Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Jerry Quincy

-> Charakterník

obrázek postavyDalší mrazivý den na cestě na jih. Bylo to už pár měsíců, co Jerry cestoval. Ač již mělo přicházet jaro, stále nad zemí vládla tuhá zima.

V sedle schoulený Jerry se opět přistihl, že přemýšlí o dnech, které strávil se svými blízkými na severních ostrovech. Byly to úžasné dny. Čas strávený s otcem, který ho učil o zvířatech a dalších tajích spojených s přírodou, byl nejkrásnější dobou jeho dosavadního života. Vzpomínal však i na to, jak matka jeho i celou rodinu učila číst, psát a počítat. Spolu se svými sourozenci čítával knihy o dalekých zemích a večer u ohně si o nich všichni povídali a spřádali vlastní příběhy. Matka je také učila vybranému chování a galantní mluvě. Jerrymu to bohužel nikdy moc nešlo, dával totiž přednost znalostem, které mu předával otec. Běhání po lese, střelba z luku a učení se základním kouzlům, pro něj znamenali mnohem více, než skvěle provedená poklona.

Postupně se Jerrymu na obličeji usadil bouřkový mrak. Vraceli se mu vzpomínky na to, jak je otec posílá pryč od vesnice a sám běží nazpět. Jak jeho sourozenci a matka a další z vesnice utíkají. Je za nimi slyšet dunění koňských kopyt. Najednou Jerryho a jeho sestru srazil k zemi jezdec na koni. Matka jim běžela na pomoc. Jerrymu se podařilo zvednout a utíkat dál. Pryč od bojující vřavy, křiku a úpěnlivého volání o pomoc. Strach ho celého pohltil. Ještě teď, po tolika měsících, vnímá intenzivní pocit děsu, který ho obklopil. Ten strach ho hnal pryč od nebezpečí, ale také od všech, kteří mu byli drazí. Když se po pár dnech vrátil, našel jen mrtvé. Rozsekané otcovo tělo leželo uprostřed vesnice. Těla matky se sestry nalezl tam, kde je obě viděl naposled, na palouku probodnuté kopím. Nikoho dalšího z rodiny však mezi mrtvými tehdy nenašel.
V prvních několika dnech po tomto masakru, bylo pro Jerryho nejdůležitější přežít. Ve vypálené a vyrabované vesnici nezůstaly žádné zásoby. Nedostatek zásob a přicházející zima neposkytovalo Jerrymu žádný prostor pro přemýšlení o tragédii, jíž byl svědkem. Po několika týdnech se mu lovem podařilo zajistit si zásoby, aby neumřel hlady a mohl se vydat na cestu na jih. V těch prvních týdnech neměl čas, ani sílu se vracet k té tragické události. V noci ho sice budily noční můry, ale ve dne měl pořád co na práci. Postupem času se mu však do mysli vkrádal, stále výrazněji, pocit znechucení a odporu k sobě samému. Vracel se k tomu, co se stalo, a hnusil se sám sobě, protože nezůstal bránit vesnici jako jeho otec, ale utekl jako zbabělec.

Slíbil před Bohem i Matkou Přírodou, že už nikdy nenechá své blízké v dálce za sebou, i kdyby měl vypustit duši. Bude nablízku těm, kteří mu věří a které chová ve svém srdci. Neuteče a bude je bránit do posledního dechu. Aby mohl tento slib naplnit, musí ještě získat sílu zlepšit se ve schopnostech, které mu předali otec a matka.

Slabé zafrkání koně vytrhlo Jerryho ze vzpomínek. Jerry se k němu sklonil, poplácal ho po krku a po dlouhé době se okolo sebe pořádně rozhlédl. Uviděl rozcestí, na které bylo vyznačené místo "Andor", o kterém kdysi četl v knihách. V tu chvíli z křoví u cesty vyběhlo několik podivných stvoření. Jeden chytil uzdu jeho koně a další dva zaútočili na Jerryho krátkými kopími. Vyděšený kůň se splašil. Postavil se na zadní a začal kolem sebe kopat. Překvapený Jerryho se neudržel v sedle a svalil se na zem.

Zmatení útočníci vrazili kopajícímu koni kopí do hrudi. Ještě před tím, něž kůň přišel o zbytek sil, podařilo se mu jednoho útočníka kopnout do hlavy. Ten se mdlobách sesul k zemi. Druzí dva mu ihned vyrazili na pomoc. Tím umožnili Jerrymu, aby se zvedl a vystřelil dva šípy. Těžko říci, zda to bylo čisté štěstí nebo zasáhla sama Matka příroda, ale oba šípy našli svůj cíl. První prošel koženou zbrojí přímo do srdce útočníka. Druhý útočník s překvapením zíral na šedý šíp trčící ze svého krku. Jerry rychle zahodil svůj luk a spěchal ke koni. Zkoušel mu zastavit krvácející rány, ale nedařilo se mu to. Po dlouhých minutách trýznivých muk mu kůň zemřel v náruči.

Se slzami v očích se Jerry otočil. Poslední z útočníků, právě se probírající se z mdlob, na okamžik zahlédl výraz v Jerryho tváři. Byl plný zloby a nenávisti. Neměl ani čas se pohnout, když ucítil Jerryho dýku pronikající jeho kůží na jeho krku. V posledních vteřinách svého života viděl už jen Jerryho zšeřelou tvář.

Při kopání hrobu pro svého věrného přítele, vyprchaly zbytky vzteku a zůstal jen smutek nad další ztrátou v jeho životě. Pak Jerry jen pobral to málo, co se mu ještě zbylo, a vyrazil směrem k "Andoru". Snad ho tam čeká více štěstí, než měl doteď.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Lilien - 4

Je to takovej příběh typu "jak se rodí hrdinové". Má to rodiče jakožto mentory, i rodiče jakožto mrtvoly. :) Nicméně ač nepříliš originální zápletka, je to pořád pěkně napsaný, dobře se to čte a 4 hvězdy si to určitě zaslouží. Hezký příběh. :)
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 4: 1x

© Copyright 2002-2024 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist