Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Arnold de Poberto

-> Charakterník

obrázek postavyDveře se skřípotem otevřely a dovnitř vešel muž s červeným pláštěm a loutnou přehozenou přes rameno. Hostinská se usmála a začala mu točit pivo, protože věděla, kdo to je. Muž … no, jmenoval se Vaskilor, sednul si na židli a začal si ladit loutnu. Za nedlouho k němu přiběhly děti a prosily ho, aby jim vyprávěl nějaký příběh. Totiž, byl to potulný muzikant a vyprávěč pohádek a příběhů. Vaskilor se usmál, odkašlal si a začal vyprávět.

O zlodějíčkovi

Jednou si takhle žil chlapík, Arnold mu říkaly, a ten se snažil stát hodně známým zlodějem.

Vyrůstal s otcem ve vesničce jménem Lobureck. Pomáhal tátovi s truhlářstvím a kovářstvím, ale on radši sestrojoval různé udělátka a pomůcky, které mohli pomoci tatínkovi při práci, ale on zůstal při starých nástrojích a pomůckách. Kluci ve vesnici měli na něj takovou básničku která ho vždycky dohnala k vzteku. A řekl bych že se tady v téhle vesnici jeden klučina jmenuje tak ji vám říkat nebudu. Jednou se neovládl a kovářské kladivo, které měl mimochodem donést sousedovi jednoho kluka umlátil k smrti. Ostatní kluci se na něj dívali s vykulenýma očima a otevřenou pusu dokořán, ale pak se rozprchli do svých domů a hned to říkali rodičům. Arnold věděl že se musí někam schovat, tak vylezl na strom kde se často ukrýval před klukama, kteří za ním běželi. A tak se díval co se bude dít. Zanedlouho se shromáždila skoro celá vesnice a šli směrem k jeho domu. Celý dav se nahrnul k domu a viděl jak jeho táta vyšel z domu. Pak jenom zaslechl: „Oko za oko, zub za zub a nechceme nic slyšet že to neudělal.“ A dav se na něj vrhl a jak od něj odcházeli, tak si nemohl všimnout že se jeho táta nezvedá ze země. Tak začal utíkat k domovu a vzal to oklikou přes zahrádku a běžel k tátovi. Mluvil na něj, snažil se ho vzkřísit ale marně. Tak ho odvedl do domu a dům zapálil. Udělal to místo pohřbu protože neměl čas a věděl, že ho začne celá vesnice pronásledovat. A tak odešel z vesnice.

Vaskilor si oddechl, trochu se protáhl a upil piva.

Přišel z daleka do země Andárie, a tak šel, šel a šel, až došel do nějakého, pro něho velkého města. Měl žluté hradby, krásné sochy ve městě a velké domy k pronajmutí. To město se jmenovalo Thyris. Pro něho to bylo něco úžasného, jelikož přišel z vesnice, kde tohle nikdy neiděl. Tak se procházel po městě, a uviděl štít se znakem nějakého obchodníka. Tak si Arnold řekl: „Nu, mohl bych si něco koupit.“ Tak vešel do obchodu a začal si prohlížet zboží. A když měl nějaké vybrané, tak ho chtěl zaplatit. „Dvanáct zlatých a šestnáct měďáků prosím.“ řekl obchodník, no tak se koukl do měšce zjistil že má sotva 6 zlaťáků. No tak se omluvil a řekl že nemá peníze. Obchodník se zamračil a vyrazil ho z obchodu. Tak si řekl: „Snad si něco vyžebrám.“ Tak šel na náměstí, protože věděl že tam bude nejvíce lidí. Tak došel na náměstí a kouká ... nikdo tu není. Už chtěl odejít ale v tom kolem něho projížděl muž na krásném koni ve stříbrné zbroji. Tak se ho zeptal: „Pane ? Nemáte nějaké drobázky navíc pro chudého sirotka ?“ Muž se usmál a řekl: „No, něco se najde.“ Muž ho zavedl do nějakého hostince. Pronájmul mu pokoj, vybavil ho a dal mu čtyřicet tři zlaťáku: „Tu máš a kup si něco na sebe.“ Muž dopověděl a odešel. No tak šel do toho obchodu a obchodník na něj zařval: „Ty už jsi tu zase ?!?“ Arnold s úsměvem odpověděl: „Ano i s penězma.“ Tak si koupil nějakou drátěnou zbroj a krátké kopí a spokojeně odešel. A protože jak říkám, chtěl být hodně známý zloděj, tak začal trénovat na jelenech. Stovky jich zabil, a byl tak silný že dokázal zabit i divokou šelmu. A abych nezapomněl dodat, vždycky je vykuchal a vzal si maso, sádlo a kůži, protože věděl že ji může, při jeho štěstí dobře prodat. V té době se dobře skamarádil s mužem, když už se znali, vlastně Dirionem. Když byly skoro nejlepší kamarádi, přesto se vzájemně napadali. Ale jednou si to takhle špacíruje okolo velkého domu a na něm visí nějaký prapor. Tak si přečetl nástěnku a na něm bylo napsáno: „Sídlo Dobyvatelů.“ Tak napsal na nástěnku žádost o přijetí. Druhý den šel okolo znova a tak si přečetl odpověď: „ Rádi vás přijmeme, ale nejdřív se někde musím sejít. Co třeba dnes večer ?“ Arnold se usmál a šel dál. Už dávno nebydlel v té hospodě, ale přespával kde se dalo. Tak se jen tak procházel městem a když uviděl, že se stmívá tak šel k tomu sídlu cechu Dobyvatelů. Nějaký muž tam už čekal. A jak ho uviděl. Tak vstal a řekl: „Dobrý den, vy jste ten, co chce k nám do cechu že ?“ A Arnold na to: „Dobrý den, ano jsem to já kdo chce k vám do cechu“. „Těší mě já jsem Nexus.“ On na to „Mě také, já jsem Arnold.“ Po krátkém rozhovoru mu Nexus řekl, že vezmou zatím jako čekatele a asi tak za týden mu dá první úkol. Tak se rozloučily a Arnold odešel. Tak za ten týden přišel znova a zaklepal na dveře domu. Za chvilku se otevřeli a ven vyšel Nexus. Dal mu první úkol: Nastříhat tisíc ovčí vlny. Taky mu dal klíče od adeptského domu cechu a taky klíče od ohrádky s ovcemi. Každý den je chodil stříhat, ale jednou po cestě do domu našel na zemi nějaký pytlíček a v něm nějaké svitky. Tak si jeden svitek rozvinul a četl: „Tento svitek otevře bránu od sedmé brány.“ Arnold se podivil a začal se vyptávat, co to je za svitky. Potkal muže a ten věděl o co se jedná. Prý to jsou svitky do oblasti v podzemí nazvanou „Dvanáct bran“ a že taky tyhle svitky má a snaží se je vymlátit z nějakých potvor. „Koukni se kolik jich máš.“ řekl, a Arnold na to: „Mám jich tu jedenáct“ Ten muž se podivil a řekl: „To můžeš jít se mnou a s kamarádkou. Dirion mu taky jednou řekl že by mohl začít dělat nějaké úkoly a Arnold se zeptal: „Jaké ?“ No tak třeba jeden lehký, to máš donést sádlo pastýřce za Andorem. „No to bych mohl.“odpověděl. Tak se koukl do své truhly, jestli tam má nějaké to sádlo, našel asi tak padesát sádla. Řekl si, že by jí to mohlo stačit. Šel a začal jí hledat. Potkal zase toho muže a abych zase nezapomněl jmenoval se Vajda.

Vaskilor se rozhlédl a viděl že všichni děti spí. Tak dopil pivo, zaplatil a odešel.

Druhý den se to opakovalo, přišel, sedl si, hostinská mu donesla pivo a začal si drnkat na loutnu. Zase přiběhly děti a prosily ho, aby pokračoval v příběhu o Arnoldovi. Usmál se, odkašlal si a pokračoval.

Kde jsem to skončil ? Ááá.. už vím. Takže potkal Vajdu a zeptal se ho, jestli neví kde je ta pastýřka, která potřebuje to sádlo. Vajda se usmál a dovedl ho za ní. Dal ji to sádlo a ona mu za odměnu dala 30 zlatých. Pak si zašel s Vajdou a Teithi do dvanácti bran. A jedenáctý svitek měl … starší démon. Tak ho dlouho zabíjeli
a až byl mrtev tak mu vzali svitek. Druhý den se oblékl jenom lehké šaty a šel si pro poklad. V pokladu měl dobrých 250 zlatek, nějaké bylinky, nějaké regenty a návod na rasové kuše a u luky. Nexus mu dával další a další úkoly, jako druhý úkol měl posbírat 5000 kůže a 1000 masa, ale na druhý úkol čekal docela dlouho, ale pak ho dostal. Měl se naučit zacházet s krisem. Tak si jeden vzal a trénoval s ním tak dlouho dokud se s ním nenaučil. A ten poslední úkol ho teprve čekal. Ale stejně se dočkal. Nexus s Anaricibusem ho dovedly k nějaké skále a tam byly 2 chrliči a 2 draci. Ale musel jít opatrně, protože tam byly nějaké pasti kterého by ho přenesli někam k nim. Šlápl na kamínek a chtě nechtě se ocitnul přímo mezi nima. Tak utíkal se schovat ale pořád šlapal na ty pasti a když už měl na kahánku, tak trefil tu správnou cestu. Vydýchal se, Nexus a Anaricibus zabili ty chrliče. Arnold se měl proplazit k žíle a tam měl být jantar který měl vykopat. Tak se mu to povedlo, Radeghast ho přijal do cechu Dobyvatelů. A jak se stával lepším a lepším tak dokázal ovládat kopí. Tak chtěl skusit s Dirionem zabít kyklopa. Samozřejmě že to ten ne moc mocný válečník nepřežil, ale on ho odvedl od těla a když se vždycky schoval za nějakým stromem, pokusil se vystřelit ze svého luku vrahů, který si z toho návodu nechal udělat od kamaráda Vajdy, Ardera. Ale teď zpátky ke kyklopovi. Tak ho ustřílel k smrti a prohledal ho. Měl jenom 5 zlatek a pár nějakých lahviček. Dirion, který se mezitím oživil, ho našel a začal se vptávat jestli měl nějaký ten kámen. Ale bohužel pro Arnolda, žádný neměl. Tak naštvaně odešel do cechovny skočil do postele a usnul.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Fafner - 3

Dlouhý příběh, ale bohužel nic moc nevypovídá o postavě jako takové, navíc to jak o něm píšeš jako o "zloději" mi moc herně nesedí k cechu Dobyvatelů. A ještě něco: Přečti si první větu. Co se týče uvedení do příběhu bardem, toho se drž, to je pěkný.
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 3: 1x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist