Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Linfren

-> Charakterník

obrázek postavy Chladná mořská hladina bije svými vlnami o příď lodi. Zarostlý muž na palubě vytahuje svůj udržovaný dalekohled a sleduje mlžný obzor. Vlažným vánkem se šíří tiché praskání dřeva a tlukot napínaných plachet.
"Dobré ráno" povídá o poznání mladší elf hlídkujícímu,
"Dobré" odpověděl hrubším hlasem, aniž by přerušil svou zaujatost mlhou.
Linfren založil ruce a očima následoval pohled svého otce.
"Děje se něco?"
"Nevím" založil dalekohled a koukl mu do tváře, "Zřejmě nic neobvyklého" ušklíbl se na něj,
"Brzy tam budeme, vyložíme náklad a pak zase zmizíme." ohlédl se na velké bedny za sebou.
Linfren se pousmál, zvedl oči k zamlženému slunci a odešel do podpalubí.

Pozdní večer. Noční město provoněné omamnou vůní keříků ve vlahém vánku. Klid. Ulice místy osvětlené osamělými lampami. Linfren se svým otcem a dvěma dalšími muži v poklidu kráčí jednou z postraních uliček, klapot jejich bot o kamenou dlažbu se rozeznívá tichým šerem. Jediným společníkem jejich chůze z přístavu až k domovu překupníka bylo hluboké zamňoukání a jakási tupá rána kdesi v dalších bočních uličkách města.
V oknech překupníka se ještě svítilo. Jeden z mužů se porozhlédl, aby se ujistil, že nebyli sledováni. Před Linfrenem, mířícím ke dveřím, proběhl velký černý kocour. Měl štěstí že nebyl při svém neopatrném běhu nakopnut. Mladý elf zaklepal, dvěře se pod náporem klepání však otevřeli sami.
"Aglarmire? ... Aglarmire?!", zvolal tázavě do domu a pomalu vytáhl svůj meč.
Starší elf neváhal a se zbytkem skupinky do domu vtrhli, aby našli mrtvého elfa ležícího na stole s kudlou v zádech.
"Pokladnice!", procedil rázně Linfrenův otec hrubším hlasem.
"Zámek je vylomen!", odpověděl mu jeden z mužů. "A truhla je prázdná."
"Zboží je tu všechno na svém místě!", ozvalo se z druhé místnosti.
Starý elf se podíval na vybrakovanou truhlu. "Tohle nebyla loupež, někdo nás chce vyšachovat ze hry."
Linfren zatím vytáhl kudlu ze zad Aglarmira a začal si ji důkladně prohlížet.
"Heirpi, Orthore, ", zvolal na muže, "zajistěte to tu."
"Otče, měli bychom se vrátit na loď."
Když se Linfren s otcem vrátili ve spěchu do přístavu, jedna z lodí právě opouštěla kotviště, její obrys pomalu ale jistě vplouval do mlhy; než však stačila zmizet, elfům se na tvářích objevil výraz jistoty. Znali tu loď, věděli kdo je její kapitán.

Obchodní loď právě zakotvila za krásného slunného počasí v Kyrském přístavu. Po jejím můstku vykráčel mladý elf, Linfren; s vypočítavým úšklibkem ve tváři si prohlížel loď, kolem které procházel, loď, kterou hledal, Zrádnou Dolores.
Linfren zamířil rovnou na tržiště, kde kapitán Dolores se svou posádkou právě rozprodávali to, co za poslední týdny nakradli. Chvilku je pozoroval, kapitána, chvástajícího se svým bohatstvím, čtyři silnější skoro-plešaté námořníky vykladající truhlu s barevnými plátny, snědého muže s delšími vlasy, který po schrábnutí odměny zmizel v ulicích města. Potom sám odešel vyčkat noci.
Když se již smrákalo, vydal se zpátky do přístavu. Tam popadl první z kurtizán na kterou narazil. Té dal pytlík zlatek a cosi jí tiše sdělil. Po té se rozešli.
O pár hodin později na lodi Zrádné Dolores.
"Spodek a vršek! To dělá pár a trojici, tak plať hochu!", zazubil se jeden námořník na druhého.
Druhý pomalu vyložil své dvě esa. "Dva spodky, tři esa.", řekl klidně a vzápětí propukl v smích silný.
"AAaarr... NESNÁŠIM TĚ!", přátelsky vrazil do druhého.
"Stejně mě tyhle blbý služby na lodi akorát štvou. Ostatní se vochomejtaj v hospodách a kdo ví kde ještě a my taj tvrdnem a hrajeme jen tyhle podělaný karty!"
"Halóó!", ozval se vlídný ženský hlas z mola. Oba muži se na sebe podívali. "Mládenci, nechcete mě jít trochu rozptýlit? Je mi tu tak smutno a kamarádky by také jistě byly potěšeny."
Oba piráti div sliny udrželi, neváhali, vytáhli můstek a s flaškou lihoviny kráčeli si to k dámě, "Už jdeméé..."
"Hééj, slyšíš tý řetězý?" žďuchl podnapilý pirát do druhého, který si právě užíval poprsí jedněch z dam.
"Nemam čas na ňáký blbý řetězy", nadechl se.
"Počkéééj hele, čum, zve-zvedá se nám kokokokokokotva", mává flaškou směrem k lodi s opileckým smíchem. "Kóótva lííítáááá!!".
Druhý zvedl v mžiku hlavu, "A do pytle..", poznamenal a vystartoval směrem k můstku, který zrovna padal do vody. V rozběhu se pokusil skočit na loď, ale rozplácl se nejdříve o trup lodi a potom se pomalu sesunul do vody. Byl to pro něj nesnadný úkol. Studená voda ho však rychle probrala a dala mu sílu vyplavat a vylézt zpátky na molo.
"Zahoď tu flašku, sakra!!", zařval na druhého. "A začni vymejšlet vejmluvu pro kapitána, bežim pro něj!!"
Odpovědí mu však bylo pouhé flegmatické "Eeee" z úst ležícího kolegy.

Za úsvitu druhého rána spatřil Linfren za svou zádí obrys přibližující se lodi. Škubl koutkem svých rtů. Zamířil do podpalubí, rozsypal několik sudů s prachem, rozbil lahve s rumem a nabil několik kanonů na pravoboku. Velká obchodní loď se stalé přibližovala. Linfren rozložil svůj dalekohled. Jeho očekávání se naplnilo, když se střetli pohledy obou kapitánů.
Zazubil se.
"Jenom pojeď, Frederiku" řekl polohlasem a strhnul kormidlo prudce v pravo...

...


Sluneční paprsky dopadají na vodou schladlé molo. Přímořští ptáci zpívají nádhenému dni a Andor žije svým obvyklým poklidným životem. Správce přístavu sleduje obzor, na kterém se mu náhle zjevuje menší loď s jednou nebo s dvěmi plachtami. Mužův pohled se střetne s pohledem námořníka na vrcholku stěžně - zřejmě elfa ve středních letech, i když pravý věk jen velmi těžko určit, s dlouhými tmavými vlasy napůl skrytými pod velkým šátkem.
Avšak... s lodí není něco v pořádku... jakoby se ji zvětšoval ponor... ano, ano.. ta loď se POTÁPÍ!!! Čím více je blíže k molu, tím blíže je vrcholek stožáru k hladině moře. Asi 200 metrů před pobřežím zmizí celý trup lodi, ovšem rozjeté plavidlo se stále, i když stále pomaleji, plahočí k molu s pouhým stožárem, nyní již bez plachty, která byla záměrně stržena, a elfem na jeho vrcholku.
Když se plavidlo zcela zastaví a chybí mu chvilka do potopení, elf pouze vykročí suchou botou na molo a jistým krokem odchází do víru města, zatímco jeho loď nenávratně mizí v hlubinách...

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Tegonur - 1

Trochu mi to připomíná Pajráty z karibiku.
Raist - 3

Spousta na sebe navazujících vět, ovšem bez valného uspěchu do sebe založených.
Meriadoc - 1

Moc tam toho o postavě není a celkově tam toho moc není.
Fafner - 3

Příběh bez pravopisných chyb, čtivě napsaný, je vidět snaha, jinak úplně jiné než ostatní příběhy na Andarce; bohužel, příběh je tak trochu převzatý z filmu, a jako takový by si pětku nezasloužil, a rozhodování mezi 3 a 4 vyhrála nakonec 3. Když se rozepíšeš, za tenhle příběh(pokud mě vyloženě neokouzlí) ti víc než 4 dát nemůžu; i proto 3.
Theseus - 5

Nakonec za 4 ale úprava by nebyla na škodu.(Po celkovém zvážení, dávám za 5 z důvodu starých hodnoceí, která kazí průměr.)
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 1: 2x
známka 3: 2x
známka 4: 2x
známka 5: 1x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist