Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Vlahá, temná jarní noc. Nad hřbitovem u velkého města poletují v bezměsíčné noci jen netopýři. Bledý měsíc ani nevykoukne zpod mraků, aby aspon na chvíli zkrotil noční temnotu svým světlem.
Tmu hřbitova najednou prozáří krátký modrý záblesk. Nedaleko hrobky se z ničeho objevuje mihotavy modrý ovál. Teleport. Vzduch kolem čpí magií, světlo portálu prosvětluje okolí. Najednou se portál zavlní a z něj vystupuje muž. Nevelký, s hustým plnovousem bílých vousů, lemujícím strohý obličej, z něhož zpod krempy klobouku jiskří temné, studené oči. Muž je oděny v tmavé robě a v ruce třímá žhnoucí hůl.
Muž se rozhlíží, nasává vzduch nosem. "Ano, to je to místo", pomyslí si. Prochází potichu spícím hřbitovem, něco si tiše mumlá. Občas holí rozryje kyprý rov, na některých místech se zastavuje a zkoumá půdu.
Pak začne vyvolávat, temnou nocí se nese zlý, studený hlas vzývající temné síly. Z trávy najednou raší kyprá hlína, objevuje se starý, dávno zapomenutý hrob.
Muž se samolibě usmívá, skandovaná zaříkadla řeči dávno mrtvých mu plynou ze rtů. Muž pozvedá svou hůl, opakuje slova zaříkání. Nekromant. Kolem něj se najednou země probouzí, jeden rov vedle druhého.
Muž pomalu prochází hřbitovem, na různých místech se zastavuje a znovu a znovu opakuje zaklínadla. Znovu se po celém hřbitově vynořují zapomenuté hroby...zatím prázdné.
Ale co to? Muž pozvedl hlavu, slyší klapot kopyt na ceste ke hřbitovu. Branou vjíždí dovnitř barbarka na koni, doprovázená válečníkem zakutým ve stříbře.
Muž se mračí.. "Co to je za hnidy, jež mě ruší" pomyslí si. Oba nově příchozí k němu zatím zamíří. Oba najednou spustí svým jazykem, jež muži připadá jako kvičení podsvičat. Velitelsky zadrží proud slov a ukazuje jim, aby zmizeli. Ani jeden jej neposlouchá.
Muž svraští čelo, na vyrušování nemá chut. A musí dokončit, proč přišel. Z jeho úst se vyřinou slova útočného zaklínadla, válečník je zasažen ohnivým úderem a klesá k zemi, blesk zasahuje i barbarku na koni.Ta se zakymácí, avšak přesto otáčí koně a odjíždí.
Muž je spokojen. "Ani jeden neni soupeř pro mě", pomyslel si. Avšak jezdkyně se vrací, míři na něj svým kopím. Nekromant znovu vyřkne zaklínadlo a pozvedne ruku. Jezdkyně je shozena ze sedla a v křečích se válí na zemi. Pak její jekot pomalu slábne, pohyby se zpomalují, až ustanou.
"Příliš slabí, bude to snadné" myslí si muž. Jeho práce je stejně již skončena. Pomalu prochází hřbitovem dozadu, míří k modrému mihotavému oválu a vstupuje do něj. Mizí v portálu, prochází jím na druhou stranu. Skrz portál je možné zahlédnout aspon na chvíli obrys jakési tmavé pevnosti, když měsíc přece jen prozáří nachvíli temná mračna. Portál se zamihotal a s tichým PLOP mizí..
Jen řada čerstvých rovů svědčí o tom, co se zde před nějakou dobou událo...
