Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Občané Andarie,
procházel jsem si dnes ráno archiv naší knihovny, když v tu jsem narazil na obsahem velice zajímavou knihu, či spíše deník. Krom jiného zaznamenává živní příběh jistého požitkáře, jehož jméno snad ani nebudu vyslovovat, avšak také je tam zmínka o jakémsi odkazu, jenž autor zakopal na území našeho království. V zápisníku jsou popsány dokonce dvě cesty, které pravděpodobně vedou přímo k tomu malému, soukromému pokladu. Jeho obsah není deníkem odhalen, vždy je označen jen jako „Věc mému srdci nejmilejší“.
Chci proto dát šanci místním dobrodruhům na odhalení tohoto tajemství a jeho případné přivlastnění. Přepsal jsem obě dvě cesty do samostatných knih a hodlám je poskytnout dvoum skupinkám, čítajícím něco kolem 3 členů. Tyto popisy jsou k dispozici k vyzvednutí v andorské knihovně.
_______________________________________________________________________________________
Úspěšnější se nakonec stala skupinka pana Ilveta, jenž dorazila na místo a skrytý poklad odhalila. K všeobecnému úžasu šlo o bednu plnou alkoholických nápojů.
Podepsán Platón, správce Akademie a knihovník Andarie.
"Hruuum"
Ze země před vyjeveným horníkem povstala hromada kamene...
"Proč mne budíš dvounohý?"
Horník roztřeseným hlasem začal mluvit. Po chvíli však zjistil, že kamen mu neublíží a řekl mu proč přichází a po čem jeho duše touží.
"Hruuum, nech mě spát dvounohý..."
I tak horník odešel a nechal Strážce dolu opět splynout se zemí.
I tak se stalo osmého dne sedmého měsíce, že horník jménem Hefines spatřil v dole Andorském jeho Strážce. Budiž tak v kronikách zapsáno, aby všichni podlých úmyslů, jež do dolů vkročí před tímto Strážcem na pozoru se měli...
Několik postav neslyšně procházelo podzemím. Za nimi ležela už jen zkroucená těla kostlivců. Prošli až do místnosti plné stolů, kde na zdi visel obraz, který se rozechvěl jen se k němu někdo přiblížil. Stříbrovlasá žena ukázala muži s kopím ať obraz prozkoumá. Ten se sehnul a sebral ze země kamínek, který na obraz opatrně hodil. V tu chvíli se na místě obrazu zjevila postava...
"Kdo jsi? Kde jsi se tu vzala?" Otázky se sypaly na ženu z obrazu. Po krátkém rozhovoru skupinka, která ji našla svolila, že jí ukáže cestu k povrchu...
„To snad ne !“ vykřikl generál Nathaniel a praštil pěstí do stolu. „Tak on nám to odmítá dát ? Jak si to může dovolit ! Takovéhle drobnosti budou mít významnou roli v dalším vývoji války !“
„Obávám se generále, že je to tak. Odmítá ten magický dalekohled jen tak vydat. Budeme muset přistoupit na jeho požadavky a dané hádanky zodpovědět.“
„ Muset ? Muset ? My jsme stát ! Stačí jednoduchý příkaz a jeho tělo se bude houpat na šibenici. V sázce je budoucnost království. Není možné, abychom takovou strategickou výhodu nevyužili.“
„Pane, naši lidé si bohužel nejsou jisti, zda vůbec má onen artefakt stále v držení. Je dost možné, že jej někde ukryl či předal někomu jinému. Pokud se pokusíme jeho majetek zkonfiskovat, tak riskujeme, že ho ztratíme úplně.“
„Hm.. Nu dobrá, zkusíme to tedy jinak. Nech vyvěsit zadání oněch rébusů s poznámkou, že kdo mi předá jejich správné výsledky, bude náležitě odměněn. Pokud vím, tak Hádankář vyžaduje odpověd na všechny, je to tak ?“
„Ano pane, rovněž platí skutečnost, že by nám eventuelně mohl dát nějaké vodítko, pokud budeme opravdu bezradní. Ihned vše zařídím.“
„Dobrá, úspěšní hadači nechť mi pošlou zprávu. To je vše, odchod !“
Prvním úspěšným hadačem se stal pan Yakushi, jenž posléze překonal – spolu se svými přáteli – mnoho dalších překážek, než byl schopen odevzdat kýžený artefakt generálu Nathanielovi.
Udýchaný skřet přiběhl do jeskyně a s radostným povykem se přiřítil k dalšímu skřetovi rozvalenému na kožešině u ohně.
"Hu! Já nesla dobrá zpráva! Jak mocná šaman žádat pomoc tak ona muža říkat že došla! On chtěla za to že on pomoct 50 srdcí silná muža. To my získat když dostala se kam my chtít a když nedostala i ona muž umřela a nic nechtěla."
"Hum... dobrá zpráva ty nesla. Agrutha, dala mu za dobrá zpráva kus pečená jelen, on zasloužila. Až ty se nažrala tak šla sehnat celá tlupa... a zavolala Gurthuk a jeho zlobra. klidně slíbila moc kopa maso. Hlavně když on došla... my muset projít!"
Ležící skřet ukousl kus pečeného masa.
"Co tu ještě okouněla? Nažrat a sehnat tlupa!"
"Co řekla? Muža umřít? To dobrá.. aspoň nemusela shánět srdca. On dobrá posloužila k co my potřebovat. Lida ještě poznala síla skřeta!"
Ráno vyháněl malý pasáček krávy na pastvu. Šel jako vždy po cestě kolem Jižní pevnosti na louky u polí. Bývá tam šťavnatá tráva, která kravám moc chutná. Když se blížil k Jižní pevnosti, zůstal však s oněmelým úžasem stát. Tam kde stávala mocná pevnost ze starých časů bylo jen pár trosek... Po chvilce, když se vzpamatoval se rozeběhl do Andoru, kde to u banky vykřičel z plných plic...
"Mocná Knagh! Horda být připraven."
Veliký skřet se podíval na příchozího.
"Vurnug, ponrava! Mluvila s mocná Martug? Moct Knagh spolehnout na jeho tlupa?"
"Vurnug mluvila, Martug chtít tři kopa masa a jeho tlupa přijít."
"Jít za Martug a říct že dostat dvě kopa masa teď aby zlobr nažrat a dvě kopy masa když prorazit a mít země."
"Jak říkat mocná Knagh!"
Země se třese a veliký skřet se spokojeně rozhlíží na hordu kolem sebe.
"Dobrá, moc dobrá. I Buggug přišla. Dnes velká skřeta získat mocná vítězství!"
Po těchto jeho skřecích se v hordě zvedla vlna nadšení a křiku.
"Horda! Brána čekat! Martug a mocná zlobr pomoct a my projít!"
Následoval další křik a celá tlupa se začala přesouvat za svým vůdcem.
"Jak moct tohle nastat?! Hm? Vurnug ponrava! Nás být moc kopa jak oni moct vydržela? Radši mlčet!"
Veliký skřet srazil druhého k zemi a vztekle ho nakopl.
"Ty teď sehnat všechna skřeta z má země. Potřebovala víc země. A nedávala Martug ty dva kopa maso."
Skřet se otočil a vztekle kopl do kusu ohořelého dřeva.
Trubač prochází Andorem a na každém rohu vykřikuje:
"Severní hranice byla udržena! Děkujte plukovníku Gulordovi, Gardě a i těm, co šli okolo a přiložili svůj um k dílu. Skřeti padali k zemi po desítkách pod ostrými meči a mocnými kouzly! Vzdejte jim čest!"
Dvě postavy s palcáty a štíty se skláněly nad mrtvými těly zbojníku. Opodál se malou kamennou stavbou rozlévala slabá záře. Pozornost obou mužů se obrátila dovnitř malé stavby, kde se na zemi skvělo znamení kalicha. Záře uvnitř stavby zesílila, až je na okamžik zcela oslepila. Když se jim navrátil zrak, spatřili na zemi skleněný džbán plný rudé tekutiny.
"Hle krev beránčí nalezena byla..."
