"Miluju les, je tu tak krásně, ticho, klid a mír." pomyslela si dívenka. Ležela v mechu a koukala do korun stromů. Rozuměla řeči stromů. Pobyt v zeleném světě ji naplňoval klidem a pohodou. Daleko víc, než v její rodné vesnici. Tam furt někdo otravoval. "Udělej tohle, udělej tamto, nebo ty máš ale pěkný zadek. Už máš chlapa?" co ji to zajímalo. na co jí chlap? Postarala se o sebe sama vždy. A dnes tomu mělo být taky tak. Dobytek obstarala a pravda, úklid dvora trochu odflákla,ale co... zítra taky den, ne? Vyběhla jen do lesa nasbírat košík hub a nějaké ovoce. Klestí sbírala včera, však také stromům pěkně poděkovala za jejich dary. "Kuňk, kuňk" ozvalo se jí za hlavou. Dívenka se opatrně ohlédla. krev se jí valila do mozku, tak si myslela, že má vidiny,ale když se narovnala a pohlédla do těch velkých vodnatých očí, bylo jí jasné, že tady něco nehraje. "Ahoj, jsi Winnka, že?" ozvalo se. Ale jak se ozvalo, dívenka měla pocit, že slova slyší, ale žabák pusu neotevřel... "Aaano" osmělila se dívka. "Neměj strach, dítě. Neublížíme ti" ozvalo se znovu. "Kdo jsi?" osmělila se znovu překvapená dívka. Mluvícího žabáka nikdy dřív neviděla. "My jsme les, my jsme příroda, my jsme vše okolo." ozvalo se znovu. "Těší mě" ozval se Winnka. "Jmenuju se Winnka a jsem z vesnice za lesem." uctivě se dívka představila. "My víme, už Tě nějakou dobu pozorujeme. Máš dobré srdce a jsi asi jednou z těch, které hledáme. Chtěla by jsi se s tát jednou s lesem?" "Ano, jistě." vypálila dívka okamžitě. "To nás těší, ale pozor. Nebude to zadarmo. Budeš muset přetrhat pouta, která Tě váží k lidem.Budou tě nenávidět a možná i pronásledovat, ale dáme Ti moc aby jsi se navěk ubránila jejich nenávisti. Staneš se naším emisarem a ochráncem přírody. Rozmysli si to. Pokud budeš mít zájem, přijď na místo ve středu lesa. je tam čarodějný kruh. Znáš to místo?" dívka chvíli uvažovala a pokývla hlavou "Ano znám." "Přijď tedy v toto místo se zítřejším rozbřeskem" s těmi slovy se žabák otočil a seskočil z balvanu. Dívenka vyskočila aby se zaním dlouze dívala, ale byť jej neviděla snad vteřinu, či dvě, po žabákovi se zem slehla. Mělao čm uvažovat. CO to znamená odříznout se od vesnice? Ano, byla syrotek a anovpodstatě žila sama už nějakou dobu. Celou cestu domů a celou noc nad tím uvažovala. Lidé se k ní stejnak chovali nepěkně od smrti rodičů, tak co, kašlat na ně. V duchu se zasmála.
V noci vyšla vyšla z domu a umě se vyhnula ponocnému. Beztak nemá chuť vysvětlovat tomu ochlastovi, kam jde a proč. Byla tma, ale jako by ji les sám vedl. Následovala bludičky. Nevrazila ani do jednoho stromu. Obešla Havraní hůrku i liščí hřbet zašla opravdu hluboko do lesa. Byť se už rozednívalo, neslyšela lomoz pracovního rána ve vesnici. Obklopoval ji jen hustý les. Došla na světlinu, kde opravdu na zemi rotly houby do kruhu. Uprostřed něj již seděl žabák a sledoval přicházející dívku. "Moudře jsi se rozhodla, žabko" sdělil jí. "Od teď se už o lidi nestarej, oni se Ti postarají o statek. Budeš teď bydlet zde." Poukázal nožkou směrek na východ a dívka v přítmí šera lesa spatřila trhlinu v zemi mezi kamením. Vstala a šla blíže. Byla to opravdu jeskyně. Nebyla velká ale ani malá. Když opatrn ěnahlížela dovnitř, žabák skočil na kámen před ní. Jako by se vyloupl ze země. Dívku to trochu polekalo, ale nedala to na sobě znát. "Budeme Tě učit životu v přírodě a když přijde čas, půjdeš dál. Dneska se musíš naučit, jak se o sebe postarat sama. V lese jiank nepřežiješ. Musíš lovit. Musíš jíst, ale nikdy zabíjet zbytečně. Přistup a poklekni." Když to dívka udělala, dotkl se jí žabák nožičkou čela. Pak se stalo něco velice divného. Dívka měla pocit, jako by se jí zkracovaly nohy a protahovaly ruce, jako by její pozadí... a co toto chlupy na obličejí? KOukala na své tělo, divně, naráz měla hlavu vpředu, ne nahoře. Musela se celá proměnit. Chtal zařvat překvapením,a le z úst jí vyšlo jen "vrrrrrrr". Žabák mírně pokývl hlavou a řekl, tak je hotovo. Tvé tělo se dočasně změnilo v mocného predátora. Na palouku za mnou se pase stádo srn. Jdi a skol tu největší. Je už slabá a stará. Brzdí stádo. Ukonči její trápení a dones mi ji sem." Jak žabák přikázal, tak dívka učinila. Divila se sama, s jakou lehkostí. Jako by to dělala od jakživa.
Tak čas plynul. od podivného žabáka se učila o přírodě, o stromech, o bylinách o tvore řivých i mrtvých. Žabák ji posílal čas od času na úkoly. Jindy se dlouhou dobu neozval vůbec. Pešly jara a zimy. Dívka zesílila dospěla. Jednou za ní žabák znovu přišel. "Jsme Ti vděčni, za Tvé služby, žabičko. Ale nyní je třeba aby jis se odebrala an dlouhou cestu. Odvěký nepřítel přírody se znovu nechal slyšet. Tentokráte v zemích u moře. Cestuj do těch krajin kde lidé říkají Andaria. Tam potkáš velkého temného nepřítele všeho živého. Je třeba aby bylo zlo zažehnáno. Vrať se opět ke svému druhu, ale nezapomeň, co jsi se naučila. Nechť tě osud provází, žabičko" a s těmito slovy se vytratil, ajko vždy bez hlesu. Mladá žena chvíli seděla ve své jeskyni, pak sbalila všechny věci, co si za ty roky vytvořila vydala se na cestu... jak se jí povede?
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
"Miluju les, je tu tak krásně, ticho, klid a mír." pomyslela si dívenka. Ležela v mechu a koukala do korun stromů. Rozuměla řeči stromů. Pobyt v zeleném světě ji naplňoval klidem a pohodou. Daleko víc, než v její rodné vesnici. Tam furt někdo otravoval. "Udělej tohle, udělej tamto, nebo ty máš ale pěkný zadek. Už máš chlapa?" co ji to zajímalo. na co jí chlap? Postarala se o sebe sama vždy. A dnes tomu mělo být taky tak. Dobytek obstarala a pravda, úklid dvora trochu odflákla,ale co... zítra taky den, ne? Vyběhla jen do lesa nasbírat košík hub a nějaké ovoce. Klestí sbírala včera, však také stromům pěkně poděkovala za jejich dary. "Kuňk, kuňk" ozvalo se jí za hlavou. Dívenka se opatrně ohlédla. krev se jí valila do mozku, tak si myslela, že má vidiny,ale když se narovnala a pohlédla do těch velkých vodnatých očí, bylo jí jasné, že tady něco nehraje. "Ahoj, jsi Winnka, že?" ozvalo se. Ale jak se ozvalo, dívenka měla pocit, že slova slyší, ale žabák pusu neotevřel... "Aaano" osmělila se dívka. "Neměj strach, dítě. Neublížíme ti" ozvalo se znovu. "Kdo jsi?" osmělila se znovu překvapená dívka. Mluvícího žabáka nikdy dřív neviděla. "My jsme les, my jsme příroda, my jsme vše okolo." ozvalo se znovu. "Těší mě" ozval se Winnka. "Jmenuju se Winnka a jsem z vesnice za lesem." uctivě se dívka představila. "My víme, už Tě nějakou dobu pozorujeme. Máš dobré srdce a jsi asi jednou z těch, které hledáme. Chtěla by jsi se s tát jednou s lesem?" "Ano, jistě." vypálila dívka okamžitě. "To nás těší, ale pozor. Nebude to zadarmo. Budeš muset přetrhat pouta, která Tě váží k lidem.Budou tě nenávidět a možná i pronásledovat, ale dáme Ti moc aby jsi se navěk ubránila jejich nenávisti. Staneš se naším emisarem a ochráncem přírody. Rozmysli si to. Pokud budeš mít zájem, přijď na místo ve středu lesa. je tam čarodějný kruh. Znáš to místo?" dívka chvíli uvažovala a pokývla hlavou "Ano znám." "Přijď tedy v toto místo se zítřejším rozbřeskem" s těmi slovy se žabák otočil a seskočil z balvanu. Dívenka vyskočila aby se zaním dlouze dívala, ale byť jej neviděla snad vteřinu, či dvě, po žabákovi se zem slehla. Mělao čm uvažovat. CO to znamená odříznout se od vesnice? Ano, byla syrotek a anovpodstatě žila sama už nějakou dobu. Celou cestu domů a celou noc nad tím uvažovala. Lidé se k ní stejnak chovali nepěkně od smrti rodičů, tak co, kašlat na ně. V duchu se zasmála. 