Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Další noc se rozprostřela nad velkým městem.
Lampy svítí a několik vyděšených lidí se proplétá tmavými uličkami města, kde se v zapomenutých rozích ukrývají černé stíny.
Měsíc vykukuje z mraků a osvětluje svým bledým světlem krajinu. Na hřbitově jsou v měsíčním světle vidět desítky nových hrobů. Hřbitov tiše spí, jeho klid dnes neruší ani křídla můr, které se většinou v chuchvalcích shlukují kolem prskajících pochodní u vchodu do krypt, aby padly k zemi spálené žárem prskající pryskyřice. Opravdu ale hřbitov spí?
S tichým *PLOP* se v zadní části zamihotal vzduch, objevil se modrý ovál. Opět ten portál. Jako již předchozí noci. Vzduch kolem portálu se zachvěje a z něj opět vystupuje muž. Tvář má stíněnou kloboukem, oblečen je v temné robě a v ruce drží planoucí hůl. To nekromant opět přichází do světa nedávno pohřbených ze svého doupěte.
V tváři mu hraje vítězoslavný úsměv a kruté oči září pronikavým světlem. Dnes pozvedne své služebníky z jejich hrobů a dokončí práci, jež započal minulé noci.
Nekromant se rozhlédl a zamířil do středu hřbitova. Pomalu prochází řadami čerstvých hrobů, jež vytvořil předchozí noci. Má pozvednuté ruce a z jeho hole tryská energie. Pronáší slova vzývání temných sil, jazykem, jež je znám jen málokomu. Z hrobů za ním se vynořují kostlivé ruce. Nekromantovo vzývání slaví úspěch. Za jeho zády se z hlíny hrabou nemrtví – kostlivci, zombie, mumie.
Nekromant se zastavuje vprostřed hřbitova, hůl zabodává do země a pronáší slova moci. Vzduch kolem něj se chvěje energií. Otvírá bránu odněkud z neznáma. Poté velitelsky ukazuje směrem k zemi. V okruhu kolem něj se zhmotňuje několik nezřetelných stínů, co na sebe berou podobu příšer s tesáky a ostrými drápy. To jsou jeho nejsilnější služebníci. Jeho mazlíčci. Každému ukazuje na jednu z krypt, jich je na hřbitově několik. Příšery sklání hlavu a poslušně k nim zamíří.
Nekromant je spokojen. Jeho dnešní práce se zdařila.
Od brány hřbitova se však ozývá nějaký rozruch. Hluk boje, řinčení mečů a palcátů, výbuchy zaklínadel. „Nedají si pokoj, hnidy“ pomyslí si. „Několik patetických hrdinů a ubohých strážných nenaruší mé plány“. Rychlými kroky míří k bráně, kde se několik válečníků a čarodějů, kteří vycítili temná vzývání a svolali pomoc, snaží probít řadami nemrtvých do centra hřbitova.
Pozvedá hůl, z úst mu rychle plynou slova zaříkávání. Z hole šlehají plameny a blesky, které zasahují bojující dobrodruhy. Ti jsou s bolestnými výkřiky vrženi zpět, popálení od kouzel, sežehnuti jeho magií. Těžce se hrdinové sbírají ze země. Kostry je dále nepronásledují, očekávají příkazy svého pána.
Nekromant vyslovuje zaklínadlo, kterým uzavírá brány hřbitova nezvaným návštěvníkům. Dnes ne, dnes ještě nedovolí svým služebníkům vyjít z jeho bran. Ale již brzy, již brzy. „Okamžik mého triumfu se blíží“ pomyslel si. „Musím se připravit, dnešní noc ještě není ta správná pro mé plány“. Rychlým krokem míří k portálu a vstupuje do něj. Ten za několik okamžiků s tichým *PLOP* mizí.
A zatím se hřbitovem rozléhá klapot kostí a skřeky rozvášněných nemrtvých, služebníků temného nekromanta.
