Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Tenkou nit ticha pozdního andarijského večera v pracovně Jariwa, nejvyššího královského úředníka, náhle přetrhlo tlumené zaklepání.
„Vstupte !“ sykl shrbený muž sedící u ebenově temného stolu, jenž spolu s rozvrzanou židlí tvořil jediný nábytek v celé místnosti. V následném hlasitém zaskřípění, které vydaly panty mohutných vstupních dveří, téměř zanikl uctivý hlas vychrtlého sluhy vcházejícího do pokoje.
„Omlouvám se za vyrušení pane, ale objevil se zde jakýsi neotesaný námořník, který by vám rád předal jistý dopis. Nechtěl mi však sdělit obsah a zapřísahal se, že jej nevydá nikomu jinému, nežli vám.
„Je po úředních hodinách. Vzkaž, že pokud se mu poštěstí, tak ho zítra příjmu.“ Opáčil bezvýrazně Jariw, aniž by se obtěžoval vzhlédnout od dokumentů tížících jeho stůl.
Nežli sluha stačil sklapnout podpatky a uctivě vycouvat, jak měl původně v plánu, kdosi jej nešetrně chytil za rameno a odstrčil stranou.
„Mňo podívej vašnosto, nemám na nějaký průtahy čas. Nehodlám v týhle zemičce strávit ani o minutu dýl, než je bezpodmínečně nutný, jasný ? Mám tu pro tebe nějaký lejstro od Cestovatele, takže tímto ti ho předávám a poroučím se..“ Mohutný muž, jenž prvně odsunul sluhu, se nyní naplno vtlačil do místnosti, vrazil úředníkovi svůj náklad a dříve, než někdo mohl něco namítnout, vypochodoval z místnosti. Hřmotné zabouchnutí dveří se smísilo s Jariwovým nervózním odkašláním.
„Zřejmě to nebude zrovna dobrý člověk pane.“ pronesl sloužící polohlasně „Pokud dovolíte, vrátím se na své místo.“ Úředník jen bezmyšlenkovitě přikývl a sluha se ihned s drobnou úklonou odporoučel. Jariw se sklonil nad pergamen a počal zkoumat pečeť. Něco mu připomínala, avšak nedovedl si ten znak s ničím spojit. Zručně jí tedy rozlomil a začal číst.
Vážený pane Jariwe,
dlouho jsem odkládal okamžik, kdy budu muset usednout a stvořit dopis, jenž se Vám právě dostal do rukou. Jak je Vám jistě známo, v jednom z měst království sídlilo donedávna jakési společenství nazývající se Akademie, které v sobe schraňovalo veškerou vzdělanost známého světa, jenž se mu podařilo nashromáždit. Spolu s naší životní filosofií jsme jí po kouskách pouštěli do všech koutů království, abychom tak pomohli zlepšit úděl těch, jenž toho byli hodni. Avšak také se k Vám jistě dostalo, že většina z těch, kteří se nazývají Akademici, již opustila hranice Andarie a přestala se tak aktivně podílet na budování inteligence ve Vašem království. Je tedy mou nemilou povinností Vám oznámit, že od tohoto dne prohlašuji Akademii za definitivně uzavřenou. Náš cechovní kámen, stejně jako zbytek majetku společenstva, nechť připadne poslednímu z Akademiků žijících na území království, muži jménem Itah Noe.
S úctou Platón, bývalý správce Akademie a knihovník Andarie
Jariw pomalu svinul pergamen a natáhl ruku pro objemný svazek na polici před ním. Těžké desky zavrzaly, když úředníkova ruka počala otvírat knihu. Poté sáhl pro brk a namočil jej do inkoustu. Vyhledal krasopisně zapsaný nadpis „Akademie“ a dlouhou, tenkou linkou jej přeškrtl. Pak knihu zavřel, odložil zpět, zhasl svíci, která vnášela světlo do tmavé místnosti. Vstal, odešel ke dveřím, vzal z věšáku dlouhý kabát a ponořil se do tmavého, podzimního večera.
