Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Fnor

-> Charakterník

obrázek postavyMoje první vzpomínka je na město Andor. Nevím proč a nevím ani jak jsem se tam octl, ale nic dřív si nepamatuju. A možná ani nechci. Po tom, co jsem byl samá čerstvá jizva a jen v roztrhanejch spodcích a špinavý košili, co měla víc děr než asi krejčí zamejšlel. To, že se to město jmenuje Andor, jsem se dozvěděl až později, každopádně to je to první, na co si vzpomínám. Tak jsem se pár dní poflakoval po Andoru a v jeho okolí. Jedl krysy a jinou havěť, co jsem byl schopen ulovit.
Jednoho dne jsem se dostal na nějaké ostrovy skrz portál, co je v Andoru. Byly to Tulácké ostrovy, což v mým postavení mi přišlo dost příhodný. To byla zlomová chvíle v mým ... hmm ... novým životě. Potkal jsem tam člověka, co mne nakopnul směrem, kterým se ubírám teďkonc. Jmenoval se Drum a byl to řemeslník. Takhle si sedím na zápraží jednoho domku. Stéblo trávy v hubě a chytám lelky. Najednou se otevřou dveře a kouká na mne takovej starej vousáč v kožený zástěře. Chvilku na mne civí a pak řekne: "Hej ty! Chtěl by sis vydělat nějakou tu zlatku? Potřeboval bych nějaký dříví a nemám čas se tím zaobírat." Mno, já na něj kouknul a říkám: „Proč ne, nějakej žluťák by se šiknul.“ Mno, a tak začla naše spolupráce. Já pro něj začal pracovat a on mne nechal u sebe bydlet. Nějak mne to táhlo ke všem možným zbraním, a že on byl řemeslník, měl jich ve svejch skříních přehršle. Tak když jsem měl volno, tak jsem si s nima trochu hrál. Po pár měsících a několika zničenejch nástrojích Drum vzdal snahu mne naučit řemeslu. I já v tý době už věděl, že ze mne řemeslník nikdá nebude. Meč, štít a nějaký to železo na sebe, to bylo to, co se mi líbilo. Tak jsem se dal na to, k čemu jsem byl asi předurčen ... cestu bojovníka.

Další zlom v mým životě nastal po několika letech, co jsem žil u Druma, kde on se věnoval řemeslu a já tomu, co mi šlo nejlíp, a to je boj. Tou dobou jsem byl už docela slušný bojovník, ale ještě ne tak dobrej, abych poznal, na co stačím a co ještě nedávám. Při jedný takový výpravě, kdy jsem se zase bezhlavě vrhl do jednoho dobrodružství, jehož součástí byla skupina skřetů mávající klacky a sesílající na mne divný kletby, válečnej palcát a velkej štít v mojích rukách. Zdálo se to jako jedno z mnoha standardních dobrodružství, ale ouha, jak jsem se probíjel hordama skřetů, zjevil se přede mnou ... mno, něco neskutečnýho. Ta potvora měla snad 10 stop obrovský rohy a v pracce palici, kterou by jednou ranou srovnala barák. Mno, zkrátím to. Tohle setkání skončilo mým přešlapováním před branama smrti. Rozmlácenej jsem se cukal u nějaký palisády a čekal na nevyhnutelný. V tu chvíli mi slunce zakryl stín. Nade mnou se objevil půvabnej obličej ženy se zářivě žlutým pláštěm. Jmenovala se Galadriel a byla to lovecká léčitelka. To bylo moje první setkání s Lovci. Skupinou lidí, s kterejma jsem spojil svůj osud. Nejdřív jako adept a pak jako člen. Zažil jsem s touto partou nesourodých ras, povolání a povah mnohá dobrodružství. Vzestupy i pády. Teď po mnoha letech s mnohem větší sbírkou jizev a mnohem delším vousem než jsem měl, když tento příběh začal, projíždím sám na šlechtěném koni se žlutým pláštěm na zádech a dlouhým kopím v ruce krajem a čekám, co mi dalšího osud postaví do cesty.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Lilien - 3

Celkem jednoduchý a poměrně krátký příběh, ale nečte se to špatně. :)
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 3: 1x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist