Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Willisagu North

obrázek postavy„Nechoď moc daleko!“ slyšel, jak za ním volala matka. „Už přeci nejsem malý kluk“ pomyslel si klučina a šel dál do hlouby temného lesa, ani nevěděl co ho tam táhlo. Možná osud, který byl každému dán do vínku, když přišel na svět z matčina lůna. Šel pomalu dívajíc se na přírodu kolem sebe, nezajímajíc se o to, že se ztratil. Najednou z ničeho nic se před ním zjevil jezdec na koni štíhlé a vyšší postavy. Krásný černý kůň se leskl v odrazu slunce. Viděl, že jezdec už je starý - stříbrné vlasy a vrásčité čelo. Klučina strnul, když se jeho oči střetnuly s jezdcovými. Jeho kroužková zbroj byla na mnoha místech proděravělá. Jezdec seděl vzpřímeně, v ruce otěže a na zádech luk a toulec. Na sedle mel připevněn velký meč a klučina si pomyslel, ten musí být silný, když s ním dokáže bojovat.
Klučina se lekl, protože si najednou uvědomil, že se nachází tam kde ve svém krátkém živote ještě nebyl. Přesto se dokázal vzchopit a neztratil svou troufalost a najednou to z něj vyletěli slova: „P… p… pane, nevíte jak daleko sem od velkého dubu na rozcestí!?“ chtěl pokračovat v další otázce ale jazyk se mu zadrhl.Jezdec se zahleděl na malého troufalce a usmál se… „Moc daleko ne“ odpověděl. Klučina ztratil ostych „Nemohl by jste mě tam dovést, ztratil sem se“. Jezdec pomalu sesedl z koně a pustil ho na pastvu. Sedl si na spadlý strom, aby si uvolnil ztuhlé klouby a řekl: „Ještě ale musíš chvíli počkat, můj kůň je unaven a potřebuje si odpočinout“. V tom se najednou objevil velký Grizzly a vydal se směrem k nim, klučina ztuhl strachem, ale jezdec vyskočil a začal k velkému medvědu promlouvat a najednou se po pár slovech medvěd se otočil a odešel. Klučina oněmněl úžasem, slyšel ze dobři znalci přírody říkajíc si hraničáři dokáži promlouvat ke zvířatům, ale ještě nikdy nikoho takového neviděl.
Klučina se oklepal a vyhrkl osudovou otázku: „Pane vy jste hraničář?!“ Jezdec se pousmál a klidným hlasem odpověděl: „Ano, proč se ptáš?!“. Klučina najednou aniž by chtěl, řekl co měl na srdci: „Já také dokáži promlouvat ke zvířatům, i když ne k tak velkým a silným, zatím sem si promlouval jen se sousedovic psem“. Jezdec se pousmál a zeptal se: „Nechtěl by ses stát hraničářem?“.
V tom je našla klučiny matka a spustila: „Kolikrát sem ti říkala ať nemluvíš s někým cizím a víš co sem se tě nahledala?!“ Klučina chtěl oponovat: „Ale, ... ale“. V tom se do řeci přidal jezdec: „Promiňte madam, ale já bych ani mouše ve zlém úmyslu neublížil a od mladého“, podlehl na klučinu „, sem se dozvěděl, že by se rád stal hraničářem, a tak jsme si jen povídali.“ Matka se pomalu uklidnila a řekla: „Já vím, že by se jím chtěl stát, však spoustu času stráví v tomto lese, ani nevím co tady dělá a pomalu to tady zná líp, než kdokoliv z naší vesnice.“ Jezdec: „No právě a v tomto věku se projevují hraničářské schopnosti, někdo je přejde a nepodporuje, ale když je začne rozvíjet mohl by se znej stát dobry ochránce lesa, i když je to život mnohdy samotářský“, posmutněl „, a proto by sem se chtěl zeptat, nedala by jste mi ho do služby, naučil bych ho hraničářskému umění a všem věcem okolo přírody“. Matka nemohla uvěřit tomu, co právě vyslechla a odpověděla: „Ale to já nemůžu rozhodnout tady na místě“. Jezdec se pousmál, a řekl: „Promyslete si to dobře a jestli se rozhodnete, že může, tak ať dojde zítra, až bude slunce vycházet na toto místo, budu tu čekat nanejvýš do doby než slunce bude nejvýš na obzoru, pak mam namířeno do královského města Andor.“
Matka kývla a odebrala se s klučinou domů, doma vše prodiskutovala se svým mužem a došli k názoru, že ho nikam nepustí, a aby se raději stal řemeslníkem, že ten je užitečnější, klučina tento rozhovor potají vyslechl, ale nemínil se vzdát svého velkého snu. Proto ráno, ještě než kohout zakokrhal odebral se z domu a utíkal na místo kde včera jezdce potkal. Jezdec tam již čekal, když uviděl malého klučinu jak běží usmál se, a pobídl koně a jel mu na proti. Klučinu posadil před sebe a vydali se na cestu. Od tohoto okamžiku již své rodiče nikdy neviděl.
Od tohoto okamžiku byl klučinův osud naplněn. Jezdec ho bral vždy sebou a učil ho všem znalostem, které mistrně ovládal a vždy mu kladl na srdce: Neřiď se vždy jen rozumem, ale i svým srdcem, Pomsta nic neřeší, je to jen přidávání dřeva do ohne a ten může spálit celí les, Vždy jednej s klidnou hlavou a mysli na to ze síla neřeší vše. Klučina si všechny tyto rady vzal k srdci a řídí se jimi do dnes, i když už to není ten malí zmatený kluk ztracen v lese, ale mladý elf dívající se zdálky na lewanský hvozd. Uplynulo už mnoho let od doby kdy se rozloučil se svým učitelem a připlul na tento kontinent.

** příběh bude pokračovat **

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Heratrix - 3

Příběh je na i 4*, ale kazí ho chyby. Taky je nelogické, že na začátku hraničář míří "do královského města Andor" a na konci se dozvíme, že vlastně žil na jiném kontinentě... Na pokračování se ale těším :)
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 3: 1x

© Copyright 2002-2024 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist