Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Bengalor

-> Charakterník

obrázek postavyVstávej ty lenochu. Ozval se hrubý hlas od dveří. V nich stál obrovitý muž tmavší pleti a havraně temnými vlasy. Mladý elf se strachem vyskočil z postele. Omlouvám se pane. Vykoktal ze sebe chlapec a natáhl si ošuntělé kalhoty a roztrhanou košili. Muž mezitím odešel že dveří ven. Chlapec vyběhl za ním z pokoje a ocitl se ve velké místnosti osvícené několika lucernami. U velkého stolu uprostřed seděl onen muž. Právě si utíral mastné vousy od kuřete jehož zbytky leželi před ním. Otočil hlavu na chlapce.Bengalore nečum tam a něco sněz potom půjdete s Myralinem nasekat nějaké dříví. Zima se blíží. Bengalor přikývl a ohledl se po místnosti v rohu seděl malí vyzáblí chlapec a jedl kousek chleba. Bengalor přišel k němu a sedl si na podlahu. Myralin mu podal kousek tvrdého chleba a starého okoralého sýra. Muž od stolu vstal a odešel ven dalšími dveřmi. Myraline dneska uteču já to tu už nevydržím. V Bengalorově modrých očích se zablesklo. Pojď semnou utečeme spolu. Malí chlapec vyskočil ze země a oklepal se.Nikam nejdu. To si nepamatuješ jak dopadla Grismlis. Pět dní ji mučil než zemřela nechci dopadnout stejně. Ne já nikam nejdu. Odsekl Myralin a utekl ven. Bengalor vstal ze země a vběhl zpět do pokoje. Z pod postele vytáhl malí vak. Hodil si ho přes záda a pomalým nejistým krokem vyšel ven. Ve dveřích se rozhlédl. Nikoho neviděl a tak se rozběhl a utíkal, Nevěděl kam běží, ale věděl že musí. Vběhl do lesa a utíkal bez jediného ohlednutí. Tyto lesy znal, věděl že po několika hodinách narazí na řeku. A za ní ho snad čeká svoboda. Ta myšlenka ho popohnala a přidal do běhu. Běžel bezmála pul čtvrté hodiny, když za sebou zaslechl dusot koně. Věděl kdo to je. Věděl že to jeho smrt. Únava se podepsala již na jeho tempu, přesto myšlenka třísnění mu přilila energii do žil a on opět zrychlil. Kůň se přesto nekompromisně blížil. Když se před Bengalorem objevili paprsky slunce mezi stromy. Věděl že to znamená řeka. Běžel ještě bezmála dalších dvě stě a doběhl na kraj řeky. Řeka byla tak prudká a dravá, že v Bengalorovi vyvolala další vlnu strachu. Otočil hlavu a viděl jak z lesa vyběhl onen muž na hnědém koni. Seskočil z něj s lukem na zádech, ze své nohavice vytáhl bič a práskl sním. To jsi neměl dělat Bengalore, Starám se o tebe jako o vlastního a takhle se mi oplácíš. Bengalorovi přejel mráz po zádech. Oksamisi chcípni nenávidím tě. Zařval Bengalor otočil se na řeku a skočil. Skočil ze břehu vysokého kolem 3 sáhů. Okamžitě po dopadu do ledové vody se nalokal a jeho plíce se stáhli ledovou vodou. Když se vynořil jeho pohled směřoval k místu odkud skočil. Oksamis stál na břehu a v ruce držel napnutý luk jeho šíp vyletěl přesným směrem avšak zasahl pouze Bengalorovo rameno. Palčivá bolest zalila jeho tělo a rudá krev se mísila s vodou z řeky. Bolest byla nesnesitelná, nemohl dýchat topil se. Jeho mysl zalili temné myšlenky, myšlenky na minulost……



Mlha minulosti se rozevřela. Elfská žena ležící na posteli sténá bolestí její muž ji drží za ruku mezitím co porodní bába přestřihla pupeční šňůru od děcka. Když se vše znovu zalilo mlhou Bengalorovím tělem projela nová bolest. A mlha se znovu rozvířila. Malí chlapec pobíhá v hloučku dětí a honí malé hříbě. Náhle do vesnice vjede jezdec v zádech má zapíchnuty šipky z kuše. Jezdec padne z koně obličejem do prachu. Desetiletý Bengalor běží k tělu kde padne na kolena a upadne v pláč. Jeho otec je mrtví. Po chvíli ho od těla odtáhne dvojce elfu a odnášejí otcovo tělo pryč. Na místě zůstal pouze otcův meč. Bengalor zaslepen ztrátou meč pozvedne a vyskočí na otcova koně. Pobídl koně do slabin a uháněl do míst odkud přiklusal jeho zesnulí otec. Mlha opět zalila vše okolo a on probral se šílenou bolestí v ruce. Ležel na zemi a levou ruku měl zlomenou. Otcův kůň ležel vedle něj s podřízlím hrdlem. Bengalorovi oči se zalili slzami. Pokusil se vstat když ho něčí noha nakopla a on opět padl na zem. Otočil se obličejem na onoho muže. Na muže tmavé pleti a černými vlasy. Ihned na to ucítil jeho botu ve svém obličeji který zalila horká krev. A bolest ustala ve chvíli kdy opět vše zalila mlha….

Když se Bengalor probral ležel na měkké posteli zabalený do deky. Bolest v rameni už nebyla taková. Probral ho hlad. Posedil se na posteli a pocítil houpání podlahy, byl na lodi. Plul neznámo kam na lodi o které nevěděl nic. Strach ho opět polil studeným potem. Náhle se otevřeli dveře do kajuty a vešla starší žena oděna do barevného kroje. Měla hnědé dlouho vlasy a milí usměv. V svých rukou měla malé umyvadýlko a obvazy. Dobré ráno ospalče, spal si celé čtyři dny. Musíš mít příšerný hlad. Jen ti obvážu tu ránu a něco ti přinesu ano. Bengalor jen tiše přikývl a otočil se k ženě zády. Ta se posadila na malou židličku a jemně mu sundala zkrvavený obvaz. Ta rána je zlá. Šíp zasáhl lopatku. Bojím se aby tvou krev nezaplavil morek. Ale ty to zvládneš. Jak se jmenuješ chlapče. Opět na Bengalora promluvila vlídným hlasem, který neustále uklidňoval jeho strach mé jméno je Bengalor, Smím vědět kde to jsem? Žena se usmála a obvázala mu ránu. Já jsem Kirne a ty jsi na lodi směřující na noví svět. O tomto světě koluje mnoho básní legend a pověr že musí existovat. Bengalor sklopil hlavu. Právě mu docházelo, že se domů už asi nikdy nevrátí.Pomalu vstal z postele a lehce se mu zamotala hlava. Děkuji Kirne zachránili jste mi život. Žena se usmála. Zvedla se a šla ke dveřím. Pojď provedu tě. Bengalor kývl a vyšel ven za Kirne.



Loď se plavila po 3 léta. Mezitím Kirne zemřela při jedné z mnoha bouří. Bengalor pomalu dospěl, stal se z něj mladý elf. Který toužil jen po jediném vidět pevninu a opět se dotýkat stromů, slyšet i jinou zvěř než byla na lodi. Toužil opět usínat na měkkých travách. Ještě několik měsíců trvala jejich plavba , když konečně uviděli v dáli pevninu. Zbytek posádky propukl v radostný smích pláč a veselí. Dva dny na to přistali u břehu. Tu noc se na lodi pilo a slavilo. Jen Bengalor věděl co musí udělat. Pod rouškou tmy sešplhal po boku lodi. A vydal se do lesa ,který byl před ním u sebe měl jen dýku a moře odvahy.

Další dva dny se Bengalor toulal lesem. Když ucítil kouř. Kouř civilizace. Věděl že to není posádka lodi. Pomalu se přikrádal blíže dokud si nebyl jistý. Bylo to město, město plné elfů lidí domů. Město. Město. Vykřikl Bengalor a vyběhl vpřed stál uprostřed cesty a kolem něj procházelo několik lidí. Nikdo si ho nevšímal, brali ho jako místního. Bengalorovo srdce bylo na plné obrátky. Dokonce rozuměl jejich řeči. Tohle byla ta země o které snil. Rozeběhl se a užíval se vše okolo. Věci co ostatním přišli normální. Několik hodin chodil po městě a učil se pozoroval místní, ale bal se s někým dát do řeči. Když si uvědomil že ho někdo sleduje. Upřel svůj zrak na Elfku na koni. Měla na sobě modrou robu, žlutý plášť velký klobouk a v ruce dřímala zajímavou hůl. Její pohled nebyl zlostný, naopak pobídla koně a přiklusala k Bengalorovi. Chvilku si ho prohlížela a pak promluvila. Co tu vyvadíš, vypadáš směšně.
Bengalor se lehce ušklíbl a následně usmál. Před nedávnem jsem připlul z velké dálky. A tak si užívám okolí. Dívka se usmála a znovu promluvila. Jsem Melaroccina, kouzelnice členka cechu lovců. A pokud chceš provedu tě světem Andarie. Bengalor se zamyslel. Asi je načase začít žít. Já jsem Bengalor A půjdu rád. Chvilku na to se Bengalor s Melaroccinou vydali dále do města.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Gamer - 3

Dostatočne dlhé ale úvodzovky by tomu neuškodili. Taktiež prídavné mená jednotného čísla končia (aspoň v slovenčine) na -ý. Keď si to opravíš môžme pouvažovať nad štvorkou ale do 5* tam niečo chýba =)
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 3: 1x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist