Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Vážení obyvatelé císařství, jménem Lorda Gryzzlyho vám tím to listem chci od srdce poděkovat, že jste během dnešního večera prokázali odvahu a statečnost při osvobození Margaardu. Vaše skutky nebudou nikdy zapomenuty a pevně doufám, že vám náš dluh budeme moc v brzké době splatit.
Velmi nás mrzí nastalá situace s Thyrisem, proto nabízíme jeho obyvatelům pomoc. Každý, kdo ji bude potřebovat nás může vyhledat na Tuláckých ostrovech.
Jistě si mnozí z vás říkáte jaké budou naše následující kroky. V první řadě uctíme památku obyvatel, kteří byli zabiti nepřítelem a dáme jim místo posledního odpočinku. Další kroky budeme plně koordinovat s Rytíři a Gardisty.
Za hradiště Margaard
zástupkyně Lorda Gryzzlyho
Starostka Aishlyn
Vážení obyvatelé císařství,
dnes jsme po dlouhé bitvě dostali do rukou zpět zcela zpustošené město Margaard.
Zároveň byl silami Vládce zabrán Thyris. Město je obsazeno nepřáteli ve vlastním zájmu se k němu nepřibližujte.
Další kroky budou projednány brzy.
Elfka v plátové zbroji stála před stolem, na kterém byla rozložená mapa Margaardu. Vypadala značně znaveně. Na okraji stolu měla šálek čaje a několik prázdných džbánků. Nehnutě zírala do plánů. “Na co jsem zapomněla? Co mi uniká? Co můžeme udělat lépe?” mumlala si pro sebe.
**
Muž s dlouhými havraními vlasy a korunou na hlavě seděl na svém trůnu a zrak měl upřený na stůl stojící opodál. Usmíval se. “Zajímavý plán. Kdybych o něm nevěděl, nejspíš by měl i naději na úspěch. Škoda. Škoda, že stále stojí na opačné straně. Však i ta nejpevnější větev časem ztrouchniví a zlomí se. Obzvlášť, když tomu trochu pomůžeme.”
**
V dřevěném městě bylo i večer velice rušno. Postava s kápí na hlavě a v černočerné róbě procházela městem a sledovala své pilné včeličky. Jedna z včeliček k postavě přispěchala a rychle spustila: “Už je vše téměř připraveno pane!”
Postava se otočila a světlo luceren jí až nyní ozářilo tvář. Tvář, která scházela. Pod kápí byla pouze maska, ve které se podivně přelévaly barvy na různých místech, z bílé na černou a zase zpět.
“Výborně, pak je tedy dokonáno.“ Na malý moment se odmlčel. “Vlastně ne. Ještě je potřeba udělat jednu věc. Přiveďte všechny zbylé obyvatele. Posloužili nám dobře, ale čas jejich užitku vypršel. Teď jsou pro nás spíše přítěží. Všechny je přibijte na kříže. Ať nepřátelé vidí, co způsobili. Nikdo nebude moct prozradit náš plán.” To celé řekl hlubokým, ale klidným, naprosto nezaujatým mužským hlasem.
Včelička hlasitě polkla, přikývla a běžela předat zprávu dál.
“Téměř bych byl i zvědav, co řeknou na naše překvapení.” Z rukávu dlouhého roucha vytáhl smotaný svitek. I v tomto stavu na něm byly viditelné zeleně zářící runy neznámého původu. I člověk bez magického citu byl schopen poznat, že z něho magie přímo sálá.
Bez mrknutí oka sledovala křišťálové sklo své věštecké koule. V pomalém tempu svými dlaněmi kopírovala její obliny. Do červeného stanu se neúnavně opíraly sluneční paprsky a mořský vánek deroucí se trhlinami v látce rozbíjel alespoň trochu to téměř nesnesitelné dusno uvnitř. Ženě s havraními vlasy mající zálibu v křiklavých barvách to zjevně nevadilo. Působila jako v transu. Dokud náhle nevykřikla a neodskočila od věštecké koule tak, až se zrnka písku od jejích bot rozlétla všude okolo.
"Jaj, dilino! Amen savoren akana chudena! Ča vareko baro zoralo šaj amen šegetinel!" Ulevila si nadávkami na toho neschopného břídila, kvůli kterému celému andarijskému lidstvu hrozilo, že se stane loveckou kořistí a kvůli kterému je potřeba rychle najít nějakého schopného hrdinu. Úlek vystřídalo zamyšlení. Jedna myšlenka vystřídala druhou... kde ho vzít. A co by z toho mohla mít.
V hlavě si připomínala obrázek z koule. Muže v nafialovělém hávu, který se vinou své neschopnosti a blížící se katastrofy hroutil blízko kamenného oltáře.