jisker už na nás pršel
jak démona strašný hněv
na povrch on vyběhl,
svitem slunce zaskočen
množstvím lidských hrdinů
zabit, padl poražen...
Pán nemrtvých, démon z temných hlubin světa, byl poražen i se svou kostěnou armádou! Už nemusí se lidé třást! Už nemusí matky držet děti doma z obav před tímto netvorem!
Co probudilo se v podzemí?
Hrůza a děs...
Ztělesněný strach, který zježí všechny chlupy na těle...
Chřestot kostí ozývá se z podzemních hrobek
To temná armáda povstala, aby za svého pána bojovala...
V duši temno, v srdci chlad,
démon z temnot má už hlad....
Snad někdo cestu pod zem najde,
snad zlé sémě vyplení,
světlem snad zlá stvůra zajde,
její čas se naplní...
Ach andorská zem se třese,
nebožtíkům nedá spát,
vítr hlučný víří v lese
a šíří se noční chlad...
Zpoza dřevěné palisády se ozývají drsné hlasy...
"Hu! Mocná šaman umatlala mocná lék. My teď dost silná na zabít moc dvounožec!"
Postarší skřet jen pokýval hlavou a dál škrábal zaschlou krev ze sekery.
"Ty jít ještě za Grutak... aby on poslal jeho zlobr. A jít za Mahug. Říct, že brzo umřela moc prcek. Dvě slunce přejít nad hlava a my dobít lidská město!! Země třást se pod mocná tlupa!"
Postarší skřet se zatvářil tak zamyšleně jak jen to šlo...
"A potom jít za šaman ať udělala moc flaška... ty rozdat... hlavně zlobra."
"Hu!!"
Potom jen lehce zašustilo listí na stromě kus před palisádou a na zem neslyšně dopadl mladý elf. Rychle se rozhlédl a vběhl do lesa. Tam skočil na osedlaného koně a vyrazil tryskem k Andoru. Ty zprávy se musely dozvědět co nejdříve...
Později toho večera mohl náhodný kolemjdoucí vyslechnout rozhovor dvou mužů v andorské krčmě...
"Teda ještě že tu Gardu máme... a rytíře... prej s těma mrchama skřetíma pěkně zametli."
"Jojo... chystat na nás útok... Garda jim ukázala zač je toho loket..."
Dvě tmavé postavy se skláněly nad mrtvolou mamby.
"To byla poslední?"
"Ano, má paní."
"Máš tu krev?"
"Jistě má paní."
"Dobře, půjdeme."
V tu chvíli se se skály u stropu jeskyně ozval příjemný hlas.
"Dos shlu'ta reiyal bwael malar ussta, d'anthe ilythiirin..."
Obě stříbrovlasé postavy vzhlédly nahoru a spatřily krásnou ženu jejich rodu. Chvíli s ní hovořily a poté opustily jeskyni, aby předaly vše, o co byli požádány.
Budiž do Havantské kroniky zapsáno, že dne dvacátého tohoto měsíce ve večerních hodinách se objevil u farem na pevnině tvor pro toto místo vskutku netypický. To šedivého draka vyhnal hlad z hor a on potravu mezi farmami hledal. Díky duchapřítomnosti pánů Garreta a Dunadana, kteří se ochotně nabídli, že drakovi velké množství masa seženou, tento nezačal hlad svůj sytit dobytkem a obyvateli okolních farem. Doufejme, že pokud se podobná událost bude opakovat, najdou se opět podobně ochotní lidé, kteří Havant před dračím dechem svou prozřetelností ubrání.
Na podporu obchodu v království se pořádá zítra kolem osmé hodiny večerní dražba. Řemeslnící nechť nosí své výrobky v pytlících spolu se jménem a vyvolávací cenou a ukládají je do příslušné bedny na obvyklém dražebním místě [1452, 1607].
Zvěd přišel za svým velitelem a postavil se do pozoru.
"Pane! Mám tu hlášení!"
"Pokračuj vojáku..."
"Vrah královského mága Denawenda byl nalezen v pevnosti ukryté ve skalním masivu jihovýchodně od Havantu skupinkou dobrodruhů. Pevnost obsazená nemrtvými bojovníky byla vybita ve jménu královny a ukradená kopie návodu byla vynesena na povrch země."
"A co je s tou kopií vojáku?"
"Tu si přítomní dobrodruhové vydražili mezi sebou."
"Hmm... škoda jen smrti Denawenda... byl to dobrý mág... a ten návod... snad novému majiteli přinese víc štěstí než Denawendovi..."
