Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Gruto Kalamit

-> Charakterník

obrázek postavy"U sta krys!" Zaklel zarostlý barbar a praštil pěstí do stolu. "Mě enem tak nedostanó Mou, to ti teda povidám!" Prudce se zvedl ze židle, zamotala se mu hlava, a měl co dělat aby dosedl zpátky na židli. To ho však ani náhodou neodradilo od dalšího loku kořalky. Hromada prázdných lahví v rohu prozrazovala, že tadle flaška rozhodně není první, co si dneska večer otevřeli. "Víš, Mou, připadá mi to, jako by to byla už věčnost. A při tom to je sotva půl roku. Neměl bych jim za zlý, že Sáru podřízly. Stejně po mě pořád chtěla jenom peníze, nelíbilo se jí, že bez kořalky sem jak bez duše, a furt mě enem sekýrovala." Mou vyprskl smíchy kořalku. "Ale stejně ti povim, kámo, že ju furt mám rád. Kdyby se mě dostal pod ruky ten zmetek, co jí to proved, tak tě říkám..." Rozmáchl se kopím, až skoro shodil na stole stojící vázu. Mou se rychle natáhl, chytil vázu, a promnul si oči. "Já tě povidám, Kalamite, že je to velká hra. A my sme jenom malý figurky, a nějaké óřada z Andoru tahá za nitky. Proč jinak mysliš, že by to hodili na tebe? Prostě ses jim hodil. Ožrala, které de náhodou domů, zpitej jak zákon káže, to je ta nejlepší oběť pro takovou sviňárnu. Majznou tě po palici, dotánou tě vedle mrtvoly, a hned seš podezřelej. Temu říkám spravedlnost." Zahodil flašku na hromadu do rohu, a vytáhl ze skříně další. "Co vůbec ta tvoja nebožka Sára dělala?" "Prala šaty pro královnu na hrádě v Andoru. Ten den, co ju zabili, říkala, že bude na hrádě až do noci. A že na ňu nemám čekat. Tož sem vyrazil do hospody k řece. Dal sem si tam pár piv, pak sem do sebe začal nalejvat kořalku... A dál si nic nepamatuju. Probudila mě rána do břucha, chňapli mňa dva strážnici, a už mě vlekli někam lesem. Slyšel sem, že pré deme do Thyrisu k soudu. V tom mi začlo docházet, že sem v řiti." Eště, že sem měl u sebe dýku. Jednemu sem podříz hrdlo, druhýho sem zapích jak prase. A pak sem utíkal co nejrychlejš to šlo za hranice města. Takovym tím průsmykem na západ, jak sou ty pole. A tam si mě, milej zlatej, potkal ty." Starý zbojník si promnul vousy. "Já to řikám furt,to je osud, Gruťáku, osud. Ten neřídí žádná královna, žádnej rytíř. Osud si ovlivňujem sami. Nikdo jinej s tím nic nezmůže." Mou se nervózně rozhlédl. "Slyšíš to? Někdo sem jede. Ber kopí a dem na něj!" Naposledy si lokly kořalky, odvázali své koně, a jeli znovu loupit.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Fafner - 3

Pěkný styl psaní... jen je to krátké.
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 3: 1x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist