Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Mladý muž ve vlčí zbroji a modrém plášti se svalil do židle u psacího stolu, skoro jakoby ho tam mrštila jakási vyšší moc. V pravačce svíral brk, v levačce inkoust a hleděl na, zatím prázdný, svitek před sebou. Nevěděl, jak začít. Nevěděl, o čem vůbec psát. Nevěděl ani, jestli to co se chystá udělat, je správné. V tom uslyšel ve své hlavě známý, avšak děsivý hlas, který ho nabádal k poslušnosti a vedl jeho ruku, vkládal mu slova do úst.
„Lide Andarijský,
tahle země, kterou nazýváte svým domovem, je pouhým červem ve srovnání s tím, co by vám mohl nabídnout Můj Pán. Vězte, že změna je život a každý, kdo se nepodrobí Novému řádu, zemře zapomenut bídnou smrtí. Rozhodnutí je na vás, ale předpokládám, že každý raději stojí na straně vítězů - a proto, se staňte členy mé armády. Čeká na vás bohatství, moc a sláva... První překážkou na naší cestě je Upír, schovává se v tom prokletém Tarkasu se svými spojenci krvesaji. Musí být zničeni!"
„Už nemůžu dál," stékala mladíkovi slza po tváři a celý se třásl. Za jeho zády se ozvaly kroky: „Pusť mě k tomu, prosím tě," ušklíbl se na něj jeho nový přítel, muž v plátové zbroji a rudém plášti. Ten, který ho do tohohle všeho zatáhl a bohužel, bojoval za odlišnou stranu.
„Zájemci o účast v nadcházející bitvě se mi nahlašte co nejdříve. Najdete mě každý den v podvečerních hodinách v Thyrské hospodě nebo na Andorském náměstí. Vaše jména nebudou zapomenuta a vaše činy nezůstanou neodměněny!"
*podepsán Garroth*
Válečník odložil psací potřeby a pohlédl na svého společníka. „Netrap se tím, Daemi, teď už stejně není cesty zpět," vycenil zuby v ďábelském úsměvu.