Byly a jsou to těžke časy, ve kterých nám bohové přisoudili žít.
Většina lidí si myslí, že ten, kdo nosí kněžskou robu je nějakým způsobem oddělen od světa, že se nestará o nic jiného než o svého boha či bohy a modlitby k němu. Toto byl jeden z důvodů, proč jsem opustil svoji rodnou vlast a namířil si to za novým dobrodružstvím, za novými zážitky.
Cesta to byla dlouhá, ale stála za to, zdejší příroda a její rozmanitost mne naprosto uchvátila a již nebylo pochyb o tom, že jsem se vydal správným směrem. Po příchodu do Andoru na mne čekala hned dvě překvapení. Tím prvním bylo setkání s Borwenem, mým bratrem, kterého jsem neviděl již mnoho let. Byli jsme si vzájemnou oporou a život byl hned snazší. Druhým překvapením bylo setkání s Platonem, filosofem. Ukázal mi jak chápat svět a jací mohou být lidé. Mluvili jsme o životě i o smrti, o mládí i o stáři. Byla to skvělá zkušenost a musím říci, že do značné míry ovlivnila mé chápání světa. Po delší době přišel Platon s nabídkou abych se přidal do určitého společenství, do Akademie. Bez váhání jsem jeho nabídku přijal a stal se tak součástí něčeho, o čem se mi ani nesnilo.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Druid - 2
Soráč Měříku, ale od příběhu očekávám víc....respektive je tu mnoho mnohem lepších...