Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace
zapis

svitek

Kronika andarijských dějin





Na této stránce naleznete odkazy na nejrůznější historické prameny popisující dějiny zemí andarijských, jejich sounáležitostí i obyvatele v nich žijící.

- Questy - Kronika -

~ Amulet ~

Amulet
"3.súlimë rok útrap"
Zakopal jsem ten náhrdelník daleko od všech , na bezpečném místě kde by ho nikdo nehledal.
Je mimo Lewan a to je důležité. Počkám dokud Zedd a Naladris něco nevymyslí a pak se pro něho vrátím...
"6.súlimë rok útrap"
Co se to sakra stalo , probudil sem se ráno v kytkách na Lewanském náměstí celý od hlíny a
krve a to nejhorší je že mam na krku ten divný amulet co jsem nedávno zakopal.
Není mi dobře něco se semnou děje musím za Zeddem snad mi dokáže pomoci.
"13.súlimë rok útrap"
To třeštění v hlavě mě zabije. Mám spoustu divných snů ve kterých vidím sám sebe a ostatní při bitvách jako by nás něco z dálky pozorovalo. Po Zeddovi ani stopa už aby se ukázal tohle dlouho nevydržím. Zrovna teď se muselo tohle stát....
"16.súlimë rok útrap"
Konečně jsem potkal Arandura ta bolest byla neúnosná , dal mi nějaké lektvary co by mi měli zklidnit bolest a slíbil že mi pomůže. Je mi po nich lépe , ale z tím kolík jich je mi takhle nebude nadlouho musím šetřit....
"20.súlimë rok útrap"
Přemýšlel jsem o tom co semnou asi bude. Bolest po těch lektvarech sice ustoupila , ale nevěřím že to vydrží věčně. Snad Zedd najde nějaké vodítko a zbaví mě toho prokletého amuletu. Pokud ne kdo ví jestli z toho všeho nezešílím nebo třeba neumřu... Je to ironie zrovna teď se to muselo stát , zrovna když jsem napsal ten dopis a doufám že se již konečně vyplní moje sny... Jenže v tomhle stavu... je mi z toho všeho do breku.
"30.súlimë rok útrap"
Dny utíkají a zásoby lektvaru se tenčí , sny už se mi nezdají tak často jen sem a tam nějaké útržky. Od Zedda žádné nové zprávy a ani z hradu žádný dopis... Zapojil jsem se do pár bojů sílu jsem neztratil , ale nejsem si tolik jistý jako kdysi kdykoliv může přijít nějaký záchvat a v boji to může být osudné... nejen pro mě ale hlavně pro ty ostatní...
"z deníku Macrose"
dne 04.04.10 zapsal(a) Seeker
ornament
Amulet II.
"5.víressë rok útrap"
Dnes mě vyhledal člen elfí armády. Doručil mi vzkaz od Naladrise Chaného. Vydal jsem se proto ihned do jejich sídla.... Zedd možná našel vodítko k odstranění toho amuletu ikdyž jsem už nedoufal…
Arandur objevil jakousi knihu, která by mohla být právě tím vodítkem které hledáme, jenže se po něm slehla zem.
Nikdo z nás netušil kde začít hledat …Amulet a ta kniha jsou spolu nějak spojeny čím bliž jsem knize byl tím více amulet zářil. Nebylo jednoduché se k ní dostat skřeti ji bránili zuby nehty. Byla to tuhá bitva , ale díky pomoci mnoha dobrodruhů jsme knihu snů a stínů nakonec ukořistili. Jenže mě čekalo nemilé překvapení… Získání knihy nebyl konec mého zlého snu ale jen jeho pokračování. Nejeden bojovník padl k zemi při zkoumání této knihy a nikdo netušil jak se jí nadobro zbavit…
Kniha sama od sebe začala prozpěvovat jakousi hádanku:
v temnotě a tmavé noci,
světel pár,
u luny a v skřetí moci,
najdeš sílu povstat sám

snad když tohle někdo rozluští zbavím se já toho ďábelského amuletu….
Kniha sama vyvolávala nebezpečná monstra a my pořád nevěděli co sní a tak nás napadlo zakopat ji pod zem a pomohlo to. Není tak nebezpečná když je v temnotě a tak jsem ji uložil do truhly zabezpečil ji spoustou zámku a uschoval ji ve zdech nedobytné pevnosti. Musíme dál hledat odpověď…
Co mě ale děsí nejvíc je můj stav. Běsnění mojí hlavy je horší a horší a co víc mám halucinace , to se mi ještě nestalo … pokud to takhle půjde dál budu brzy šílený a nebo opravdu mrtvý….

"z deníku Macrose"
dne 05.04.10 zapsal(a) Seeker
ornament
Amulet III.
6.chlastavce rok rumu

Dnes mě z pravidelnýho odopledního odpočinku vyrušil hluk linoucí se z venku. Když sem vyběhl a chtěl ostatní seřvat proč dělají takový kravál v době odpolední siesty narazil sem do smradlavýho skřeta. Celá pevnost se jimi jen hemžila. Společně s ostatníma sme je nakonec všechny poslali na věčnost, ale hlavní brána, Antian a Nard to schytali. Snad budou ale všichni tři zase v pořádku. Nakonec se nám podařilo zajmout jednoho skřeta v kuchyni, ale ani přes naše dokonalé vyslýchací techniky sme z něj nedostali nic jinýho, než že máme vrátit knihu. Sice nevím jakou knihu chtěl, ale smradlavým skřetům nic vracet nebudu. Kór když mě probudili z hezkýho snu.

z deniku Pana Abua .. pána všech moří..
dne 06.04.10 zapsal(a) Seeker
ornament
Amulet IV.
8. pučence, rok kralika

Zrovna jsme se chystali večeřet, když se obloha ztemněla a žačalo bouřit. Několik blesků uhodilo do pevnosti, tak jsem raději šla zkontrolovat strechu, jestli je v pořádku. Když jsem otevřela dveře vedoucí na střechu, zahlédla jsem na střeše tvořící se černý portál. Z portálu začali vylézat skřeti. Vykřikla jsem. Za pár okamžiků u mě stál Abu a Priotus.
Začal nelítostný boj. Priotus skřety spaloval pohledem a znehybňoval lusknutím prstů. Abuovo kopí páralo skřetí těla... no a já jsem se snažila moc nezavazet. Ze začatku nám to celkem šlo, ale bylo jich čimdál víc a začali nás obkličovat. Naštěstí nám dorazili na pomoc Ilumináti a rytíř od řádu Templářů. I když skřetů bylo hodně, tak díky statečnosti všech přítomných bojovníků, bylo skřetctvo rozsekáno, rozčtvrceno, rozpárano a tak...
Podlaha naší pevnosti byla pokryta desítkami neli stovkami skřetích těl a byl všudypřítomen pach jejich krve. Pustila jsem se do ošetřování raněných. Naštěstí zranění nebyla moc velká. Nejhořší zranění snad utrpěl Priotus když jej zlobr shodil ze střechy, vypadá to na zlomenou nohu.
Když vypadalo, že je klid a že všichni jsou v pořádku, šli jsme zkontrolovat knihu, pro kterou měli namířeno skřeti. Kniha zase začala promlouvat nám neznámým jazykem a začal se z ní linout černý dým.
Rozhodla jsem se vyhledat pana Macrose. Když jsem jej dovedla k truhle s knihou vypadal velmi vyčerpán. Měl snad i halucinace, jelikož někdy mluvil úplně z cesty.
Na knize zářily i pečeti měsíce a hvězd. Také temně zářil Macrosův náhrdelník. Vynesli jsme knihu pod čistou noční oblohu. Kniha se žačala třást a vypouštět černý dým. V dýmu byly vydět siluety stvoření, které zdáleně připomínaly dryády. Ty stvoření vyletěly z dýmu párkrát zakroužily nad pevností a vrhly se na nás. Začal opět boj a z dýmu vylétaly další a další. Naštěsti někdo z přitomných hodil knihu do truhly a zamkl ji na několik západů. Letající stvoření padly hlavně díky statečnosti Abua.
Macros s velkou námahou zvedl truhlu a odnesl si ji se slovy, že nechce nadále Družinu vystavovat nebezpečí. Dali jsme se do oprav pevnosti a poté zasedli, k již studené večeři.

z deníku Rii el Moor
dne 09.04.10 zapsal(a) Seeker
ornament
Amulet V.
"11.víressë rok útrap"

Proč... proč už mi nedají pokoj... , už nemůžu nevím jak dál. Jak dlouho mám ještě trpět tohle všechno . Není dne kdy bych neměl klid. Není noc kdy bych se neprobouzel z nočních můr. Není místo na zemi kdy bych se před nimi schoval.
Kdo by mě hledal v rozpadlé ruině někde v hlubokých lesích a přeci si pro mě přišli. Bylo jich mnoho a chtěli po mě tu knihu. Vzdoroval jsem , bláhově jsem čekal na pomoc , ale nikdo nepřicházel.
Ten skřet se mi snažil vysvětlit že jsem byl vybrán pro nějaký účel že to znamení co mam vyryté na rameni je tomu důkazem. Jenže co je tím účelem ... to nikdo netuší.
Nakonec přišli , zachránili mě , dobrodruzi ze všech koutů země mi pomohli. Jenže bylo už pozdě skřet mi sebral knihu.
Ten ohava! Vyslovil neznámé zaříkadlo v podivné řeči a najednou jsem spal ...
Byl to sen ? možná ano , možná ne. Byl jsem na podivném neznámém místě ne sám poznával jsem obličeje dobrodruhů kteří mi přišli pomoci. Stalo se tam něco zlého ten skřet vytvořil jakýsi portál pomohla mu k tomu ta zatracená kniha no a potom se odtud vynořila postava připomínající muže.
Hledala toho kdo vytvořil portál , ale skřet zmizel . Postava se proto přesunula do přilehlé budovy kde na podstavci ležel klíč ke knize , pečeť kterou hledám. Jenže kde je to místo kde ji hledat o tom se mužem jen hádat. Potom už si jen pamatuju probuzení byl to asi jen sen , ale byl tak skutečný...
Skřet se vrátil a dobrodruzi jej porazili a zmocnili se knihy , už ji zase mám nikdo se ji nesmí zmocnit musím ji schovat na bezpečné místo i když před těmi skřety není v bezpečí asi nikde.
Kniha je nyní schována ve věži z mohutných kamenů , kolem vchodu jsme vystavěli palisádu nebude lehké se dovnitř dostat teď už jen počkat na další útok . musíme se dozvědět víc...
Pokud ten skřet mluvil pravdu nemám moc času , nemám na výběr stejně jako on se stanu přisluhovačem tajemného pána , kdo ví jestli to nebyl právě ten v mém snu ...

"z deníku Macrose"
dne 11.04.10 zapsal(a) Seeker
ornament
Amulet VI.
Byl krásný den, slunné ráno rozsvítilo celý dům, a zrovna tak místnost, ve které Walldezz spal. Samozřejmě ho tolik světla probudilo. Promnul si oči a vstal ze svého lůžka a jako každé ráno, jej první cesta vedla za ranní očistou. Vyšel tedy před dům k sudu s vodou, aby se opláchl. Vyrušil ho však dusot koňských kopyt. Přijel jeho přítel, pan Kiba. Jako vždy se vřele přivítali a prohodili pár zdvořilostních větiček. Yagovi to ale nedalo a zeptal se Kiby na pravý záměr jeho návštěvy. Kiba bez dlouhého přemýšlení řekl „Flavio mě sem poslal“, „Flavio“ vyhrkl ze sebe Walldezz, když zaslech jméno barbara, který před nedávnou dobou opustil jeho a jeho družinu. „Ano“ řekl Kiba a vyprávěl mu, jak se barbar v Andoru přihnal na náměstí a sháněl Yaga, pak se zeptal Kiby, jestli by Yagovi odvezl svitky, že ho nemůže najít. A tak se Kiba vydal do Tarkasu za Walldezzem. Yago si svitky přebral, prohodil s Kibou pár dalších větiček a v dobrém se rozloučili. Sedl si domů, rozlomil pečeť svitku a četl

„Huu ušák, mě včera stát divná věc. Já nevědět co to, to sen, nebo pravda, já nerozumět. Bejt Baruk co máchat s palice. Ty prej moudrá a umět s kouzlo, já ty nikdy nepotkat, ale znát řekhli Mahtion a ten tě znát a já věřit von. Ty si teda přebrat co já ti teď říkat. Já kopat v důl, já sám tam, už dost unavená moje ruce a tak se na chvíli svalit na zem. Asi usnout bo co, nebo nějaká ta veše kouzlo grrrr. Já sen bejt někde na písek a vokolo já hromada zelenejch. Nevědět vo zelenej moc, jen že zelená a když hodně prásk do hlava, tak zhebnout. Bejt jich hromada vokolo já ale všechen tupě čumět a ani nic nedělat já, já mezi nima klidně běhat a voni nevšimnout si já. Jen jeden tam co mu rozumět, von nějaká kniha hledat, a mstít se až najít, pěkně rozčílit von. Bejt tam taky nějaká podstavec s drahá kámen, von u toho nějaká rituál nebo co. Divnej sen a divnej věc. Pak zelenej rozplynout nějak a já probudit zase v důl vopřenej vo trám. Walldezz ty s tim něco dělat, protože já nechtít znova zdát tohle a jestli s tim ty nic nedělat, já najít ty a donutit tě.“

Yago odložil svitky a vytahl ze stolu novy prazdny svitek na ktery začal něco psat.


dne 11.05.10 zapsal(a) Seeker
ornament
Amulet VII.
Malá skupinka v potemělé místnosti zuřivě debatuje a dotazuje se vousatého hosta na jistý ostrov. Po záporných odpovědích, opět přikročí ke své debatě, kterou vedli než tento vzácný host přišel. "Musíme ji skrýt tady.... Ne, u Thyru jsou jeskyně kde si ji nikdo nevšimne... Myslím že bude v bezpečí když ji přesunem do Andoru... Musíme to říct Macrosovi" Tak běží hodiny až se nakonec skupina dohodne a vyrazí do Havantu za svým cílem.
Shodou okolností si ten samý čas vybral jejich protivník i zdánlivě neškodná knížka. Vše skončilo velkým pozdvižením a bojem. Jako první na místě byl rytíř Bořivoj a Shangallar. Ti okamžitě začali likvidovat nápor temných bytostí, po chvilce se knim přidali Lovci a další dobrodruhové. Když se zdálo, že povrch před pivnicí je vyčištěn vylodili se skřeti. Naštěstí jen malá skupinka, která byla v zápětí odražena.
Stateční obránci otevřeli dveře do pivnice a sestoupili po schodech. Zde na ně už číhali další zplozenci temnoty, které bylo třeba zprovodit ze světa. Po krátkém leč namáhavém boji byla truhla v bezpečí. Nutno říct, že podzemního boje se účastnila jen mála skupinka. Větší část obránců, která se nedostala s první skupinou dovnitř zůstala venku a byla zákeřně napadena skřety. Ti se vylodili nedaleko pivovaru. Ale byli odraženi, do jednoho pobiti a loď byla potopena. Než ovšem byli skřeti poraženi malá družina urychleně s vypětím veškerých sil přemístnila truhlu na bezpečné místo.
V Havantu se mezitím zjevil duch skřeta a pronesl tajmné poselství o tom, že toto byl jen začátek, že přijdou další skřeti.
Proto se mějme na pozoru, skřeti nejsou tak slabí jak jsme se domívali.

"sepsal kapitán Shangallar"
dne 17.05.10 zapsal(a) Seeker
ornament
Amulet VIII.
Dne 17. měsíce Av, se okolo dvacáté hodiny večerní před Ilerenskou tvrzí začali sjíždět přizvaní páni. Plán a cíl jejich schůzky byl jasný. Bylo nanejvýše nutné se sejít a poradit se, jakým způsobem bude dále postupováno v té nepříjemné, skřetí záležitosti.
Nejdříve přijeli elfové z Lewanských hvozdů, jmenovitě Rytíř Chane, Naladris Marschall a sličná elfská dívka Sylvanas. Ty ještě u vstupní brány dostihl další přijíždějící a to pan Walldezz. Nedlouho po něm přijel barbar Konrád a elf Attanon. Jako předposlední se dostavil nově zvolený starosta města Andorského Shangallar a nakonec zapisující Edmund Platfus. Ty všechny pozval do tvrze Rytíř Bořivoj.
Radili se nějakou dobu, shrnuli si skutečnosti, které mají spojitost s knihou a tajemným amuletem, jež nosí pan Macros. Snažili se přijít na kloub zejména tomu, jak kniha přivolává skřety a zejména tedy Murdoka. Přes počáteční spory, a nesmyslné nápady, které byli vyvráceny sotva byly proneseny se nakonec usnesli. Slečna Sylvanas si všimla, že kniha vydává jakýsi zvuk, je li to zpěv, či melodie, to jest sporné ale zvuk je to bezesporu. Byl to rytíř Bořivoj, kdo přišel s nápadem knihu nějakým způsobem odhlučnit, odstínit, chcete-li. Problém tedy spočíval v tom jak.
Netrvalo dlouho a pan Walldezz vstal a pronesl „Zvuk slyší zejména skřeti, pro nás je jen těžce slyšitelný. Je tedy jasné, že musíme využít skřetů k tomu, abychom knihu odstínili. Jak donutíme skřety ke spolupráci je věc druhá, Ale toto považuji za nejschůdnější cestu k námi vytyčenému cíli.“ Ostatní bez výjimky souhlasili, i když na výrazech jejich tváří bylo patrné, že se jim jakýkoli druh spolupráce se skřety příčí. Bylo tedy rozhodnuto, půjde se na lov, chytí se jeden skřetí šaman, odvede se do tvrze a tam bude mučen tak dlouho než začne spolupracovat.
Vstali tedy od stolu s tím, že se vydají na lov zmíněného skřeta. Ovšem všechny z nenadání, jako blesk z čistého nebe přepadla dřímota a všem se zdál tentýž sen. Byli na nějaké písčité zemi, možná ostrov, poloostrov a dost možná i pevnina ovšem kde to bylo, to nikdo nedokázal říci. Všude kolem bylo mnoho skřetů, avšak žádný si jich nevšiml, možná ani nevěděli, že se mezi nimi pohybují. Objevil se portál a z něho vystoupila bytost, sálala z ní magie silná, že takovou nikdo z přítomných dosud neviděl, ale bylo jasně patrné, že temná. Bytost si zavolala jednoho ze skřetů a na místě ho popravila, jediným slovem. Šla za dalším ze skřetů a vyptávala se to na knihu a na Murdoka. Skřet se třásl strachy a vykoktal ze sebe jen to, že knihu drží lidé a Murdoka zřejmě zabili. Bytost se rozzuřila, ale skřeta nechala naživu, dala mu rozkaz tak jasný, že se nedalo nepochopit, oč jí jde. Rozkaz zněl „Získej knihu a to za každou cenu!“. Bytost se otočila, odešla k portálu a zmizela. Všichni se probudili, tam kde usnuli, v Ilerenské tvrzi.
Diskutovali o tom, co se právě událo, když najednou zaslechli Shalangara „Podívejte se střílnami ven“. Skoro všichni se nahrnuli ke střílnám a mžourali do tmy směrem ke stavení, ve kterém je ukryta kniha, cosi se tam vznášelo. Tušili, že to nebude nic dobrého, tak se ozbrojeni vydali na ono místo. Co se tam vznášelo, byli temné víly, které doprovází knihu tam, kde se vyskytne. Pustili se tedy do nich, někdo magií, někdo mečem, jiný šípy, každý tak jak nejlépe umí. Netrvalo to dlouho a i poslední z bestií ležela mrtvá na zemi.
Bylo tedy nad slunce jasnější, že budou problémy. Sen, který se všem zdál, byl jasným znamením, že skřeti přijdou do Ilerenu a nebude jich jen pár.
Skupinka se rozdělila, elfové museli zpět do Lewanu, jejich povinnosti je volali a zbytek se vydal na lov, lov skřeta, který jim měl pomoci. Vydali se do nedaleké skřetí sluje s tím, že polapí jednoho z tamních šamanů. Nevedlo se jim zle, ovšem ani příliš dobře. Hrnuli se proti nim obrovské zástupy skřetů, bylo jich takové množství, že se šamani nedali polapit, ale pouze zabíjet. Než totiž někdo stačil vytáhnout lano, aby skřeta svázal, měl v zádech další 3 skřetí válečníky, kteří usilovali o jeho život. Lov tedy nedopadl dobře, sic hrdinové zlikvidovali nepřeberné množství těch zelených potvor, ale nepodařilo se jim zajmout ani jediného.

Sepsal Yago Walldezz
dne 18.05.10 zapsal(a) Seeker
ornament
Amulet IX.
Větřík lehce vanul od moře. Malá skupinka stála před bránou v Ilerenu. "Hej hola hospodo!" Odpověd se dostavila vzápětí. "Tady není hospoda." Brána se pomalu rozevřela a vyšel rytíř společně se svým doprovodem.
Vůdci obou skupinek se pozdravili. "Tak tedy k věci : co uděláme s truhlou? Myslím že ji budem muset přemístit." Shangallar přikývl. "Dobrá dáme ji do Andoru, do síldla starosty...." Po skončení rozhovoru se skupina tryskem rozjela k portalu a dál po smluvené trase. Shangallarova skupina zůstala u truhly pro případ, že by se opět začli kolem ní množit zplozenci temnoty.

Po chvilce se Shangovi rozblikal v mošně krystal, byl to Bořivoj. "Shangu, pojďte nám pomoc, útočí na Nás." Padlo několik povelů a skupinka vyrazila za bitvní vřavou do hraničního města.
Následovala urputná řež. Hrdinové padali pod náporem skřetů ale díky schopným lečitelům se vždy rychle postavili na nohy. Boj trval téměř dvě hodiny. Po boji byla provizorní palisáda v troskách. Brána do hradu vyražená a v přístavu plavala hromada skřetích těl a trosky jejich lodí.

Boj utichl, když posledni ze zlobrů zmizel v oblačku kouře,když misto knihy našel jen prazdnou věž. V Ilerenu zůstala jen mála skupinka. Císařští a Praetoriani. "Musíme knihu střežit a třeba i zničit... Né musíme ji odvést mágům na ostrov ti budou vědět co sní..." Hlouček vytrhl jeden zbrojnoš, Lewan je v ohrožení pořebujeme Vás tam. Skupina tedy vyrazila k Lewanu ale jen Shangallar a Bořivoj společně s Amem zamířili do Andoru pro truhlu s knihou. Tu naložili a odjeli do elfího města.

Když tam přijeli bylo po boji. Začal se probírat další postup v této záležitosti. A také se podtvrdila jistá doměnka. Kniha nebyla v truhle. Opět byla v rukou Macrose. Ten ji patrně získal pod vlivem náhrdelníků, který ho donutil pozvednout meč i proti svému přítely. Ale vše dobře dopadlo. "Musíte najít Zedda..." Prohodil Macros a poté se zhroutil na lavičku.
Dobrodruhové se rozjeli hledat Zedda do podzemních kobek skřetů, kde by se mohl nalézat. S Macrosem zůstalo jen pár lidí. Když se však od vůdce vojáků preatorie ozvalo "HEJ ELFE DEŠ S NÁMI A DEJ SEM TU KNIHU! VOJÁCI ZBYTEK POBIJTE!", zavladla panika. To už Shang na nic nečakl a namířil si to do lesa krokem ne podobným sprintu. Za ním uháněl jen jeden voják, kterýho paralyzoval a stáhl se. Dále byl děj velmi zmatený někteří hledači se vrátili a teď začli pátrat po Preatorii a Macrosovi Preatroie hledala Macrose, který jim utekl.
Celé tato záležitost skončila v Ilerenu před rytířem. Preatoria se snažila vše urovanat avšak je zřejmé, že slodovala vlastní cíle. Poté byla porada ukončena, roztžka však stále trvá. Ochránci knihy začli být nejednotní a proto se mějte na pozoru komu věříte!

sepsal kapitan Shangallar
dne 24.05.10 zapsal(a) Seeker
ornament
Amulet X.
Ruka v kožené rukavici se zvedla od uzdy a zaťatou pěstí utvořila známý signál. Dupání koňských kopyt po dřevěném molu se rázem zastavilo a modré pláště jezdců se již nevzdouvaly tak, jako při poklusu.
"Vojáci, změna plánu." řekl velící a dramaticky se odmlčel.
"Macros je příliš mocný na to, aby zůstal na svobodě," pokračoval, zatímco si sundával rukavici "a příliš hloupý na to, aby moci využil. Jedním neohrabaným rozhodnutím nás všechny zahubí. Do příjezdu Phyristijských bude pod dohledem." zakončil svůj výklad uhlazením pěšinky.
"Vojáku, sundej plášť a vrať se tam. Jakmile... "
"... Troubení rohu je signál. Až zazní, vyrážíme."
Zanedlouho se stali pobití skřeti, rozesetí po Lewanském přístavu, němými svědky dalšího boje.

***

Dveře se otevřely a do místnosti pronikl řezavý severský mráz.
"Pane, zvěd je zde," ohlásil voják v modrém plášti. "Mám jej pustit na dvůr?"
"Udělej to. A přines žold, ať neumísim lozit nahoru," rozkázal jeho nadřízený, uhlazujíc si pěšinku. Potom se rázným krokem vydal na dvůr.

***

Plápolavý plamen svíce osvětloval postavu modropláštníka stojícího u stolu. Ten očima přelétl svitek ještě jednou; zaměřil se přitom na slova nejednota, zmatek a především na žádná stopa po knize ani Macrosovi. Na jeho rtech se objevil sporadický úsměv.
"Věci se nevyvíjí podle plánu. Nevyvíjí se však ani špatně." řekl stručně modropláštník a spokojeně sroloval pergamen se zprávou od zvěda. Rukou pokynul opodál stojícímu vojákovi, aby zvěda odměnil o měšec se zlatem.
"Dej ho sledovat. Pokud to bude hrát na obě strany, zbav se ho."
dne 27.05.10 zapsal(a) Seeker
ornament
Amulet XI
4.yavanië, rok králíka

Myslela jsem si, že dnešní večer bude opět poklidný. Ale opravdu jsem se spletla. S pocitem dobře vykonané práce jsem se, ve slabém světle již zapadajícího slunce, vydala odevzdat pár svitků panu Finwesovi. Když jsem ale vstoupila do našeho sídla, zaslechla jsem ze shora podezřelý šramot. Tiše jsem tedy vystoupala po schodech. A co to oko mé nespatřilo! Věci na stole byli rozházené! Váleli se i po zemi a dveře na balkonek vyražené! S překvapením jsem se začala rozhlížet. Jaký šok to pro mne byl, když zpod stolu vyskočila ta špína skřetí! Opravdu nezahálel a ještě na mě začal křičet, ať táhnu! Taková opovážlivost! Nemohla jsem dopustit, aby po naší podlaze šlapalo něco takového. Ošklivého, špinavého. Ovšem mé slabé síly na něj nestačili. Buď mi jedinou útěchou, že jsem ho aspoň stihla praštit svojí holí do té jeho obludné hlavy! Naštěstí mi Lewanská léčitelka, s milostí naší paní, pomohla vstát. Svým křikem se mi podařilo i zavolat pana Finwese, který byl naštěstí nedaleko. Rychle jsme doběhli zpět do našeho sídla. Toho špinavého skřeta jsme tu už bohužel nezastihli. Nejspíš našel, co zde hledal. Po chvíli se mi podařilo probudit omráčeného pana Andira. Byl však z toho všeho natolik otřesen, že jsem ho musela poprosit, aby si raději odpočinul. Drakobij ale střet s tou špínou nepřežil. Nechť se mu u paní Nistry daří lépe. Pan Finwes se začal rozhlížet po škodách, co nám tu ten špinavec způsobil a já se raději šla podívat po okolí, zda ho ještě někde nechytnu. A paní Nistra mi opravdu přála. Po cestě jsem potkala narychlo přivázaného koně. Tak jsem se vydala tedy tím směrem. Nedaleko leželo tělo nějaké elfky. Chtěla jsem jí pomoci vstát, ale přiběhl někdo jiný. Byli si dosti podobné, tak je možné, že to byla její sestra. O kousek dál jsem zahlédla odlesk zbroje. Pár lidí tam právě skolilo několik skřetů. Pan v měděné zbroji mi stihl povědět, že jeden ze skřetů vykřikoval něco o naší smrti. Nebyl ale čas na rozmluvy, protože o kousek dál vyskákalo několik dalších skřetů. Podařilo se mi zahlédnout i tu špínu špinavou! Nějakým způsobem ovšem utekl. Ale já si ho najdu! A pak mu omlátím hůl o tu jeho hlavu! Opustila jsem tedy skupinku, abych vše vypověděla panu Finwesovi. Po chvíli rozhodl, že nám nesmějí za žádnou cenu uniknout. Při ohledávání místa jsme usoudili, že stopy vedou na východ. Vydali jsme se tedy tím směrem. Mrtvý jelen nám dal za pravdu, že skřeti museli jít tudy. Hnali jsme koně dál, ale cestou jsme potkali klidného jelena. A to nás trochu zmátlo. Prohledávali jsme les a nic nenaznačovalo, že bychom mohli najít další stopy. Paní Nistra nám ale dala znamení. Párek orlů se strachy choulil u skály a na cestě, která vede do Andoru, leželo několik okousaných skřetích kostí. Jeli jsme tedy po cestě dál na východ. Pan léčitel nám také poradil, že utíkali dál po cestě a skupinka, kterou jsem už potkala v Lewanu, je pronásledovala. Poděkovali jsme mu, než se strachy schoval v lese, a tryskem vyrazili za nimi. Po chvíli jsme je našli, když zrovna bojovali s několika skřety. Ti po chvíli padli. Přidali jsme se tedy ke skupince. Cestou nám vypověděli, že skřeti hledají nějaký kámen a ještě něco málo o jeskyni v horách. Na víc řečí nebyl čas. Stalo se totiž něco, co asi většinu dost vyděsilo. Mne rozhodně ano. Na chvíli se objevoval podivný stín či snad přízrak. Pak znovu zmizel. Potkávali jsme po cestě již mrtvé skřety. Vypadalo to, jako by to z nich vysávalo život. Bylo to dosti nervy deroucí putovat kolem mrtvol, aniž bychom věděli, co je zabilo. Přízrak nás nakonec dovedl ke skřetí jeskyni a zmizel uvnitř, aniž by se ho skřeti snažili nějak zastavit. Zašli jsme se tedy probíjet jeskyní. Boj to byl jistě vysilující. I dělo si na nás připravili! Na konci skřetí jeskyně se černal portál. Trochu s obavami jsem do něj ale musela skočit. Vynořili jsme se na podivném místě plném skřetů. Neměla jsem moc čas se rozhlížet kolem. Když tu náhle jsem zaslechla volání pana Finwese. A co jsem to spatřila?! Nebohý Zedd ležel přivázaný na skřipci. Nevypadal vůbec dobře. Elfka ho opatrně odvázala a spolu jsme mu trochu obvázali zranění. Podařilo se mu do úst nalít aspoň léčivý lektvar. Po něm se trochu probral. Ale měl dost síly, jen aby řekl, že se skřeti špinavý nesmějí dostat ke kameni. Hlavou mi začali probíhat myšlenky, co toho chudák asi musel prožít. I hněv mne na chvíli naplnit, že toto paní Nistra vůbec mohla dovolit. Ale nebyl čas nad něčím přemýšlet dál. Portál se začal rozpadat. Opatrně pan Finwes vzal pana Zedda na rameno a vyběhli jsme ven. Bylo to tedy jen tak tak. Společně jsme vytvořili provizorní nosítka. Každý z mužů, jejich jména bohužel neznám, je chytl na jedné straně a pomalu jsme se vydali ven. Cestou však nadávali, jak je pan Zedd těžký a tak podobně. Měl je za to ten špinavec taky připálit! Dokonce chtěli i odměnu! Vidíš má paní, kam až jsou lidská srdce schopna zajít. Raději jsem přivedla svého koně a podařilo se nám nosítka za něj přivázat. Bezpečně sem dorazila zpět do Lewanu a pana Zedda opatrně odtáhla do našeho sídla. Pan Finwes již potom přinesl postel a společně se nám ho podařilo uložit. Nyní však musím myslet na onen kámen. Co je zač? Ani nevím. A podařilo se jim ho opravdu získat? Také nevím. Teď mi zbývá jen setrvat v motlitbách k paní Nistře, aby nás ochránila před tou špínou a také se podařilo vyléčit pana Zedda. A slibuji naší paní, že já se o něj postarám, jak jen bude v mých silách.

z deníku Alcine
dne 05.09.10 zapsal(a) Seeker
ornament
Amulet XII
30.yavanië, rok králíka

Tak už je to zase tady. Klid v Lewanu dlouho nevydržel. Po dlouhé léčbě se Zedd konečně probral. Děkuji ti, paní, že jsi mi pomohla. Ale nebylo to takové radostné setkání, jak jsem si myslela. Jeho mysl byla zastřena. Považoval mě za skřeta. Oháněl se kolem holí. A pak…. utekl. Nemohla jsem ho zastavit.
Po nějaké době se nám ho naštěstí podařilo nalézt ve svatyni. Ale stále nás považoval za nepřátele. Útočil na nás, ale nemohli jsme mu přeci ublížit. Skoro bych to nazvala zoufalstvím. Naštěstí si pan Finwes všiml, že má Zedd nějaký náhrdelník. Stejný jako míval pan Macros. Ale jak ho sundat? Náhle se nad ostrůvkem zatáhlo. To asi přilákalo ostatní bdící. Tím se to ještě více zamotala. Jak jsem měla Zedda chránit před ostatními a přitom nás před Zeddem? Mé síly na to již nestačily. Paní Nistra však vyslyšela mé prosby. Na nebi se objevil blesk a udeřil přímo do Zedda. Zatímco sem se ho snažila probrat, pan Finwes mu nějakým zázrakem sundal náhrdelník. Ale paní Nistra ho ochránila a náhrdelník od něj odskočil na zem. Byla to pro mne jakási úleva. V tu chvíli ovšem ze stínu vyskočil skřet a náhrdelník ukradl. Bylo to pro všechny určitě velké překvapení. Naštěstí se mi Zedda podařilo probrat. A pak se vše vysvětlilo. Oněch náhrdelníků je na Andarii více. Snad paní ostatní ochrání. Nesmí si je nasadit. Vše to souvisí s tou knihou, snů a stínů. Skřeti jí hledají společně s náhrdelníky. A pak… ten kámen. Nemůžu si však na nic vzpomenout. To ta má paměť. Stále mi někdy vynechává.
Bojím se, že přijde ještě něco zlého. Zedd nebude odpočívat, jak jsem mu nařídila. A pak ti skřeti. Zjevují se, jak se jim zlíbí. Plíží se kolem. Paní, chraň ho, prosím, i nadále. A nás ostatní také.

z deníku Alcine
dne 03.10.10 zapsal(a) Seeker
img Multiturnaj
12 zápisů - Styra, Hestie
od 23.12.08
do 13.02.11
dokončený
img Klášter slunce
28 zápisů - Fénix, Dorothea, Johny, Zullas
od 21.11.07
do 10.05.14
dokončený
img Hadí lid
22 zápisů - Dorothea, Nessie
od 10.02.09
do 10.12.09
dokončený
img Entové v Lewanu
4 zápisy - Dorothea
od 25.01.09
do 07.09.09
dokončený
img Lewanský druid
2 zápisy - Dorothea
od 26.03.09
do 30.07.09
dokončený
img Jezdci Apokalypsy
15 zápisů - Styra, Seeker
od 22.03.09
do 17.06.10
dokončený
img Aessei, Alhuzr, Magmimt
10 zápisů - Fénix, Dorothea
od 03.03.09
do 14.03.10
dokončený
img Nekromant
5 zápisů - Nessie, Styra, Dorothea
od 01.09.09
do 01.11.09
dokončený
img Santiago de Miquel
14 zápisů - Nessie, Saraju, Sylar, Abe, Menhit
od 21.05.09
do 27.12.10
dokončený
img Baron
10 zápisů - Sylar
od 26.12.09
do 02.10.10
dokončený
img Cestovatelé časem
40 zápisů - Dorothea, Golfin, Saraju, Menhit, Balthazar, Ordenor, Tarog, Droam, Tereas, Arella
od 27.04.10 probíhající
img Amulet
12 zápisů - Seeker
od 04.04.10
do 03.10.10
dokončený
img Podivné dědictví
3 zápisy - Menhit
od 04.02.11
do 14.03.11
dokončený
img Krvané řeky
5 zápisů - Hestie
od 08.02.11
do 19.03.11
dokončený
img Polozapomenutá
33 zápisů - Menhit
od 06.02.11
do 27.12.11
dokončený
img Roční období
9 zápisů - Erreth, Zullas, Arella
od 03.04.13
do 03.05.14
dokončený
img Blázinec
4 zápisy - Ainar, Erreth, Zullas
od 08.06.13
do 28.07.13
dokončený
img Vykradená hrobka
5 zápisů - Arella, Zullas
od 29.09.13
do 20.11.13
dokončený
img Zvířecí soutěž
3 zápisy - Zullas
od 27.11.13
do 19.03.14
dokončený
img Podsvětí
15 zápisů - Erreth, Arella, Zullas, Jednooky
od 29.05.13 probíhající
img Magická sekta
7 zápisů - Jednooky, Arella
od 06.05.18 probíhající
img Černý Hrad
5 zápisů - Jednooky, Arella
od 31.05.18 probíhající

Valid CSS Valid HTML 4.01 Transitional 

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist