Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Elessar

-> Charakterník

obrázek postavyKdysi byla velká Západní říše, ostrov, kam se sjížděli všichni učenci, ze všech možných koutů světa ať to byli elfové, lidé či trpaslíci. Zemi obklopovalo ze všech stran moře a proto není divu že si jej obyvatelé tak oblíbili. Moře jim dávalo potravu a všechna důležitá centra ostrova byla u moře. Stavěly se tu velké a bytelné lodě a toto umění bylo dlouhodobě zdokonalováno z generaci na generaci, pracovali zde ti nejlepší stavitelé lodí všech možných ras z celého světa. Moc Západní říše rostla a když byla na samotném vrcholu, tak ji postihl hněv bohů, strašná přírodní katastrofa způsobila, že se celá říše nenávratně propadla do hlouby moře …

Elessar hněvu bohů úspěšně unikal, plul po rozbouřeném moři … nevěděl kam pluje, měl jen cíl zachránit si život a uniknout ze spáru nelítostného moře. Čím déle plaval, tím více jakoby bylo moře proti němu. Vítr se ho snažil zanést zpátky, vlny se snažili loď převrátit. A když už se zdálo, že se všechno začíná uklidňovat, začalo to nanovo a pak se stalo něco co nikdo nečekal. Obrovské bílé světlo, které ho za rozbřesku oslepilo a vzápětí mohutná rána, která uhodila do lodi, Elessar v bezvědomí padnul do své lodi…

Druhého dne se Elessar probudil u skalnatého pobřeží se strašlivou bolestí hlavy, bez vzpomínky na to co se stalo, jediné co měl byl přívěšek na krku, kde bylo vyraženo jeho jméno, znamení zvěrokruhu a znak Západní říše. Tento přívěšek dostávali mořeplavci, aby každý kdo nalezne jeho tělo věděl kdo je a odkud přišel. Po chvilce Elessar znovu upadl do hlubokého spánku.

Následujícího dne se vydal na lov ryb starý druid, který žil v tamních lesích v jeskyni, dnes však žádnou rybu neulovil, místo toho našel u pobřeží ležet v bezvědomí člověka. Zdálo se že je mrtev tak jej prohledávat jestli nemá u sebe něco cenného a v tom spatřil přívěsek na krku…když v tom muž pohnul víčkem. Druid na nic nečekal a odtáhl ho do své jeskyně, kde ho začal léčit.

Dalšího dne se Elessar začal probouzet … viděl před sebou cosi šedivého tak zaostřil a uviděl, že mu obličej očichává vlk … vykřikl zděšením a ztuhnul. Po chvilce přišel druid a zvláštní řečí prohodil pár slov nato vlk odešel. Chvíli trvalo než si uvědomil co se to kolem něj děje, snažil si vzpomenout co se to vlastně stalo a jak se tam dostal … nebyl schopen si cokoliv vybavit, jediná vzpomínka, která mu zbyla byl ten přívěšek co měl na krku. Druid se na něj podezřívavě podíval „Ty si asi na moc věcí nepamatuješ co?“ překvapilo ho, že ten muž mluví jeho řečí „Abych řekl pravdu, tak vůbec na nic, ale mam tenhle přívěšek, jen nevím co to znamená.“ Starý druid si k němu přisedl a začal povídat „Tento přívěšek o tobě může říct hodně, třeba to, že pocházíš ze Západní říše, tvé jméno je Elessar …“ v tom jej Elessar přerušil „A jak se dostanu zpět domů?“ Druid se na něj pohlédl a řekl „Víš před časem k nám dorazili zprávy, že Západní říši postihla velká přírodní katastrofa, velký přiliv vody smetl vše živé co tam žilo a říše je navždy potopena … je mi to líto, jsi jediný o kom vím, že přežil … začíná se stmívat, já teď jdu na lov, ráno připravím něco k jídlu.“ Elessar si pomyslel „Večer a na lov?“ hmm divné, celé je to tu dost divné …přejížděl pohledem po jeskyni.

Stmívalo se a Elessar pozorující plameny ohně začínal usínat. Uprostřed noci ho probralo vytí a vrčení vlků, ohniště téměř vyhasínalo a sám v temné jeskyni dostával strach. Najednou spatřil jak se k němu přibližuje stín něčeho nebo někoho za znění šoupání a praskaní kostí. Po chvilce se ze stínu vynořila hlava vlka s vyceněnými zuby a čumákem od krve … Elessar ztuhnul, srdce mu začalo bít, krev v žilách jakoby mu začala tuhnout a mrazit ho. Pohlédl do očí vlka a viděl v nich cosi neobvyklého, cosi lidského … vlk se k němu začal přibližovat a Elessar omdlel.

Následujícího dopoledne se Elessar začínal probouzet, vůně pečeného masa se šířila jeskyní. Viděl starého druida u ohniště jak něco opéká nad ohněm. Stařec se ohlédl a řekl „Pojď si dát něco k snědku,“ a pousmál se na něj. Elessar si přisedl a začal pojídat kus pečených žeber. Po chvílí zpozoroval že stařec nejí. „Vy si nedáte?“ Stařec se pousmál a řekl „Já maso nejím, nicméně jsem pro tebe připravil hostinu, já se živím jídlem co roste, nezabíjím zvěř kvůli jídlu, toho jelena, kterému patřilo tohle žebro jsem našel rozpáraného medvědem. Vše co se narodilo má právo na život a já nechci být tím kdo o životě rozhoduje byť je to zvíře, protože i zvířata mají duši a právo žít a krom toho … se zvířaty si víc rozumím … více jako s lidmi. Jsou oproti lidem čestní, nemstí se, nezávidí, jsem s nimi spojený a pomáhám jim.“ V tom jak domluvil stařec, tak se Elessarovi udělalo špatně „Promiň nějak mi to nechutná, to asi z těch tvých řečí,“ pousmál se na starce. „ Ne, to bude tím, že jsi dlouho nic nejedl, připravím ti něco lehčího co ti udělá dobře,“ natáhl se po košíku kde měl nasbíráno lesní ovoce, nad oheň zavěsil kotlík a společně s bylinami začal vařit, sladká vůně naplnila brzy celou jeskyň. „ Na něco jsem si vzpomněl,“ řekl Elessar „Večer mě něco probudilo, ty jsi tu nebyl, ale přišel jsem vlk, který byl od krve a já omdlel, měl jsem velký strach. Byl nějak zvláštní.“ Stařec s vážným výrazem ve tváři na něj pohlédl „Víš ten vlk jsem byl já.“ Elessar na něj s úžasem ve tváři pohlédl „Všiml jsem si těch očí, ale jak je to možné?“ Druid se zamyslel „Není to jednoduché, teoreticky by to měl zvládnout každý, ale ne každý s tím dokáže zacházet. Abys rozuměl, jde o duševní rovnováhu mezi tím kdo jsi a čím se chceš stát, mnozí se změnili ve zvíře a už tak zůstali, se změnou přijde také síla a ne každý tu sílu dokáže ovládat. Krom toho že se ti zbystří tvoje smysly, také částečně do tebe vstoupí povaha zvířete, čím silnější zvíře, tím musíš být psychicky odolnější a naučit se sám sebe ovládnout a taky si uvědom, že první proměna je vždy nejtěžší a taky bolestivější a dostaneš odpor k pojídání masa. Tady zatím něco sněz,“ položil před něj kotlík, Elessar nedůvěřivě ochutnal a řekl „Nic takového jsem ještě nejedl …“ stařec se usmál „Přichází večer, vyzkouším si tě jak se ti povede.“

Elessar seděl u plápolajícího ohně a zamyšleně pozoroval plameny, když tu se vracel druid a za sebou vedl vlka. Elessar sebou škubl. Druid na něj pohlédl „Neboj se ho nic ti neudělá, nejprve se musíš zbavit strachu.“ Vlk k němu přišel a sedl si před něj. „Dal jsem mu příkaz, aby tu s tebou byl, koukej se mu do očí a hlavně nezapomeň kým chceš být a kdo jsi …jen pár zkušených dokáže proměnu bez vidění opravdového zvířete, k tomu je zapotřebí hodně silná vůle. Za pár dní přijdu a řekneš mi čemu jsi se naučil a taky doufám, že tě najdu v téhle podobě jaké jsi?“ S těmito slovy starý muž odešel.

Elessar seděl nehnutě vedle vlka, mlčky, bez odvahy jakéhokoliv pohybu … takto tam seděli celý den, než usnul … ráno se vzbudil a vlk tam stále seděl a koukal na něj. „Kdybych věděl co to vše bude obnášet rychle bych si to rozmyslel,“ zabroukal si „Nejsi zase tak hrozný jak jsem si myslel,“ a odvážil se na něj sáhnout „Jsi docela milý,“ usmál se na vlka. Zbytek dne tam seděli a koukali na sebe … když se začalo stmívat tak Elessar začal být mrzutý, to je přece nesmysl pomyslel si, tomu starému bláznovi už v ničem neuvěřím a pak usnul a zdál se mu ošklivý sen, jak je z něj vlk běží temným lesem a nedokáže vyběhnout na sluneční pláň. V tom se probudil a viděl před sebou oči vlka, který ho pořád pozoruje … zadíval se do hloubky jeho očí, připadali mu tak hluboké a stále se zvětšující, oheň přestal hořet a oči toho zvířete mu připadali tak velké, že jeskyně se zmenšila. Začal cítit jak se mu zostřují smysly, jak mu začíná po jeho těle růst tvrdá srst, až se nakonec stal tím co dlouhé dny pozoroval, ale byl větší jako obyčejný vlk a mohutnější s krvavýma očima. Popadl ho vztek a síla, kterou neuměl ovládnout a vrhl se po vlkovi, nastal zápas… zápas který vlk nemohl vyhrát. Elessar proměněný v to hrůzné stvoření vlka zardousil, jakoby ta část lidské duše co v něm zbyla začala sílit a Elessar se změnil zpět do lidské podoby. Cítil strašnou bolest kostí a hlavy. Zahlédl před sebou rozpáraného vlka, se kterým trávil dlouhé dny a začal se nenávidět, jak něco takového mohl dopustit? V tom se vrátil starý druid do jeskyně. Když spatřil co se tam stalo, pohledl na Elessara „Neříkal jsem, že to bude jednoduché.“ Elessar zavrčel „Je to všechno tvoje vina! nikdy jsem tě neměl poslouchat,“ S těmito slovy utekl pryč z jeskyně.

Po pár dnech bloudění po lesích se snažil dostat někam k lidem. Když mu začínaly docházet síly, tak z dálky zahlédl město, bylo velké a rozlehlé. Vysoké pískovcové hradby se tyčily do výše, unavený v roztrhaném oblečení a bez peněz se vydal do města, které jak brzy zjistil se jmenuje Thyris…

Když přišel k branám města byla už noc, brána byla bez stráží, tak mu nic nebránilo vkročit do města. Protože byl unavený a večer nikdo v ulicích nebyl, našel si kout v temné uličce, schoulil se tam a usnul.

Druhého dne ho probudil voják s modrým pláštěm a řekl „Zde nemůžete jen tak být, ještě vás tu někdo okrade a… bezdomovce tu také nechceme! Zkuste si najít práci a pronájem.“ Elessar poděkoval a šel si hledat práci. Dělal co se dalo, sekal dříví, chodil pást ovce, pracoval od rána do večera a po nějakém čase získal do pronájmu baráček s ohradou kde mohl rozvíjet své chovatelské schopnosti. Avšak přišel den, který změnil navždy jeho poklidný život.

Jednoho večera se Elessar vzbudil, silný prudký déšť narážel do střechy s doprovodem silné bouře a hřměním, „Dneska ani neusnu,“ zaklel. Rozsvítil v pokoji lucernu a svíce … a v tom uviděl jak se mu pod okny mihl stín. Řekl si, že to bude nějaký lapka … vzal nůž a šel potichu ven. Tam spatřil jak se mu pod střechou choulí zlatovlasá dívenka a třepe se zimou … neváhal a přistoupil k ní. Když si ho všimla lekla se a vzápětí se zdvořile omluvila, že mu straší pod okny a že je právě na odchodu. Elessarovi bylo velice proti vůli tu dívku nechat jít do toho ošklivého počasí, opatrně ji chytl za ruku a ucítil jak je promrzlá „Slečno…Paní nenechám vás venku v takovém počasí! Na tak křehkou dívku je příliš velká zima,“ pohlédl ji do její modrých oči a okamžitě se do ní zamiloval. Dívka mu tiše odpověděla „To není dobrý nápad, určitě by se to vaší paní nelíbilo.“ Elessar se na ni pousmál a řekl „Já tady žiji sám a líbila by se mi vaše společnost, trvám na tom a nepustím vás,“ pousmál se. Dívka si váhavě prohlížela muže „Dobrá tedy… stejně nevím kam bych šla.“ Oba vstoupili do domu, Elessar pomohl dívence svléci její potrhaný a promočený plášť „Mám tu nějaké suché oblečení, ale nic pro dámu. Jestli chcete dám vám nějakou košili a kalhoty a mezi tím než se převlečete půjdu zkontrolovat zvěř,“ a rozpačitě odešel. Dívka se převlékla a jak se vrátil společně usedli ke stolu. „Ještě jsem se vám nepředstavil, jmenuji se Elessar… a jaké je vlastně vaše jméno? A kde jste se tu vzala?“ „Mé jméno je Chariss a přijela jsem do města do učení, ale cestou mě přepadli zbojníci a okradli mě o všechny peníze, tak nemám kde bydlet a vlastně nemám ani na jídlo, špitla provinile.“ Elessar se ťukl do čela „Jsem nezdvořák a určitě máte hlad … po něčem se mrknu.“ Po chvilce již vytahoval z košíku různé ovoce jako jablka, banány, hrušky, broskve….a chleba, sušenky a různé další pamlsky, ovšem maso by mezi nimi člověk nenašel, protože od své první proměny jej přestal jíst. „Klidně se můžete vyspat na posteli já si lehnu na zem,“ a s těmito slovy hodil na zem několik kožešin.

Tu noc se Elessarovi zdál sen. Sen plný vlků, krve, ale i krásných očí jeho nové spolubydlící … když se probudil zjistil, že je postel prázdná se svitkem na kožešině „ musela jsem brzo ráno jít, nestihla jsem se rozloučit, díky za přespání“ Chariss. Elessar šel dělat svoji každodenní práci, ale tentokrát ho ta práce nebavila ani neuspokojovala, musel neustále myslet na Chariss, pořád se mu honilo hlavou „Přijde zas?“ Nedala žádny vzkaz kam šla, ani nenaznačila. Uplynul téměř celý den a Elessar vysedával za oknem a vyhlížel Chariss, ta však nepřicházela a začalo se stmívat … té noci nemohl usnout, ležel a koukal do stropu a přemýšlel kam mohla jít a hlavou se mu začali honit zlé představy … „Takhle to dál nejde,“ řekl si, osedlal koně a vydal se nocí projíždět Thyris. Projížděl snad všechny ulice a nikde nikdo, rozhodl se že to vzdá a vrátí se domů. Když jel kolem mola, v dáli viděl něco nebo snad někoho ležet na zemi, srdce se mu rozbušilo strachem, čím blíž se přibližoval tím více se mu naplňovala zlá předtucha. Když už byl blízko nebylo pochyb je to ona ! Seskočil z koně popadl ji do náruče a utíkal s ní domů. Uložil ji do postele, šáhl ji na čelo, úplně hořela. Uvařil čaj z bylinek a zbytek noci strávil vedle ní jestli se probere, začalo se rozednívat a Chariss stále spala. Elessar začínal propadat panice, vzal peníze a šel hledat alchymistu, který mu dá lék … po hledání u různých obchodníků mu bylo doporučeno jít k alchymistovi, který bydlí v přímo ve městě, prý podivín, ale pomoct by měl umět. Elessar dorazil k jeho domu a zaklepal. Dveře se hlučně otevřeli a kromě šíleného zápachu se zevnitř vyvalilo pár huhňavých slov…“Kdo to sem zase leze!“ Elessar polkl, počkal až se někdo objeví venku, protože dovnitř do tohohle doupěte se mu jít nechtělo „Pan Anaricibus?“ Ano to jsem já, co chcete?!“ Elessar začal vysvětlovat, že potřebuje lék a co se mu přihodilo … starý alchymista zanedlouho vyhrabal ze své laboratoře lahvičku s tekutinou, Elessar k ní přičichnul „Fuj! co je to za smrad?“ „Smrad nesmrad, utíkej ji to dát než bude pozdě…a tohle si schovej na příště,“ a vrátil Elessarovi jeho peníze. Ten poděkoval a běžel domů … doběhl domů a Chariss už pomalu začala blouznit, neváhal otevřel lahvičku, naklonil ji a nalil podivný lektvar Chariss přímo do úst. Seděl u ní a čekal, jestli se probudí bude mít velký hlad a jestli ne, tak toho dědka vlastnoručně podřežu, řekl si a aby ukrátil čas rozhodl se že půjde za místním rybářem koupit nějaké ryby. Vrátil se domů a Chariss pořád ležela a spala … vykuchal ryby, rozporcoval a opekl kousky masa … v tom si vzpomněl, že nebyl nakrmit zvířata. Rychle se sbalil a šel do ohrady, po pár hodinách se vrátil domů a co to neviděl? Chariss seděla u stolu a ládovala do sebe kousky rybího masa. Elessarovi se rozzářili oči a pousmál se „jsem rád že tě vidím už zdravou … a tentokrát ti nedovolím na krok z baráku dokud se nezotavíš!“ pohrozil prstem. Chariss se na něj usmála a vysvětlovala, že cestou se ji zamotala hlava a dál si nic nepamatuje. Elessar ještě ten den běžel poděkovat Anaricibusovi a od té doby se stali dobrými přáteli. Když večer Elessar a Chariss seděli u stolu a probírali svoji minulost, tak se Chariss zeptala „A co ty? mluvím pořád jen já, kde máš ty rodiče a odkud jsi?“ Elessar sklopil oči a řekl „No víš já si nic nepamatuji moje minulost je jen tenhle šperk, no šperk, spíš cetka,“ a ukázal ji svůj starý námořnický přívěšek. Chariss se na něj koukla „Neměl by jsi ho nosit na viditelném místě, je to znak Západní říše, která zmizela v hloubi moře nikdo nepřežil a říká se že byla prokletá:“ Elessar na ni udiveně koukl … „No dobře schovám si ho do truhly … a teď už půjdeme spát jsi určitě unavená,“ a znělo to spíš jako prosba než příkaz i když to bylo řečeno s důrazem.

Ráno se vzbudili a posnídali, Chariss do sebe ládovala rybí maso a Elessar suchý chleba, Chariss mu chtěla dát kousek ryby do pusy ale Elessar sebou prudce škubl „Víš já od jisté doby maso nejím,“ a přes tvář mu přelétl stín. Když dosnídali, tak se Elessar připravoval na každodenní péči o svá zvířata, Chariss trvala na tom, že je chce vidět. Došli k ohradě a Chariss okouzlili krásní koníci, kteří tu divoce tu vážně a vznešeně křižovali ohradou „Trochu mám strach, ale jsou krásní Elessare,“ Elessar vzal Chariss kolem ramen „Dívej..támhle ta klisna je právě březí a jak se narodí hříbě tak bude tvoje,“ usmál se na ni „To myslíš vážně? Já ani neumím jezdit na koni!“ Začervenala se. „Já tě to naučím neboj.“ Zbytek dne spolu strávili učením jízdy na koni, staráním se o hříbata i staré již vysloužilé koně, jejich krmení a vše co s tím souvisí, Chariss byla ze všeho nadšená a udivená a Elessar byl rád, že své zkušenosti může někomu povědět, někoho něco naučit a především….především byl celý den vedle ni. Když se večer vrátili domů, Chariss začala mluvit o tom, že Elessara už nechce dál využívat, protože nemá žádný důvod ji tam mít. Elessar se vyděsil „Chariss já mám dost vážné důvody tě zde mít a chci tě tu mít, uděláš mě tím velkou radost“ Chariss se na něj podívala „Jaké důvody? Vždyť z toho nic nemáš“! „Chariss prosím zůstaň!“ skoro prosil Elessar, ale tón jeho slov zanikl. „Ne nebudu tu jen kvůli soucitu, který ke mně cítíš!“ Elessar se nadechl….“Žádná lítost Chariss…já…já tě miluji!!! Od první chvíle co jsem tě viděl, nechtěl jsem to říkat, ale tady máš ten důvod.“ A je to venku a teď se mu vysměje a odejde nenávratně pryč…Elessar sklopil oči. „Elessare v něco takového jsem ani nedoufala, proč jsi mi to neřekl dřív? Blázinku.“ Byl jsem přesvědčený o tom, že necítíš ke mně to samé co já a strach, že by jsi odešla … Chariss se na něj usmála … „Copak jsi slepý? Proč myslíš, že tu ještě jsem, proč jsem přijala pozvání k tobě domů? Elessare já tě také strašně moc miluji od první chvíle co jsem tě uviděla jsem poznala, že jsi člověk, kterého jsem hledala, ale nevěřila bych, že mě miluješ.“ Pohladil její dlaň, jsi tak strašně…máš tak jemnou kůži. Chariss ho objala, Elessar cítil její zrychlující se dech, pomalu se jejich rty k sobě přibližovali až nakonec splynuly v dlouhém a vášnivém polibku. Elessar nikdy nic takového necítil, její vůně připomínající rozkvetlé růže, její hebké ruce, ty krásné oči a hlas co zněl jako ta nejkrásnější hudba a do toho jeho horoucně bijící srdce, které touží jen po ní. Večer když se Elessar vrátil od ohrady, kde mu práce šla od ruky jinak než včera, zjistil, že jeho lůžko z kožešin na zemi je pryč a na posteli je připravené spaní pro dva. Chariss se vyklubala z kožešin a jen tiše řekla….uhas ty lucerny a pojď už spát a v těch slovech bylo vše…Vše po čem mohou dva lidé toužit, vše co dokáže naplnit onu prastarou lidmi opěvovanou a znovu zatracovanou lásku…

Ráno Elessar vstal, ještě než se Chariss vzbudí ji chtěl překvapit a udělat snídani. Šel nakoupit čerstvé pečivo do pekařství a cestou se stavil za Anaricibusem mu říct tu novinu, že ho má ráda a že je šťastnej jako malé hříbě u klisny. Překvapivě pro Elessara Anaricibus nad tím mávl rukou se slovy „To říká ze začátku každá … do té doby než ji doma načapáš s jiným chlapem, ženské jsou jen proto, aby muže zdržovali od práce a přidělávali jim starosti, to si pamatuj!“ a smál se Elessarovi do tváře, nebyl to jizlivý smích, ani zlý, ale prostě úsměv starého zklamaného muže, který nikomu a ničemu už nevěří. „Co on může vědět!“ pomyslel si naštvaně Elessar a ukončil rozhovor a pokračoval v cestě domů. Doma už byla vzhůru i Chariss, která zrovna vařila čaj … posnídali spolu a zbytek dne strávili učením se jízdy na koních … večer přišli domů a prožili další krásnou noc dvou zamilovaných lidí.

Ráno při snídani řekl Elessar „Nepůjdeme vybrat nějaké hezké šaty?“ Chariss se rozzářili oči „Moc ráda, ale nemám penízky“ povzdechla si. „Ne ne s tím si nedělej starosti,“ odtušil Elessar. „Ale já tě nechci pořád takhle využívat!“ „Ne Chariss nevyužíváš, dělám to rád.“ Nakonec s tím souhlasila a šli ke krejčímu. Chariss si vybrala růžovoučké zdobené šaty s kloboučkem, které ji slušely úplně nejvíc ze všeho co na sobě kdy měla. Cestou domů potkali muže, který procházel kolem nich „hmm hezky vám to sluší slečno!“ usmál se na ni tenhle cizí muž a i Chariss se usmála. Elessar pocítil na vlastní kůži jak chutná žárlivost a stín co mu přelétl přes tvář do večera nezmizel. K večeru navštívil Anaricibuse, ale ten ještě podněcoval jeho žárlivost hloupými poučkami a poznámkami na adresu ženského proradného pokolení, takže si náladu nezlepšil.

