Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Při severní Andorské hradbě začali z díry vylézat skřeti, různi obrovští tvorové se skřetami spříznené a napadli vojáky strážící hranice. Pobili je všechny, čest jejích památce, až na jednoho, který stihl doběhnout do města Andor, upozornit co se děje a zmobilizovat obranu.
Ještě se skřeti nestihli ani rozkoukat, když hrdinové přišli k hranicím a zdolali je.
Pak si jeden se spolubojovníků něco všiml a zakřičel "Tady je nějaká díra. Odsud museli vylézt!". A tak se všichni jali vcházet do jamy a ocitli se ve skřetmi vyhrabaných tunelech.
Zde byl odpor mnohem tužší, ale hrdinové sekali potvory hlava nehlava.
Když se přetlačili až na konec tunelu, dostali se do jakési jeskyně, tam nestvůry
střežili vchod do díry, která vedla ještě hlouběji. No nestřežili ji dlouho.
Hrdinové je přemohli a vešli dovnitř. Vzduch byl zde mnohem víc ztuchlý, než v předchozí chodbě a odpor skřetu byl taky mnohem tužší. Hrdinové bojovali o každý krok, o každou píď.
Po dlouhém čase se dostali do jeskyně, ne nepodobné té ve vyšším patře.
Byl tam cítit jemný závan čerstvého vzduchu, který musel pronikat odněkud zvenčí.
A pak, dostali se k hrubě udělanému žebříku z polen a trámů.
Všichni vyšli ven a ocitli se na plošine někde v horách. Někde v dáli šuměl příboj moře a zpívali čajky. V průsmyku čekaly další nástrahy v podobě obrů. Průsmyk byl úzký a postupovalo se pomalu. Někdy se stalo, že z jámy za nimi vyběhli ještě nějaké nestvůry, ale byli několika
dobře mířenými ranami zlikvidovány. Mezitím se naše skupinka posunula dále, boje pokračovali.
Byli téměř u skřetí pevnosti, když se z ní vyhrnulo ven plno dvouhlavců, trolů a jiných obrovských monster a naši hrdinové se museli dát na ústup. O nějaky čas později, naši bojovníci zdolali obří nestvůry a vrhli se s vervou do skřetí pevnosti, kde se strhnul divoký boj. Umíralo se na obou stranách. Nakonec se hrdinům podařilo přebojovat přes pevnost až k molu. Zde skřeti již nalodeni, chtěli odplout do Andoru a napadnout teď nechránené město, jelikož nyní byla většina bojovníků v skřetí osade, Andor byl bez obrany.
Skřeti, kteří již nestihli odplout, byli zabiti a bojovníci použili jejích lodě na přepravu do Andoru. Ještě jedna bitva musela být vyhrána, a ta hrdiny čekala v Andoru na molu, kde se již skřeti kteří propluli, chystali zaútočit na Andor.
Až pak si mohla konečně naše cháska oddechnout. Tak tam tedy oddechovali a dívali se vzájemně na sebe a i přes tu námahu se usmívali. A cháska to tedy byla různorodá. Bojovníci, mágove, hraničáři, ba dokonce nechyběli ani bardové, kteří jistě budou ještě dlouho vyprávět příběh o hrdinném poražení skřetů a záchrane města Andor, jako to dělám třeba teď já.
