Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Rafael de Chapa

-> Charakterník

obrázek postavyÚvod do života Rafaela de Chapy
V dobách zmaru a chudoby, kdy skřetí plémě rozsévalo zkázu po zemích andarijských. Dlouhá léta před povstáním hrdinů, kteří zahnali skřetí chátru zpět do podzemí a temných jeskyní, vyrůstal malý Rafael mezi uprchlickou lůzou ve slumech Andoru, který jako jediný nepadl a nebyl vypleněn hrozivou skřetí armádou.
Žebral, kradl a hrabal se v odpadcích, které už předtím několikrát prohrabal někdo jiný. Vše jen proto, aby přežil a dožil se dalšího dne. Krutý osud a útrapy války donutily malého Rafaela od útlého dětství bojovat o svůj holý život.
Když trochu povyrostl a zesílil, našel si prácí ve službách mistra popravčího jako jeho učeň. Nebylo to příliš žádané povolání, a proto mistr kat s povděkem přijal sirotu Rafaela do svých služeb. V jeho službách se naučil mnohé o fyzické bolesti, pohled na tato utrpení pro něj přestával být nesnesitelným. Věšení, sekání, lámání, vyvrhování, nekonečná agónie - přestal to vše vnímat, naučil se vnímat pouze smrt.
Časem z Rafaela vyrostl statný mládenec, byl však poznamenaný smrtí a lidským utrpením a lidé se mu vyhýbali. Útěchu hledal v náručí pouličních děvek a to se mu také stalo osudným, jelikož touha po ukojení jeho libida překračovala finanční možnosti katova učně. Své úspory brzy prohýřil a nezbylo mu nic jiného, než si hledat výnosnější povolání.
Byl urostlý a silný, a proto zkusil kariéru zápasníka. Jeden čas to bylo docela výnosné, brzy však zpřerážel příliš mnoho nosů a čelistí a další vyzyvatelé se hledali jen těžce. Rozhodl se tedy, že zúročí své zkušenosti a znalosti katova učně a hospodského ranaře a vydá se na dráhu dobrodruha. Sebral tedy všechny své úspory, které nestihl prosouložit a vyrazil ke kováři nakoupit zbraň a zbroj.
Začátky byly zlé, ale za nějaký čas se z Rafaela stal schopný válečník. Usídlil se v Thyrisu, který byl již nějaký čas osvobozený. Nechal se naverbovat k místnímu cechu zvanému Řád vlka. Dokonce se z něj na nějaký čas stal městský herold. Po prohrané válce s Pretoriány, jež chtěli opět získat vládu nad Thyrisem, se však rozhodl tento cech opustit a post herolda pověsit na hřebík.
V následujícím období si našel několik přátel - dobrodruhů, se kterými společně založil cech Pospolita. Dobrodružné výpravy byly výnosné, i když stejným dílem i nebezpečné. V nekonečných bojích s nemrtvými, draky, démony a jinou havětí o jejich zlato a drahokamy přetékající z pokladnice, se rozhodl, že je toho už na něj trochu moc a musí si odpočinout.
Pobral svoje krví vykoupené jmění a vyrazil směrem k nejbližšímu hampejzu.
...Po roce...
Probral se a do hlavy jej kopl ukrutný příval kocoviny, kterou si vysloužil po nezměrných pitkách a orgiích z předchozí návštěvy nevěstince. Vstal, skopl z postele polonahou elfku. Dalšími nespecifikovanými gesty a ještě hůře srozumitelnou artikulací jí naznačil, aby co nejrychleji opustila místnost. Opláchl si obličej v zakalené vodě oprýskaného umyvadla, následně se do již použité vody vymočil, natáhl si na sebe lehce korodující kusy zbroje, a vyšel ven vstříc novým dobrodružstvím…


*** *** ***

Horký mořský vítr se proháněl ulicemi Thyrisu. Hrál si s pretoriánskými prapory, jež se oddávaly jeho náladám. Od kasáren bylo slyšet broušení čepelí, vyklepávání zbrojí i jiné zvuky spojené s údržbou válečného nářadí. Soumrak pohlcoval již ulice, město se ukládalo ke spánku. Všude byl klid, mír a touha po zaslouženém odpočinku. Město usínalo, jen z kasáren zvuk neutichal. Mladý milenecký pár se věnoval tomu, co oba pokládali za nejdůležitější. Oba věděli, že jediná slabina ve zbroji, povolený spoj, natržený řemínek, je může stát jejich štěstí.
Mladá žena až s něžnou péčí brousila čepel meče svého milého. Jiskry lítaly a v nastávajícím přítmí osvětlovali její mladé tělo plné sily. Zkušený, otrlý válečník s láskou sledoval práci své milované. Znal všechny její jizvy, sny i touhy. Každý pohyb co provedla, byl v jeho očích ladný, bezchybný, precizní, dokonalý a přitahoval ho. Mechanicky kontroloval kvalitu šipek v toulci, jeho mysl však bloudila jinde. Vzpomínal, kde svou lásku spatřil poprvé…

… Již nastala noc, když projížděl Andorským venkovem. Krajinu i cestu ozařoval měsíc a tak nebyl problém se orientovat. Zdejší hadi se opět přemnožili, ohrožovaly okolí. Byl povolán do zbraně a spolu s partou dobrodruhů měli vyplenit jejich hnízdo. Nebyly to hadi, jaké potkáváme v divočině. Jednalo se o prastarou rasu s inteligencí i silou, jejich zlověstné oči naháněly hrůzu každému. Ovládali magii a s oblibou používaly tyčové zbraně, které svíraly v hnusných, slizkých rukách. Nesnášel je, ale co mohl dělat. Rozkaz je rozkaz! Blížil se k té páchnoucí díře! Zpozoroval i mladé dobrodruhy, jež na něj čekali. Odplivl si, žádní vojáci. Jen banda ziskuchtivých pochybných existencí. Tak ať už to má za sebou! Sesedl z koně, přivázal ho, prohlížel si své druhy. Opět šílený čaroděj, fanatický kněz, obratný hudebník a co to pro boha je?! Skutečně! Mladá krásná dívka ve zbroji. Začal dusit smích. Sice dívka byla samí sval ale stejně. Kam ten svět spěje, když už i ženy chtěj vládnout mečem. Pohodil hlavou, dodal si vážnosti, zahnal smích, vykročil směrem do hnízda.
„Za mnou vy nedochutčata! Máme práci!“
Vkročil do páchnoucí díry. Ozvalo se zlověstné syčení. Uchechtnul se. Měla si vzít kolíček na nos a panenku až se bude třást před netvory, jež zde čekají. Z myšlenek ho vyrušilo ostří bardychy jež se mu chystalo rozseknout hlavu ve dví. Propnul nohu, zvedl štít, připravil se ke krytu úderu a následnému výpadu. Okolo jeho hlavy nečekaně projel hrot kopí, pokračoval ve své dráze, probodlo prvního hada mezi očima. Krásná práce! Udiveně pohlédl na dívku. Ta mu však nevěnovala pozornost, vytrhla zbraň, její oči prohlíželi s vášní a touhou po krvi podzemní sluj….
…. Dotáhl řemínek. Zvedl se, došel pro velký štít. Opřel ho o nohu, vzal hadr a počal ho čistit. V myšlenkách vzpomínal dál….
… Vyrazili dveře pokladnice. Hnízdo bylo vyčištěno do posledního netvora. Místnost plná zlata, drahokamů i jiných cenností ho nezajímala. Sledoval dívku, kterou musel mít. Fascinovala ho, její síla, elegance, tolik energie. Kněz mumlal zaklínadlo, ale jemu to bylo jedno. Musí jí mít! Skoro nevnímal otevření magického portálu. Ano oba válečníci hlídali dveře on i dívka. Všichni již odešli portálem. I ona se chystala projít! Nejdříve se ale sehnula pro zlatý měšec a rubín. Popadl její ruku!
„Au, mám nárok na kořist! Pust m..“ Objal jí, přitiskl k sobě a vášnivě políbil, chutnala po krvi! Objímal ji, zahodil rukavice, hledal řemínky její zbroje! Ucítil tupou ránu do zátylku okovanou pěstí. Zatmělo se mu před očima, kácel se k zemi.
„Tak takhle ty prase gardistický!“ Dívka klekla na jeho hrudník. „Teď zjistíš jaký to je obráceně!“ Oči jí planuly vášní, její rty se přisály k jeho….

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Cintie - 4

Krátce, ale hezky sepsané. Z příběhu cítím, že je postava floutek a ranař, který si jde za svým. Pěkné:) Stylistika ujde, gramatika správná. Dávám 4*. Zkus psát dál ;)
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 4: 1x

© Copyright 2002-2024 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist