Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Knihovník se rozzlobeně nahnul dopředu a popostrčil skomírající svíčku tak, aby její světlo ozářilo popředí stolu. „ Jistě že to všechno sepisuji, sepisuji příběhy všech lidí z Eliamoru ale nemám ve zvyku ukazovat lidem nedokončenou práci.“ Knihovník se zachmuřil ještě více ale vytáhl několik smotaných pergamenů, převázaných koženým řemínkem. „Máte štěstí že chci ještě chvilku psát o svých lidech a nerad bych kdyby je všechny pobily. Tu máte a ne že to budete někde rozšiřovat!“
„Měl jsi pravdu Sagi“, otočil se Alkin na druhého Pretoriána „Bojím se že nás nebude dostatečné množství, abychom to dotáhli dokonce“. Znovu se otočil a přelétl pohledem skupinku lidí shromážděnou ve sklepení otrokářské věže, kde nalezli úkryt před zrakem jezdců. Templář, dva Strážci, Pretorián, několik mužů Thyriské domobrany a hrstka civilistů. Nebyla to ani polovina toho v co při shromažďování lidí doufali ale bude to muset stačit. „Myslím že většina z vás ví proč tady jsme ale neuškodí když to zopakujeme. Jak víte jezdci se pokouší přivést k životu nějakou nám neznámou sílu. Neznáme zatím způsob jak s nimi účinně bojovat ani jak zastavit jejich plán. Z jedné knihy jsme se však dozvěděli o dvou zbrojích, které mají moc odolávat síle jezdců a možná je snad dokonce oslabují. Jistě chápete že je více než důležité, pokusit se zbroje nalézt dříve než vyprší ultimátum, co nám dali jezdci. Dnes se chystáme vypravit pro jednu z těchto zbrojí, ukradenou a ukrytou uprostřed skrytého údolí, nedaleko od nás. Mějte však na paměti že jezdci, se nás možná pokusí sledovat a že jim nesmíme prozradit kde se zbroj nejspíš nachází.“ Zanedlouho poté výprava vyrazila.
„Desidia Arcanum!“, vykřikl Nexus a obří černá mamba ztuhla uprostřed vražedného útoku. Alquist se odkutálel stranou aby se vyhnul hadím zubům, ostrým jako dýky, ze kterých odkapával jed a opodál se vyškrábal na nohy. „Ty hade!“, Alquist si vyhrnul rukávy a mocně zvolal „Evoco Daemon!“ Vzduch se zatetelil a část průchodu zaplnilo obrovské chlupaté tělo démona, který se hned sápal po nehybném hadovi. Skupina v průchodu už nějakou dobu bojovala ale tunel pořád více připomínal klubko hadů než podzemní tunel a za magickými zdmi to jen vřelo. Jistě by to bývali vzdali, nebýt nečekaného příchodu dalších bojovníků ze všech koutů Andarie.
Bílý sloup ohně se roztančil a začaly z něj odletovat malé svítící jiskřičky, které za malou chvíli naplnili celý domek jasným oslepujícím světlem. Někteří jen zavřeli oči, jiní se úplně odvrátili od ohně, ale když se podívali zpět měli pohled všichni stejný. Alkin stojící uprostřed ohně se nechápavě rozhlédl „ Co je? Taky jsem to zkusil…“, když při omluvném gestu zdvihl ruce, ihned pochopil jejich pohledy. „U Athona, to je ta zbroj.“ Dlouhou chvíli tam všichni jen stáli a prohlíželi si lesklou zbroj. „To chcete říct že stačilo abych si stoupl do toho ohně a nemuseli jsme tady hodiny luštit tu hádanku?!“ Nexus mírně kývl „Pravděpodobně si tě vybrala, stejně jako si ta druhá vybrala Kibu.“ Alkin si stále prohlížel zbroj, když mu pohled padl na pokroucené rukávce, chtěl si je lépe prohlédnout a pokusil se odepnout nárameník, jenže to nešlo. „ Myslím že máme další problém. Ta zbroj vypadá poškozená a navíc ji nemůžu sundat!“
Do Pretoriánských kasáren se vřítila skupina mužů na koních „Jezdci napadli Imer! Pretoriáni máte zbroj, musíte tam jít!“. To byla ta chvíle které se Alkin obával od doby kdy si ho zbroj vybrala a ačkoliv se na to připravoval, bylo pro něj těžké odpovědět „Obávám se že bych v Imeru nebyl moc platný. Vůbec nevím co bych měl dělat a jestli zbroj funguje když je poškozená. Navíc jsme ještě nenašli zbraň kterou bychom mohli proti jezdcům bojovat.“ Toho dne naštěstí jezdci zřejmě neměli v úmyslu nic víc než vyděsit obyvatele a získat pro sebe další sílu. V klášteře Slunce se později sešlo několik lidí, kterým bratr Sik dal novou naději slovy „ Ke zbrojím patří ještě meč a štít, zatím se nám však nepodařilo přeložit přesné místo kde se nachází ale nemějte strach jsem si jistý že na to brzy přijdeme.“
Muž se naposled zamilovaně podíval na zbroj, hlava mu klesla na trávník a jeho pohled strnul někde v nadpozemských výškách. Nikdo nevěděl, kde ho jezdci objevili, co s ním chtěli udělat ani jestli se mu podařilo utéct nebo ho jezdci již nepotřebovali. Tak či onak, jeho chvilková svoboda byla vykoupena jeho životem. Nexus vzhlédl od těla „Opravil je?“ „Asi ano, rukávce nejsou už tak pokroucené“ , odpověděl Alkin a narovnal se „Škoda že jsme ho nenašli první, takhle všechna tajemství odešla s ním. Sice tu zbroj ukradl a ukryl, ale záleželo mu na ní a určitě by nám s ní pomohl.“ Lidé se začali pomalu vytrácet až nakonec zůstala u nehybného těla pouze skupinka Pretoriánů. Rozhodli se ho pohřbít na Thyriském hřbitově a tak se zanedlouho rozcházeli i Pretoriáni, zatímco cizinec snil svůj věčný spánek na dně mělkého hrobu. Když Alkin osaměl, znovu, jako už posté za posledních pár dní, se podíval na lesklou zbroj „Říkal že to musím chtít z celého srdce? Že musím věřit?“