Po měsíci se Elessar chystal na lov, Chariss mu před odchodem slíbila, že mu připraví překvapení. Elessar se vydal do lesů na lov zvěřiny, brouzdil lesy a v myšlenkách se vracel domů, copak asi Chariss zrovna dělá? Schylovalo se k poledni a Elessar neměl ještě žádný úlovek, najednou při cestě uviděl pasoucího se jelena, napnul tětivu luku, zamířil a vystřelil, šíp přesně našel svůj cíl, rozřezal Jelena a kusy masa zabalil do plátna a razil si cestu domů. Když došel do města byla už noc. Z dálky viděl že u něj doma v oknech se svítí. Měl radost že jeho milovaná na něj čeká, ale když vešel do dveří uviděl tam jeho milovanou s cizím mužem jak sedí u stolu a popijí. Když to uviděl tak jeho mysl uchvátila zlá žárlivost, bolest a vztek a to rychle přerostlo v šílenství. Zrovna když se na něj otočili tak viděli jak se Elessarovi začíná měnit kůže do červena. Začal rudnout a růst, kůže začala praskat a rozpínat se, oči se mu začali zalévat krví…změnil se v rudého draka … vrhl se po muži a z ukrutným řevem divokého zvířete v šíleném amoku jej zardousil a jeho tělo pohodil na zem, z tlamy mu vyšlehly plameny na všechny strany a jeho útulný dům začal hořet. Chariss vyběhla z domu s křikem a pláčem, pološílená strachem a zlobou, obrátila se k drakovi a smutně a tiše řekla „Elessare! To byl můj bratr! To bylo to překvapení jak jsem ti slibovala, už tě nechci nikdy vidět!“ A poté zmizela v tmavých ulicích Thyrisu. Po těch slovech se Elessarovi začala v jeho mysli převažovat jeho lidská část a ve velké bolesti se začal měnit do lidské podoby. „Bože co jsem to udělal?“ Klečel tam sám uprostřed noci u dohořívajícího domu.

Pro Elessara skončilo vše, uvědomil si co napáchal „Tak dost! skoncuji to,“ aspoň tohle trápení skončí pomyslel si. Při svých toulkách a bezmyšlenkové pouti po okolí města, kam se vydal, protože mu nic nezbylo, přišel k temnému lesu odkud kdysi utekl od starého druida. Rozhlédl se kolem sebe „Ano tady to místo je dobré pro smrt,“ nakonec jestli tady nebo jinde, prolétlo mu ještě hlavou. Vytáhl dýku, namířil ostrým hrotem proti své hrudi a začal přitlačovat dýku na svou hruď až mu zajela přímo do srdce. Poslední nač pomyslel bylo, jak to bylo snadné. Elessar bezvládně spadl do trávy. Najednou se začal kolem zvedat prudký vítr, praskání větví celý les se začal třást a hučet jako mořský příboj o thyrské skály, jeho mrtvé oči se otevřely ale neviděly, kdesi uvnitř jeho hlavy se mu začalo tvořit oslnivé bílé světlo a v mozku se mu rozezněl hlas. „Ještě ne! Tvůj úkol ještě neskončil, vrať se zpět!“ Elessar znovu procitl, ležel nahý na studeném měkkém mechu, jako tenkrát když jej vyplavilo moře, matně si vybavoval co se stalo a jen dýka od krve a velká jizva na hrudi dokazovaly že tohle nebyl sen……

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Nexus - 5

Pěkné, dlouhé, psychika postavy vykreslena je.
Vesi - 4

Nooo...po unylým začátku se to moc pěkně rozběhlo. Krásně vykreslený a popsaný proměny ve zvířata, a láska romantická, až se zdá, jako by to psala ženská :D Pár chyb, co by se daly odpustit, ale ta stylistika na začátku je vážně příliš kostrbatá...za výsledný dojem 4.
Enari Nom - 3

Příběh moc pěknej, promyšlenej, jen ta forma.... Rozdělit taxt na odstavce, projít si to, uhladit kostrbaté věty.
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 3: 1x
známka 4: 1x
známka 5: 1x

© Copyright 2002-2024 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist