Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
IMERSKÁ – LEGENDA O BÍLÉ LIŠCE
V dávných dobách existovaly jen ryšavé lišky. I narodila se v jedné smečce liška bílá, se srstí bělostnou jak sníh. Ostatní lišky se jí smály, odstrkovaly a nakonec jí ze smečky vyhnaly. Smutná liška se toulala krajinou, vyhladovělá, slabá. Ryšavým liškám bylo hej, dokud se někomu nahoře v oblacích bílé lišky nezželelo. Jistě, byla jiná, ale to nutně neznamenalo, že je ošklivá. Mračna se zatáhla a začaly z nich padat velké sněhové vločky. Brzy celou zemi pokryl bělostný sníh. Smečka ryšavých lišek se najednou neměla kde schovat. Větší zvěř je lehce lovila a naháněla. Vždyť taky jejich kožešina zářila na hony daleko. Jen bílá liška byla pro oči dravců neviditelná.
Počet ryšavých lišek se nebezpečně tenčil. Přežila jen hrstka, která bez ustání utíkala, nevěděla kam. I tak se stalo, že znovu natrefily na bílou vyhladovělou lišku. A tentokrát k ní s pokorou a omluvou sklonily hlavu. Nalovily jí drobnou zvěř a postaraly se o ní, dokud opět nezesílila. Bílá liška jim odpustila a přála si, aby byli jako ona. Aby se mohli predátorům lehce schovat. A její přání bylo vyslyšeno. Zbytek ryšavých lišek se přes noc proměnil v lišky s bílou kožešinou, a stal se tak hrdým členem smečky původně zavrhované bílé lišky.
Kdesi v ruinách původního Imeru se klepe zimou vysílený cizinec.
ANDARIJSKÁ – LEGENDA O STATEČNÉM PODKONÍ
Před mnoha lety, kdy bylo v zemi andarijské stále více skřetů, než bylo zdrávo, žil na hradě král. Ano král. Císařství v té době ještě neexistovalo. A ten král měl překrásnou dceru, s vlasy zářivějšími než samo slunce. Tajně si na ní myslel hradní podkoní. A protože si byl vědom svého postavení, snažil se králi alespoň zalíbit tím, že pro něj vyšlechtí nový druh koně. Trvalo to roky, ale nakonec se mu zadařilo. Tou dobou už ale byla princezna vdaná a měla malého synka. Podkoní smutnil, ale práce s koňmi mu dopřávala radost. Jednoho dne byl hrad napaden armádou skřetů. Nikdo netušil, kde se jich tolik vzalo. Ale přemýšlet nebyl čas. Skřeti se probili přes hradby a pobili každého, kdo se jim postavil do cesty. Nejvěrnější stráž se snažila královskou rodinu dostat tajně z hradu pryč, ale byli prozrazeni. Podkoní to, schován, tajně pozoroval a viděl, že bude s královskou rodinou brzy zle. Vrátil se do stáje pro svého nejlepšího koně z jeho vlastního chovu a vyrazil, tak trochu jako sebevražedný blázen, vstříc královské rodině. Kůň zlověstně ržál a překvapené skřety na moment rozehnal. Podkoní neváhal. Věděl, že nezachrání všechny, ale... chytl do sedla malého královského synka a uháněl s ním k hradbám. Kůň se odrazil a s lehkostí, k překvapení všech, přeskočil hradby a vodní příkop pod nimi. Hrad sice toho času lehl popelem a nikdo v něm nepřežil, ale díky statečnému podkoní královský rod nevymřel a poslední dědic byl zachráněn, aby za pár let, v jeho dospělosti, mohl zemi vyrvat ze spárů skřetů, a navrátit ji lidem.
I ve vánoční čas se před stájemi dohadují tři osoby. Dokáže někdo jejich spor vyřešit?
MARGAARDSKÁ – LEGENDA O ROZHÁDANÝCH BRATRECH
Odmala obdivovali všechny magií nadané. Už jako malí kluci si přísahali, že jednou vynaleznou něco, co bude magii podobné a bude to obyčejným lidem rozdávat radost. Někdo by řekl, že na dětský slib zapomenou a když vyrostou v dospělé muže, bude se jejich život ubírat očekávaným směrem. Jenže místo toho Reeve s Terricem trávili celé dny zavření ve sklepě a snažili se stvořit to „něco“. Reeve vyučený alchymistou miloval pohled na oblohu a své pokusy s různými látkami, kdy se potemnělý sklep rozzářil všemi možnými barvami a zdmi rezonoval třaskot. Terric se pro změnu oddal jemné mechanické práci a hodiny se snažil sestrojit drobné mechanismy. Společnými silami dokázali své touhy skloubit a vyrobit to jejich očekávané „něco“. Terric chtěl několik kusů rozdat po celé vesnici, ale Reeve si uvědomil, že takovou věc by mohli prodat za nemalý obnos. Jistě by zbohatli. Terric s bratrem nesouhlasil, připomínal mu jejich dětský příslib, kterému se ale zlatek chtivý Reeve vysmál. Ten den se bratři pohádali téměř do krve. Terric sebral svých pár věcí a vyrazil do světa. Od té doby prý bloudí světem a rozdává lidem radost sám.
A mezi lidmi se špitá, že se v Hradišti objevil zas.
