Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Kulík

-> Charakterník

obrázek postavySlunce právě zapadalo za obzor, když se jistému šlechtiti rasy lidské a jeho krásné ženě ve velkém domě narodil malý krásný syn. Měl modré oči a krásné plavé vlasy. Nevím, jestli měl sourozence, už je to opravdu dávno. Malý Kulík, pokud se tak jmenoval i tehdy, vyrůstal spokojeně a v radovánkách až do svých prvních narozenin, kdy jel se svou matkou v kočáře po cestě, která vedla okolo šibeničního vrchu. Najednou se koně začali plašit. Zvuk lesního rohu. Svistot šípů. Matka seděla v kočáře jako opařená, drže roční děťátko. Dupot koní. Okolo kočáru projeli dva maskovaní muži na koních. Nepovím vám bohužel, kdo byl ten druhý; bezpečně však vím, že ten první byl Rváč, zarostlý opilec, barbar a zbojník. Lokajové se okamžitě vrhli do svého posledního souboje, aby ochránili svou paní. Neměli však žádnou šanci; sice je na chvíli zdrželi, ale to nestačilo. Kočár neujel daleko a muži byli u něj. Rváč nahlédl oknem dovnitř. Jakmile ho zahlédla mladá matka, ubohá, omdlela a sesunula se k zemi. Rváč jí vytrhl synka z náruče, posadil si ho na koně a uháněl k lesu.

Tady končí příběh malého rytíře Kulíka; zde se zrodil Kulík, syn Rváčův. Jeho nynější otec byl sice známým zbojníkem, nechtěl ale aby to jeho synek zjistil do doby, než na to bude připravený. Kulík měl tedy radostné dětství, otec se o něj sice příliš nestaral, ale zařídil, aby se chlapec královsky bavil. Ve svých devíti letech byl větší než většina dětí toho věku; líbila se mu ale ta malá Anička, nebo jak se vlastně jmenovala, ze sousedství, která už chodila do školy. Zašel tedy za svým otcem a požádal ho, aby tam mohl chodit také. Jeho otec byl zrovna po opici, odpověděl mu proto že si to nechá projít hlavou.

Rváč si poté promyslel co a jak. Sám školu neměl, ale takové vzdělání by do loupežnictví mohlo přinést nový rozměr; není přece nic hrozivějšího než učený padouch. Také chtěl mít na nějakou dobu syna z krku, aby nemusel pořád skrývat svou živnost. Kulík tedy, nedlouho před svými desátými narozeninami, odplul na vzdálené ostrovy ullyrijské, kde mu bylo poskytnuto bohaté vzdělání. Otec mu dal na cestu dost peněz; Andarijský zlaťák byl tou dobou v Ullyrii značně ceněn, proto se chlapec měl dobře. Věnoval se pilně všemu učení, nejraději však měl cizí jazyky. Stále netušil co jeho otec dělá, proto se učil vše co ho napadlo, aby byl připraven na vykonávání jakékoliv živnosti. Mezi jeho nejoblíbenější vědy patřila matematika, filozofie a cizí jazyky. Nepovím vám, jaké všechny umí, nezapamatoval jsem si ani jen jejich názvy. Nutno též dodat, že v Ullyrii nežili lidé magicky nadaní; o žádných válkách také nevím. Ale právě boj a rytířskost lákala malého Kulíka nejvíc; doufal a pevně se modlil k Athonovi, aby po svém návratu domů zjistil, že jeho otec je rytířem, ač tomu sám příliš nevěřil. V Ullyrii žil chlapec osm dlouhých let, kdy mu začaly docházet peníze. Nejedl totiž maso, které bylo v té době levnější než je dnes, a strava složená jen z mouky, zeleniny a podobných jídel je dosti drahá. Pravda, měl ještě nějakých 500 Ullyrijských stříbrňáků, z těch by vyžil ale sotva půl roku, potom by musel jít po žebrotě. A tak se za 250 stříbrných nechal nalodit na trojstěžník do rodné Andarie. Kapitán chtěl aby jeho mužstvo mělo aspoň nějakou bojovou připravenost; každého vybavil košilí z kůže pobité hřeby a rukavicemi ze stejného materiálu. Dále pak každému rozdal malé dřevěné poklice, které se sice dají sotva považovat za štíty, ale dají se tak použít. Plavba byla bezproblémová, a tak jednoho pátečního večera na konci desátého měsíce doplul do přístavů Thyriských. Kapitán byl velkorysý a dal mu na cestu k jeho vybavení ještě chléb, aby měl co jíst. Kulík se začal hned vyptávat na otce, doufaje že zjistí dobré zprávy. Zaujaly ho věci které si nepamatoval ze staré Andarie: Většina lidí chodila ozbrojených, a to ne jen ledajakou kudlou na zapíchnutí prasete. Nemalá část obyvatel nosila lesklé plátové zbroje jako nosí rytíři. Ptal se všech, ať už rytířů nebo ostatních, jestli neznají jeho otce. Po dni hledání se rozhodl, že lépe se mu bude hledat, když bude silný; rozhodl se proto naučit boji. Od doby co přijel do doby než se setkal se svým otcem uběhlo sice jen pár dní; jemu to ale připadalo jako úplná věčnost. Vyptával se lidí; většina o žádném Rváčovi neslyšela, a ti kteří slyšeli, znali jen nějakého mizeru. který má být potrestán. Chudák Kulík stále nechtěl věřit že by to mohl být jeho otec; přišel se tedy podívat na tu popravu, aby všem ukázal že jeho otec je skutečně dobrák od kosti. Jenže ve chvíli, kdy dorazil do Ilerenu, nestačil zadržovat slzy bolesti: Svého otce našel, byl svázán na pranýři a veřejně zhanoben a zbičován, téměř ztrácel vědomí a právě pro něj šel kat, aby jej odvedl na hranici, kde měl být upálen. Kulík jen dlouze vykřikl a přehlušil hluk davu pozorovatelů: "OTČE!". Rváč, spoutaný na hranici, zvedl hlavu a zlomeným hlasem říká: "Kulíku, chlapče... Chtěl jsem ti nechat pytle zlaťáků, ale štěstí mě opustilo..." Kulík jen tiše a se slzami v očích pronesl: "Otče, je mi velice líto vašeho osudu, ale i přesto jsem připraven a slibuji zde nad vaši hranicí, že jsem připraven vykonávat vaši živnost poctivě a ke všem co nejvlídněji". A to byla poslední slova, která Rváč od svého syna slyšel. Plameny už olizovaly jeho svalnaté tělo jako ta nejvášnivější milenka, kterou poznáte jen jednou a zemřete. Rváč však stihl ještě říci: "Pomalu s tou vlídností mladej, a s poctivostí taky. Jsem loupežník. Ale co si pamatuj, hlavně nikdy v životě ne...." chviličku se odmlčel, plameny jej již téměř zchvátily. Ještě však z jeho hrdla, hlasem plným agónie vyšel poslední výkřik: "NEPRACUJ!!!". Poté vydechl velký Rváč naposledy, zemřel ve věku 49 let. Chudák Kulík zíral na hranici jako opařený a stál u něj až do časných ranních hodin, kdy v ohni zbyla jediná věc: Zrezivělá šavle jeho otce, kterou, jako poslední přání, mu na hranici nechali. Snad věřil v záchranu, nevím. Kulík tedy žil nějakou dobu jako loupežník.Obstaral si pěknou zbroj a loupil, musím sice uznat že svým způsobem vznešeně, na druhou stranu ale naprosto neúspěšně. Až jednou byl donucen se opět obrátit na stranu dobra, ale to už bych předbíhal...

(Poznámka: Příběh obsahuje části které se k dnešnímu dni ještě nestaly a nemohu zaručit že se stanou naprosto přesně tak jak jsem uvedl).

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Borek - 3

No, jako bych to odněkud znal...
Heratrix - 3

Závěrečná poznámka mě dostala :-) Až na to, že příběh obsahuje také části, které už se staly někomu jinému z filmu známému, že? Škoda, jinak bych dala víc.
Mrakoplas - 3

mňo, sice převzatý ale nápad na styl hry dobrý, loupežník z donucení... doufám že tě někdy potkám, až se tak tedy stane .)
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 3: 3x

© Copyright 2002-2024 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist