Nočním Andorem se pohyboval temný stín, plížil se tichými uličkami, neslyšně jako kočka. Vyčkával na svoji oběť. Dočkal se. Z jedné tamní hospody vyšla honosně oděná dáma, která neměla ponětí, že ji sleduje pár očí. Žena za sebou zavřela dveře od hospody a obrátila se k odchodu, neudělala ovšem ani pár kroků, když v tom ji někdo strhl kápi z hlavy a chytil ji za vlasy. Na krku ucítila ledové ostří dýky. Znehybněla a čekala, co od ní bude požadováno. Postava za ní povolila sevření a nastavila před ni ruku. Žena roztřesenými rukami sundala ze zápěstí mitrilový náramek a položila jej na nataženou dlaň. Myslela si, že to bude stačit, ovšem se spletla. Musela tedy z pod pláště vytáhnout měšec plný zlaťáků. Neznámá osoba rukou potěžkala jej. Očividně byla spokojená. Stáhla ruku i s věcmi. Zasyčel ženě do ucha: „ Nehýbej se a nesnaž se mě hledat“, jakmile to dořekl, přehodil kápi ženě přes hlavu, tak aby nic neviděla a neslyšně zmizel. Vyznal se v Andorských ulicích jako málokdo. Netrvalo mu dlouho a stál před vchodem do stok. Zkontroloval, zda ji nikdo nepronásleduje. Samolibě se usmál a vešel do chodeb. Cestu ke svému doupěti mohl jít poslepu, tak dobře ji znal. Během pár chvil se ocitl v prostorné místnosti, která byla osvícená loučemi na stěnách. Shodil ze sebe plášť, jaké překvapení když se začalo rýsovat mužské tělo. Zamnul si ruce nad velmi dobrým úlovkem, takové štěstí už neměl několik měsíců. Pomyslel na to, jak bude šéfík potěšen a možná mu nechá nějakou část. Vůbec ho netrápilo, že někomu zkazil večer, těšil se z toho...
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Melaroco - 5
Krasne ctive jen skoda, ze je to tak kratoucke. Nebranil bych se rozsireni :)
Fafner - 2
Gramatické chyby, zejména čárky mezi souvětími, značně snižují úroveň tohoto příběhu. Námět je ucházející, ale je to jen velmí krátká epizoda, rozepiš se trochu.
Heratrix - 3
Ne každému se podaří pěkně vykreslit zláka. V zásadě i tak krátký text stačí, netřeba delší, ale bude-li pokračování, tím líp. Toto jsou velmi pěkné 3*+
Nočním Andorem se pohyboval temný stín, plížil se tichými uličkami, neslyšně jako kočka. Vyčkával na svoji oběť. Dočkal se. Z jedné tamní hospody vyšla honosně oděná dáma, která neměla ponětí, že ji sleduje pár očí. Žena za sebou zavřela dveře od hospody a obrátila se k odchodu, neudělala ovšem ani pár kroků, když v tom ji někdo strhl kápi z hlavy a chytil ji za vlasy. Na krku ucítila ledové ostří dýky. Znehybněla a čekala, co od ní bude požadováno. Postava za ní povolila sevření a nastavila před ni ruku. Žena roztřesenými rukami sundala ze zápěstí mitrilový náramek a položila jej na nataženou dlaň. Myslela si, že to bude stačit, ovšem se spletla. Musela tedy z pod pláště vytáhnout měšec plný zlaťáků. Neznámá osoba rukou potěžkala jej. Očividně byla spokojená. Stáhla ruku i s věcmi. Zasyčel ženě do ucha: „ Nehýbej se a nesnaž se mě hledat“, jakmile to dořekl, přehodil kápi ženě přes hlavu, tak aby nic neviděla a neslyšně zmizel. Vyznal se v Andorských ulicích jako málokdo. Netrvalo mu dlouho a stál před vchodem do stok. Zkontroloval, zda ji nikdo nepronásleduje. Samolibě se usmál a vešel do chodeb. Cestu ke svému doupěti mohl jít poslepu, tak dobře ji znal. Během pár chvil se ocitl v prostorné místnosti, která byla osvícená loučemi na stěnách. Shodil ze sebe plášť, jaké překvapení když se začalo rýsovat mužské tělo. Zamnul si ruce nad velmi dobrým úlovkem, takové štěstí už neměl několik měsíců. Pomyslel na to, jak bude šéfík potěšen a možná mu nechá nějakou část. Vůbec ho netrápilo, že někomu zkazil večer, těšil se z toho...